Milý nálezče.

Dnes mi dal Násra normální oblečení místo toho podivně páchnoucího hadru, který jsem na sobě měla. Ano, musela jsem ho přemlouvat, protože jeho ochota je opravdu neskutečná. Ale alespoň jsme konečně z téhle rozpálené pacosičky, co si nechává říkat planeta, odletěli. Ani ne tak pohodlně jako spíš rychle.

Já: *drží se zuby nehty čehokoli, co je zrovna po ruce, a snaží se nevyvrhnout všechen snědený písek* Ať už to skončí!

Násra: *otočil se na ni a pozvedl jedno obočí* To jako vážně? *dvěma prsty si sevřel kořen nosu a zavrtěl hlavou* Ještě jsme ani neodstartovali. Ty asi nebudeš zvyklá na lety, že?

Já: *pokrčila rameny* Já nevím... Nevím, jestli se toho bojím. Možná jsem dokonce brilantní pilot!

Poznámka. Ne, nejsem dobrý pilot. Jakmile jsem to totiž vyslovila, Násra vstal ze svého místa a nechal mě chvíli ovládat plechovku. Samozřejmě jsem jako první hledala spojku, brzdu a plyn, ale jelikož jsem pravděpodobně neprošla ani testy z autoškoly, vypadalo to se mnou bledě. A s cestujícími taky, mohla bych dodat.

Násra: Sakra, to nezvládneš zůstat v jednom kurzu?!

Já: Nekřič na mě, nejsi můj otec!

Násra: Ne, ale pokud toho okamžitě nenecháš, budeš mít za otce smrt!

Já: Jsem stará na adopci!

Vousáč: *sedí vedle neschopného pilota a plácá se do čela* Jako mluvit do zdi...

A víš ty co? Ano, je to děs se s ním dohadovat. Ostatně... s náma oběma cloumá puberta, můžu být jen ráda, že se to nestrhlo ve rvačku. Díkybohu jsme i přes ty menší komplikace přistáli na další planetě, jejíž jméno mi nejde přes rty. Ale stejně je podobně ošklivá jako ta první.

Násra mě schoval do pytle a zakázal mi mluvit, jako kdyby se za mě styděl. Nevím, jaké problémy má s pánem domu, ale zjevně to nebude jen pozdní splacení nájmu. Každopádně jsem ani necekla... dobře, jen do té doby, dokud jsem nezaslechla, že se s někým vybavuje.

Násra: Nic moc tam nebylo, mistře. Jen tuny a tuny... písku.

Zjevně mistr: Byl to výlet za účelem odpočinku, Skywalkere. Neměl jste nic hledat.

Já: *vystrčila z pytle ruku a zamávala* Ale mě našel!

Mistr: *trhl sebou a podíval se na pytel, pak asi i na Násru* Co táhnete v tom pytlu?

Násra: To je... jen mrtvola. *kopl do pytle*

Já: Hej! *vypískla*

Násra: Slyšíte? To ty plyny. Ale slíbil jsem, že ji odnesu na menší pitvu. Ta začíná během dvou minut...

Mistr: *zamručel cosi nesrozumitelného*

Násra: Rád jsem si s vámi promluvil. *táhne pytel i s mrtvolou dál*

Nedalo mi to a musela jsem vykouknout. Samozřejmě jsem se podívala tak nenápadně, jak jen to šlo. Jakmile byla venku z pytle moje hlava celá, uviděla jsem černou skvrnu. Buď to byl jakýsi pohybující se sloup, nebo cosi živého. Ale ať to bylo jakkoli, propalovalo mě to pohledem. Nemá mě to rádo.

Pak mě konečně pustil ven. Seřval mě, zavřel ve skříni a misku s vodou mi dal dovnitř. Mrtvola... jistě, podle aktivity mého mozku by to souhlasilo. Ale ranilo mě to. Jsem dost živá a dost člověk na to, abych měla misky s vodou alespoň dvě. Ale to bych nemohla mít zákaz promluvit. Asi je na mě naštvaný.

Mrtvola

PS: Není to tady o moc lepší než v pytli.