⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰

𝐁yl jsi tak rozkošný, když ses nadchnul pro cokoliv, co jsem navrhl, že bychom spolu podnikli. Oči se ti rozzářily stejně jako úsměv. Vypadal jsi tak natěšený, jako by ses nemohl dočkat. Jako štěně, které někdo držel příliš dlouho v bytě a teď může konečně volně běhat.

Mohl jsem si být jistý tím, že mě budeš se zájmem následovat, kamkoliv půjdu. Když jsem chtěl krmit labutě u jezera, šel jsi se mnou, a nemyslel sis, že je to nudné. Že bychom měli se svým omezeným časem naložit jinak, lépe. Když jsem si lehl do houpací sítě uvázané mezi dvěma stromy, opatrně ses položil vedle mě - nebo spíš na mě - a hodiny a hodiny jsi mě poslouchal číst knihu, která by tě obyčejně nezaujala. Dobrovolně by ses nepustil do žádné knihy. Avšak spolu jsme jich za to léto přečetli několik. 

„Líbí se mi tvůj hlas," říkal jsi. „Rád tě poslouchám. Čti dál."

Věřil jsem v tvoji upřímnost. Věřil jsem, že to neříkáš jen proto, abys mě potěšil. Nikdy jsi mi nelhal. Nemazal jsi mi med kolem úst. Ozval ses, pokud ti něco vadilo. 

Když jsem se chtěl projet na koni, připojil ses, přestože ses koní bál. Důvěřoval jsi mi. Nechal jsi mě, ať ti ukážu, že to, co ti celý život připadalo nebezpečné, je ve skutečnosti v pořádku. Seděl jsi vysoko na hřbetu zvířete, kterého ses děsil, a já věděl, že by ses k tomu sám nikdy neodhodlal. Udělal jsi to, protože jsem tě o to požádal.

„Vidíš? Jsi v pohodě. Je to v pohodě," říkal jsem ti. Nesnažil jsem se skrýt pobavení z tvého vyplašeného výrazu.

„Nic není v pohodě. Je to strašný," zoufal sis. Pevně ses držel otěží a cukl sebou, když si hřebec odfrkal. „Wou, nenávidí mě. Shodí mě."

„Ne, neshodí." Smál jsem se ti. Ale zároveň jsem obdivoval tvoji kuráž. Hladil jsem hnědáka na krku a po rameni. „Je s tebou velice trpělivý."

„Ha! On se mnou? On se mnou?! Ha ha... Pomoc." 

„Můžeme pomalu jet?"

„Ne!" Loupl jsi po mně varovným pohledem. Chytl ses řemínku na rozsoše sedla, druhou rukou jsi vyhledal tu moji. Propletl sis se mnou prsty. Křečovitě jsi mě svíral, ze strachu že spadneš, nebo že bych já převzal otěže místo tebe a uvedl hřebce do pohybu. 

Zůstali jsme tak dlouhou chvíli. Držel ses mě a já se na tebe usmíval a ty jsi říkal:

„Jsem rád, že se tak dobře bavíš na můj úkor." A já věděl, že to myslíš vážně. Byl jsi rád, že se bavím. Vždycky ses staral o to, abych se dobře bavil. Ať už jsme dělali cokoliv. Nechal ses mnou vést, upřednostňoval jsi, co já jsem chtěl.

Vždycky jsi mě upřednostňoval.

⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰