⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰

𝐃al jsem ti vůbec někdy dostatečně najevo, jak důležitou součástí mého života ses stal? Vím, že ne. Přesto občas drze doufám, že jsi to ze mě nějak vyčetl. Doufám, že jsem se přetvařoval příšerně a že moje oči ti prozradily všechno, co jsem si o tobě myslel.

Proto jsi za mnou běhal? Proto ses za mnou vracel, i když jsem tě posílal pryč? Protože jsi tušil, že když říkám něco chladného, moje srdce právě vzplálo? Protože jsi tušil, že když se k tobě otáčím zády, schovávám před tebou červené tváře a okouzlený úsměv? Věděl jsi, že moje slova jsou jenom polopravdy a bílé lži, ale každý můj dotek je upřímný a nenucený?

Vždycky ses vrátil. A já... čím zoufaleji jsem chtěl, abys zůstal se mnou, tím víc jsem tě odháněl. Dostával ses příliš rychle příliš hluboko.

Ale věř mi, prosím, věř mi, že jsi pro mě znamenal všechno. A čím déle trpím bez tebe, tím víc pro mě znamenáš.

Zabíráš si pro sebe celou moji mysl. Jsi všechny vzpomínky, které si teď přehrávám. Jsi každý můj sen, který si ráno pamatuju. Tvůj hlas, tvůj smích, tvoje oči... Jsi pohon, který nutí moje srdce bít.

⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰