Probudila jsme se se sluncem na tváři. Otevřela jsem oči a všimla si, že to co jsem pokládala za slueční svit, byly vysoké plameny. Vystřelila jsem z postele jako střela. Rychle jsem ji oběhla a snažila se probudit Evelyn, což se zdálo jako snad nemožný čin. 

Konečně se probrala a uvědomila si, co se vlastně kolem ní děje. Rychle popadla batoh a snažila se složit i deku, kterou mi včera dala. Pomohla jsem jí a obě jsem rychle chtěli pryč.

Evelyn šla ke dveřím a chtěla vzít za kliku,"ne počkej!" Okřikla jsem ji, ale bylo pozdě. O železnou kliku si spálila ruku a se syčením uskočila dozadu. Pomohla jsem se ji postavit, což nebylo nic těžkého, protože ta spalenina nebyla tak vážná.

"Dávej pozor," musela jsem na ní křičet, protože všude byl moc velký hluk z toho jak plameny ničily ty věci okolo."hned jak vyjdeme z téhle místnosti, nezastavuj se a utíkej za mnou."

Ona jen kyvla a já se potom otočila ke dveřím. Na druhý nakopnutí se mi je podařilo vykopnout. Hned jak jsem před sebou měla volný prostor, když se nepočítali plameny které bičovaly ze všech stran, rozběhla jsem se a Evelyn za mnou.

Přeskakovala jsem spadané trámy a snažila se vyhýbat plamenům a docela se mi to i dařilo.

Vyběhli jsme z domu a snažili se pořádně nadechnout, protože naše plýce se naplnily kouřem. Chtěla jsem si sednout a chvíli počkat, než popadnu dech, ale za blízkým stromem jsem uviděla malou postavu. Hned jak si všimla, se sem jí zpozorovala, dala se na útěk. Já ale byla rychlejší.

Po necelých sou metrech jsem ji dohnala a přišpendlila k zemi. Pořádně jsem se jí podívala do obličeje a všimla si, že jí odněkud znám. Byla to Sečtělá, kterou jsem viděla chvíli před tím, než mě odtáhly ty dvě mužské postavy.

"Kdo k sakru seš?!" Vykprskla jsem a snažila se pochopit, co hrajeme za debilní hru. "To tys to podpálila?!" Znovu jsem vykřikla a teď už jsem naprosto ztratila rozum. Dala jsem ji ruce kolem krku a začala jí škrtit, kdyby mě Evelyn včas nezastavila, určitě bych jí uškrtila.

"Jmenuji se Mandragora a jsem Sečtělá. Poslala mě sem Jeanine, budoucí vůdkyně všech frakcí a krotitelka Divergentních. Měla jsem tě zabít, protože predstavuješ zlo a protože se to nepodařilo mně, věř, že pošle miliony dalších co to budou chtít udělat. A víš proč? Protože tomu kdo tě zabije zajistí místo v nejvyší radě, která nastane po Zlomu." Z kapsy vytáhla zbraň a nez jsem stihla cokoliv udělat, hlavou jí proletěla kulka a její tělo padlo bezvládně k zemi.

Ahoj divergenti.

Konečně jsme se dokopala napsat další kapitolu a to jen z jednoho důvodů a to je, že nemůžu usnout.

Doufám, že to pořád někdo čte a že yo dává alespoň nějakej smysl, protože se mi zdá ze píšu kraviny :)

Ps: Dauntless <4 & <6

-Natalii_D