⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰

𝐔přímně? Nevěřil jsem, že přežiju. Nedával jsem si víc času než do konce toho léta. Rozhodl jsem se tak. Vzdal jsem to. Už dávno, vlastně... Čekal jsem jen na příležitost.

Pak ses objevil ty. Tak náhle, jak se po červencovém nebi přežene dešťová srážka. Tak náhle, až jsi mě tím vylekal. Chodil jsi za mnou a já překvapoval sám sebe tím, jak rychle jsem ti začal důvěřovat. Co jsem mohl dělat? Ty sis moji důvěru zasloužil.

Něžně jsi mě vzal do svých rukou a hojil jsi rány, o kterých jsi ani nevěděl, že je mám.

Zachránil jsi mě, aniž bys vůbec tušil, že potřebuju zachránit.

⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰