Vyjeveně jsem se dívala na Tobiase, který stál přímo přede mnou. Sotva jsem jen párkrát zamrkala a z oka mi začala téct jedna slza za druhou, aniž bych to sama ovládala.

Jednou rukou jsem si otřela slzu, která se mi nemotorně překutálela přes lícní kosti a znovu vzhlédla směrem, kde měl stát Tobias, jako by o snad měl být sen. On se tvářil asi tak stejně vyděšeně jako já, ale já si pořád nebyla jistá, jestli je to on. Můj Tobias. Celou dobu, co jsem se od něj odloučila jsem myslela jen na to, jak ho znovu potkám a rozhodně mě nenapadlo, že by to bylo za takovýchto okolností.

"Je to opravdu on?" Neochotně jsem odtrhla oči od Tobiase a podívala se směrem ke dvojčatům. Oni naráz přikývli a neobtěžovali se otevřít ústa. Celé mi to najednou připadalo jako pohádka, možná jsem byla Popelka, která nakonec našla svého prince, v mém případě Tobiase. Možná jsem byla Kráska, která musela překonat všechny ty zrůdné podoby její lásky, které jí svět nachystal, aby spatřila znovu jeho pravou tvář. Tohle všechno byly ale jen pohádky, které mi každý rok na moje narozeniny předčítala moje maminka.

Pravda byla ovšem taková, že to všechno, čím jsme si s Tobiasem prošli, byl jen hloupý test, který pro nás nachystali oni dva. Prudce jsem se otočila směrem k dvojčatům a potom jsem svůj pohled opět stočila na Tobiase.

"Tobiasi." Vydechla jsem, po tom co jsem si uvědomila, jak moc dlouho tam stojím a třídím si v hlavě svoje myšlenky. Jak moc to všechno muselo být stresující pro něj?

Odlepila jsem paty od země a rozeběhla se k němu. Ve chvíli, kdy jsme se dotkli, jsem opět procítila tu chvíli, jak jsem skočila do sítě a poprvé ho uviděla.

"Tobiasi." Jemně jsem vydechla do jeho vlasů a znovu se rozplakala. On mi jednou rukou zajel do vlasů a tou druhou mě lehce hladil na zádech.

"Tris." Vydechnul naoplátku on a já se jen usmívala, po takové době, co ho znovu vidím. Chvilku jsme tam jen stáli v objetí a když jsme si uvědomili, že je v místnosti ještě někdo jiný, než jen my dva, odtrhli jsme se od sebe, ale přesto se pořád drželi za ruce, aby nás v budoucnu už nic nemohlo oddělit.

"Nejdřív nám řekněte vaše jména." Ujmul se slova Tobias a já byla ráda, že se po tom všem nemusím ptát na všechno sama. Byla jsem ráda, že tu Tobias je, protože posledních pár dní pro mě bylo peklo a nechci si ani představit, co zažíval Tobias.

"Já jsem Tid."
"A já jsem Tod." Doplňováli se dokonale navzájem a to mě přivedlo k něčemu, co jsem opravdu nečekala.

"Proč vybrali zrovna vás?" Pevně jsem sevřela Tobiasovu ruku a trochu se o něj opřela, protože mi dělalo problém udržet se na nohou. On to nejspíš vycítil, protože mě jednou rukou chytil okolo pasu a trochu mě podepřel.
"Protože jsme dvojčata. Uvažujeme stejně a děláme stejná rozhodnutí, skoro tak jako vy. Jenže u vás to není tím, že by jste byli příbuzní a proto si to s Tidem nedokážeme vysvětlit." Ani jsem si neuvědomila, že jsem celou dobu měla zadržený dech, proto jsem hned jak domluvili vydechla, možná to bylo moc nahlas, protože se na mě upíraly všechny pohledy.

Zatahala jsem Tobiase za rukáv, jako jsem to dělala tatínkovi, když jsem byla ještě malá a on se ke mně pokaždé naklonil a pošeptal 'ani zlatíčko?', přesně jako to udělal teď Tobias.
"Myslím, že potrebuju trochu spánku a možná soukromí." Začínala se mi točit hlava, byla jsem dezorientovaná a hladová, ještě než se mi zavřely oči stihla jsem dodat dvě silná slova. "Neopouštěj mě."

***

Probudila jsem se na malé posteli, která ležela v rohu tmavého pokoje. Všechno to tu bylo chladné a okolní stěny byly jen z kovu. Podívala jsem se na svojí ruku a všimla si, že jí křečovitě svírá Tobias, který aby mi udělal víc prostoru na posteli, seděl vedle ní a spal.

"Tobiasi.." mírně jsem mu pohladila ruku, tak abych ho probudila co nejmíň drasticky. Když pootevřel oči, pokračovala jsem. "Myslím, že jsem dospěla k závěru."
"Takže ty tu nabídku chceš přijmout?" Teď už byl parosto vzhůru, akorat jeho tmavé kruhy pod očima dokazovaly, že by ještě pár hodin spánku potřeboval.
"Ne tak úplně, mám pár věcí, co mě napadli a potřebuji nekoho kdo mi s tím pomůže."

Posunula jsem se nakraj postele a poklepala rukou na volné místo vedle mě, na znamení, že si může sednout. Tobias na nic nečekal a zaujmul své místo. Oba jsme si zalezli pod peřinu a já si lehla na jeho hrudník, který se chvilkama jemně nadzvedával, jak pravidelně dýchal.

"Tak spusť." Usmál se a začal mě hladit po vlasech, mezitím co jsem začala slovy 'Všude vládne chaos.."
*
*
*
*
Ahoj lidi, chtěla jsem poděkovat za 9K reads :)
*vím že jsem v poslední době nebyla moc aktivní, ale prostě to nešlo... Měla jsem 6 dní v tydnu zabranych a když jsem v neděli chtěla psát, vlezl mi do toho trénink, který budu mít ještě asi 4 týdny ..

Doufám, že to chápete ...

-Natalii_D