Drahý nálezče.

Dny mi splývají do jednoho klubka. Nevím, co přesně děje, ani jak. Prostě jsem se stala obětí nějaké stávky mého mozku. Odporná to zrada, to mi věř.

Krabici, kterou mi Násra včera slíbil, jsem doteď neviděla. Prakticky jsem nevystrčila nos z pokoje, zamkl mě tady a klíč odhodil kamsi, kam já nedošáhnu. Občas zalituju, že nemám metr sedmdesát, abych dosáhla na police s počteníčkem, ale pak mi dojde, že se alespoň můžu kdekoli schovat. Čehož jsem náležitě využila.

Dnes jsem měla návštěvu. Původně jsem si myslela, že je to Násra, ale nedupalo to, takže jsem tuto možnost zavrhla. Pak jsem se domnívala, že je to uklízečka. No... moc daleko od pravdy jsem nebyla.

Já: Je tu obsazeno! Pokud chcete uklízet, vlezte do toho, čemu Násra přezdívá kuchyně!

Docela odvážná slova na to, že jsem tu sotva pátý den, co? Vlastně jsem se k smrti bála, nepoznala jsem od svého probuzení na pískovišti nikoho, krom Násry a jeho vousatého přítele.

Vousáč: A je tam?

Já: *docela dlouho přemýšlí, jestli má vůbec odpovědět, ale nakonec je její jazyk mnohem rychlejší než mozek* Skočil z okna.

Vousáč: *praštil do dveří* Cože?!

Já: *odolává pokušení říct na to v rýmavačku s klouzavou věcičkou* Nechal mě tady. Zamkl. Otevřete mi?

Ani to netrvalo dlouho. Mám zkrátka dokonalé přesvědčovací schopnosti, nemyslíš? Do pár hodin jsem už pochodovala v obývacím pokoji, naprosto neschopná něco dělat. Usoudila jsem, že musí být neděle. A kdyby ne, tak jakýkoli jiný den v týdnu.

Vousáč pak odešel. Vlastně mě zase zamkl, ale tentokrát se moje terárko rozrostlo o pár hezkých metrů čtverečných navíc - ačkoli nazývat to hezkým...

- Dost netrpělivá a znuděná pyžamačka

PS: Všiml sis, že slovo netrpělivá vypadá podobně jako neperlivá?

PPS: Mám žízeň.