⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰

𝐍a čtyřkolce jsme se vrátili do údolí k jezeru. Zaujal tě oranžový pás na horizontu, jak slunce zapadalo a osvětlovalo poslední část obzoru, na kterou dosáhlo. Stoupl sis na kraj mola, tyčícího se nad hladinou, a sledoval oblohu. Já pozoroval tebe.

„Sakra," povzdychl sis. „Je to tady pěkný." 

Postával jsem krok za tebou, po tvém boku. Obdivoval jsi zdejší přírodu a já obdivoval ostrost rysů tvého obličeje z profilu. Pohledem jsem obkreslil celou tvou tvář, od linie tvých vlasů po přechod mezi bradou a krkem. Poslední sluneční paprsky se ti plazily po kůži. Tvoje krása kouzelně splývala s krásou našeho okolí. Ladily spolu. Dávaly si vzájemně vyniknout víc. Tohle molo nikdy nebylo hezčí, než když ses na něj postavil ty. Tohle jezero nikdy nebylo zajímavější, než když jsi na něm spočinul pohledem ty. Západ slunce nikomu neslušel tolik jako tobě.

„Asi mi to tady bude chybět." Zadíval ses na mě přes své rameno.

„Asi? A co ještě ti bude chybět?" Vykročil jsem a stoupl si vedle tebe.

Nadzvedl jsi pravé obočí. Uculil ses. Místo odpovědi ses ode mě odvrátil. Taky jsem z tebe spustil zrak. Zkřížil jsem ruce na břiše.

„Měl by ses před večeří umýt. Jsi špinavý."

Uraženě jsi otevřel pusu. „Můžeš za to ty."

„To můžu. Ale i tak se musíš umýt."

Mlčel jsi.

„Nebo to mám udělat já? Když je to moje vina."

Znovu jsi naprázdno otevřel ústa. „F-flirtuješ se mnou?" teatrálně ses zakoktal. Nevím, jestli tě hlas doopravdy tak příšerně zradil, nebo jsi to udělal schválně. Zasmál jsem se ti. Zakroutil jsem hlavou.

„Neflirtuješ se mnou?" 

„Ne."

Hlasitě sis povzdechl. „Fajn."  Po krátké odmlce jsi dodal: „Nebudeš mi chybět."

„Já vím."

Posmutněl jsi, ale nenamítl nic.

Vzdálil ses ode mě. O krok, o dva. Myslel jsem, že mě tu necháš samotného. Nenechal. Oblečeného a obutého jsi mě shodil z mola.

Sladce ses nade mnou hihňal. Bujaře ses smál. Ztichl jsi, když jsem se z vody vyšvihl vzhůru. Dlaněmi jsem se zapřel o okraj mola a vytahoval se nahoru. Uskočil jsi, jakmile jsem na molo dostal první koleno. Ihned se na dřevě okolo mě vytvořila kaluž. Neusmíval jsem se. Ty taky ne. Otočil ses na patě a rozutíkal ses ode mě pryč. Co nejrychleji co nejdál. Sprintoval jsi jako o život.

Pištěl jsi a ječel a smál se. Párkrát jsem se k tobě dostal tak blízko, že by stačil ten nejmenší kousek a chytil bych tě za triko na zádech. Ale vyklouzl jsi mi a měl z toho dětskou radost. Vběhl jsi do domku. Držel jsi mi kliku, abych se nedostal dovnitř. Když jsem tě přemohl, hnal ses s jekotem do koupelny, kde ses chystal zamknout. Vpadl jsem za tebou, než jsi stačil dovřít dveře.

⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰