⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰

𝐁yl jsi tak sladký, když jsi mě provokoval a zkoumal, kolik toho snesu, než zareaguju. Jako dítě, které zkouší, kolik si smí dovolit, než se dostane do potíží. Dodnes si pamatuju - jako by se to odehrálo před týdnem a ne před léty -, jak jsi mým směrem kopal písek z prašné cesty, po níž jsme jezdívali na čtyřkolce.

Začal jsi s tím nenápadně. Stál jsi kus ode mě a tvářil se nevinně. Nevšímal jsem si tě, a tak jsi pokračoval. S každým dalším kopnutím se obláček prachu zvětšoval, až mi dosahoval po kolena a já nemohl ignorovat, že cílíš na mě. Řekl jsem ti, abys přestal. Uculil ses. Otočil jsem se k tobě bokem. Zakrátko jsi vykopl znovu. Ohlédl jsem se. Měl jsi v očích jiskru. Vybízel jsi mě.

Povalil jsem tě na zem. Tvoje bílé tričko se vybarvilo nažloutlými fleky. Do vlasů se ti zapletl písek drobný jako popel. Chtěl jsi reakci, volal jsi po pozornosti, ale tohle jsi nečekal. Nachytal jsem tě nepřipraveného. Ubránil by ses mi, ale v tom by pro tebe asi nebyla ta pravá zábava. Odstrkoval jsi mě chabě. Podezírám tě z toho, že jsi mě vůbec nechtěl odstrčit. Ani ses nepokusil ten souboj vyhrát.

Posadil jsem se na tvém břiše. Přitiskl jsem ti zápěstí k zemi podél tvé hlavy. Oblaka prachu kolem nás se rozplynula jako kouř. Slunce pomalu zapadalo za mými zády a zalévalo všechno teplými zlatavými odlesky. Skláněl jsem se nad tebou. Odstín tvojí opálené pleti v tuhle hodinu vynikal ještě víc. Jiskra v tvých očích se změnila v něco jiného. Výrazně jsi polkl. Trhavě jsi vydechl pootevřenými ústy. Těkal jsi pohledem po mém obličeji. Neúspěšně ses očima vyhýbal mým rtům.

V ten moment jsem si poprvé uvědomil, co ode mě skutečně chceš. Po čem doopravdy toužíš. Proč mě všude následuješ. Nebyli jsme přátelé, že?

Zvedl jsem se a pomohl ti vstát. Oklepal sis vlasy. Prášilo se z tebe.

„To sis zasloužil," řekl jsem a přesvědčoval tím sám sebe, že jsem to nepřehnal. 

Podíval ses na mě jedním okem. To druhé jsi zavřel, aby se ti do něj nedostal písek, který z tebe pořád pomálu padal. Zazubil ses. 

„Jo~" odsouhlasil jsi. Vypadal jsi spokojený. Šťastný jako vždy. Zaraženě jsem na tebe zíral a nechápal, proč tě tolik těší, že jsi celý špinavý kvůli mně. 

Zakroutil jsem nad tebou hlavou a ty ses usmíval o to víc.

Tvůj úsměv byla ta nejnakažlivější věc na světě.

⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰