⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰

𝐕 botách mi čvachtalo, oblečení na mně ztěžkle viselo. Crčela ze mě voda. Couval jsi přede mnou do rohu koupelny.

„Nechtěl jsem to udělat," řekl jsi. Narazil jsi zády do okachličkované zdi. Hrudník se ti od běhu prudce zvedal. Obě ruce jsi mírně natahoval před sebe, připravený se bránit.

Kdybych měl sebemenší podezření, že se bojíš, přestal bych. Avšak tobě se mezi omluvami a prosbami o milost kradl úsměv na rty. Snažil jsem se tvářit vážně, protože jsi mě zcela oblečeného vší silou strčil do jezera. Ale cítil jsem, jak mi cukají koutky. 

„Neumím plavat! Nemůžeš se mi mstít!" Neměl jsi kam dál couvnout. Uvěznil ses sám mezi umyvadlem, vanou a mnou.

„Na to jsi měl myslet předtím. Když neumíš plavat, proč shazuješ lidi do vody?" 

Přikrčil ses, skoro sis dřepl za umyvadlo, jakmile jsem se přiblížil. 

„Já neshazuju lidi. Jenom tebe. Nemůžu za to." Podíval ses na svoje dlaně, jako by nebyly tvoje vlastní. Jako bys vinil jen je, protože jsi nad nimi ztratil kontrolu. „Pózoval jsi tam tak," mluvil jsi se zrakem upřeným na své ruce. „Nemohl jsem si pomoct."

Chytil jsem tě za zápěstí a vytáhl tě do stoje. Byl jsi menší než já. Nižší a lehčí. Bez námahy jsem tě vzal do náruče. Nepokusil ses mi vymanit. Necloumal si sebou. Omotal jsi mi ruce kolem krku a nohy kolem boků. Těsně předtím, než ses na mě úplně položil - hrudníkem na můj hrudník a hlavou na mé rameno -, jsi mi věnoval široký úsměv.

Věděl jsem to. Nikdy ses mi nechtěl ubránit.

Odnesl jsem tě ven, zpátky na molo. Pustil jsem tě. Ty ses mě však pevně držel, jako by na tom závisel tvůj holý život. Přestože jsem s tebou stál dost daleko od kraje. Zahákl ses nohama, paty tvých bot mě tlačily zezadu do stehen.

„Utopím se."

„Neutopíš," ujistil jsem tě. Objal jsem tě. Natiskl ses ke mně, co nejvíc to šlo. Skočil jsem s tebou do jezera.

Parné léto jezero dostatečně vyhřálo. Zůstali jsme ve vodě, dokud slunce zcela nezapadlo. Prostor kolem nás ozařovaly hvězdy, měsíc téměř v úplňku a světlo z domku. Začalo poprchat. Vyhřáté jezero se mísilo se studenými dešťovými kapkami. Na hladině se vytvořila pára. Stoupala do vzduchu. Zabořil jsi mi prsty do konečků mokrých vlasů na zátylku. Odtáhl ses natolik, aby ses na mě mohl dívat. Mlčeli jsme. Jezero nás hladilo. Zvedal se vítr a vytvářel vlny. Přidržoval jsem tě u sebe za stehna. Aby ses mi neutopil.

Shrnul jsi mi ofinu z čela. Otřel jsi mi tváře od cákanců jezerní vody a kapek deště. Vyzvedl jsem tě výš do náruče. Zlehka sis opřel bradu o temeno mojí hlavy. Chtěl jsem, aby tahle chvíle trvala věčně. Chtěl jsem tuhle noční oblohu s posypem světélkujících hvězd a tuhle bělostnou mlhu tancující po hladině a tohle molo za našimi zády a toho chlapce v mém objetí. Chtěl jsem to napořád.

„Tohle je všechno, Emory," prohlásil jsi zastřeným hlasem.

„Hm? Jak to myslíš?"

„Je to prostě všechno. Není nic víc, co by tohle mohlo udělat lepší."

Souhlasil jsem.

Chtěl jsem tě políbit.

Ale měl jsi pravdu. Tohle bylo všechno. Nic víc jsme nepotřebovali, ne v ten úžasný moment.

Zatočil jsem nás. Zmáčkl jsi mi boky svými stehny. Vpletl jsi mi prsty hlouběji do vlasů.

„Jestli mě pustíš..."

„Nepustím."

Nepustím...

⊱━━━━༺༻༺༻༺༻━━━━⊰