~Tris POV~

Doširoka jsem otevřela oči a zběsile se rozhlédla po našem pokoji. Byla jsem přivázaná na židli a kousek odemně byl Tobias, ve stejné poloze jako já. Až na nás dva bylo vše v naprostém pořádku. "To-" Zastavila jsem se, protože mě napadlo, že nikdo Tobiase nezná jeho pravým jménem a taky by to taky mohlo zůstat. "Čtyřko." Podívala jsem se na něj a on se pomalu probouzel.

"Vidím, že jste se probudili. Teda alespoň ty Tris." Promluvil Erik, který právě vyšel z pozarohu skříně a ihned jak mě viděl, na jeho tváři se objevil zlomyslný úšklebek. "Cos to sakra udělal?!" Přistoupil ke mně blíž a jeho pohled směřoval přímo do mých očí. " Vím co jste." Sykl na mě a přitom se lehce podíval na Tobiase, který pořád napůl spal a tak nevěděl co se tady vlastně děje. "Hrozba." Doplnila jsem ho. "Přesně tak a hroznu je třeba -" "Odstranit." Doplňila jsem ho opět. "Výborně, takže si skvěle rozumíme." Nad tou myšlenkou jsem se musela trochu pousmát, jako by si myslel, že by to někdy šlo.

"Meredith. Vidím, že jsi to připravila." To už byl Tobias plně při vědomí. Rozhlížel se po místnosti a zděšeně na mě koukal. Erik se mezitím otočil na Meredith, která čistila injekční stříkačky. Využila jsem jeho nepozornosti a nohou ho kopla do holeně. Zasyčel na mě a rukou mi pevně stiskl tváře k sobě. "Ty půjdeš první, mrcho." Kopla jsem ho ještě jednou, ale to už nedopadlo tak dobře, protože včas zareagoval a odskočil stranou. Podívala jsem se na Tobiase, kterému se ještě zvláštně kymácela hlava ze strany na stranu. "Čtyřko!" Zasyčela jsem na něj tak, aby mě Erik neslyšel. Promnul si oči a hned jak zaostřil vyhrkl. "Ticho!" 

Čekala jsem co udělá, musí mít nějaký plán. Vždycky ho má! Pozorovala jsem Erika jak si od Meredith bere lesklou skleněnou lahvičku injekční stříkačku. Nebezpečně se tím ke mně blížil. Zastavil se těsně předemnou a z té lahvičky pomalu nasával hustou žlutou tekutinu, která obsahovala něco jako plíseň. Nebo to tak alespoň z dálky vypadalo. Meredith mezitím odtlačila vozík se spousty takových lahviček, pryč. "První ty škrobe." Zasyčel Erik a přitom se ke mně trochu sklonil. Můj mozek nemohl zpracovávat inormace, myslela jsem pouze na blížící se smrt. To Tobias nic neudělá?! Pomyslela jsem si pro sebe a zastrašeně jsem pozorovala Erika. Najednou mi vyschlo v ústech. 

Ahoj :P

Takže po dlouhý době je tu zase aktualizace tohoto :D nevím kdy bude jak bude čas :) hodně jsem v poslední době četla a ještě chci takže nevim kdy bude další :) 

Doufám že se vám to líbí a sorry za krátkou kapitolu nemám čas psát delší :D

PS: Dauntless <4 & <6

-Natalii_D