Leželi jsme tam vedle sebe a pomalu ztráceli pojem o čase. Zdál se mi dneska nějaký tichý. "No, kam si vlastně zmizel?" Pozorovala jsem prasklinky, které se pozoruhodně rozrůstaly po stropě. Pár minut bylo ticho. Otočila jsem se na bok a vyměnila jsem prasklinky za Tobiasovou hruď. Dal si ruce za hlavu a já sledovala, jak se jeho tričko naplo přes jeho hruď. Začala jsem mu kreslit na trup obrázky prstem a pozorovala ho. 

Chvilku to trvalo, ale nakonec se stejně začal smát. Chytl mi ruku, kterou jsem až doteď kreslila výrazné čáry, a upřeně se mi podíval do očí. Smál se. "Čtyřko, neřekl jsi mi, že jsi lechtivý." Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval, ale stále mi držel ruce, abych nemohla pokračovat. "Neptala jses." Šibalsky se usmál a konečně mi uvolnil ruce. 

"Měli bysme probrat, co se bude zítra dělat s nováčkama." Zamysel se a já čekala, co z něj asi vypadne. Jasně jsem si uvědomovala, že budu muset žít společně s Erikem, pod jednou střechou. Budu ho vídat na trénincích, v jídelně, prostě kdykoliv to bude možné.  

"Vzpomeň si na minulý rok.To samý dělej s nima." Usmála jsem se při pomyšlení na minulý rok. Všechno to začalo, když jsem skočila do sítě, tam jsem ho poprvé viděla. "Chápu. Krok první. představit se, krok druhý zakázat jim mluvení o jejich předchozích frakcích. Krok třetí vrhat po nich nože, krok čtvrtý vylézt s někým na ruské kolo. Krok pátý zajít do jeho krajiny strachu. Krok šestý ,poslední, políbit ho." Tobias se zamračil a podíval se na mě. "Takhle jsem to vážně nemyslel. Bylo to vážně tak strašný?" 

"Bylo to ještě horší.Ještě že že už je to za mnou." Zasmála jsem se. Najednou se rozrazily dveře ve kterých stál Max a za ním pár nováčků, mezi kterými byla i ta holka z oddanosti. "Promiň Čtyřko." Zakoktal se Max, když mě tam viděl. Usmála jsem se na něj a sledovala nováčky. "Tadyti 'rebelové' se chtěli odstat pryč ze základny. Takže co s nimi provedeme?" Ta odevzdaná holka se na mě podezřívavě podívala a potom na Tobiase. Asi si uvědomila, co tu vlastně dělám. 

 Byli jsme v šedé místnosti, kterou jsem doposud neznala. Všichni tři , kteří měli být potrestní, seděli na židlích. Čtyřka se v rohu místnosti opíral o zeď a já jsem stála vedle něho. "Myslím, že se o tomhle nebudeme muset zmiňovat Erikovi. Stačí když je potrestáme sami." Nikdo nic neřekl, Tobias pouze kývl hlavou a propletl si semnou prsty. "Chci aby mě potrestal Čtyřka a ne on." Řekla ta holka a přitom se upřeně dívala na mě. On na ni akorát vrhl zabijácký polehd a potom se otočil na Maxe. "Ty se jmenuješ jak?" Zeptal se jí Max a ona se nepohodlně začala vrtět. "Meredit. Nějaký problém?" Ve tváři jsem zrudla vztekem, měla jsem sto chutí jí praštit, ale Tobias mě pevně držel, jakoby to tušil. " Žádný problém." sykla jsem na ní. 

"Fajn, dám ti trest." Usmál se Čtyřka, jeho úsměv nebyl ale jako když se usmíval na mě. Tentokrát byl škodlivý. "Za trest, budete pomáhat v kuchyni, dva týdny, každý den." Prohlásil Čtyřka a potom zamířil ke dveřím. "Ale.-" zaprotestovala Meredith, ale čtyřka ji přerušil mávnutím ruky a odkráčel semnou pryč. "Uvidíme Tris."  Slyšela jsem její hrubý hlas přes zavřené dveře a potmo ještě vzdechy těch dvou kluků co tam byli s ní. "Uvidíme." Zasmála se zlomyslným hlasem. Něco mi na tý holce nesedí. 

Ahoj :(

Omlouvám se, že jsem včera nic nepřidala a dneska bude jen tohle, ale sem "nemocná" takže nemám moc chuť psát ;) díky za pochopení :)

PS: Dauntless <4 & <6

-Natalii_D