kapitola 8 - zamilovaná?!

,,Je čas aby jste už odešla"
Řekne zdravotní sestra a já odcházím...
Tsss...napíšu Jamesovi...

Já: Jamesi?!

James: Ano zlato?B-)

Já: hah, vtipné...Velice...Zapomeň že budu dělat ty tvoje úkoly!

James: Co.!? Co si to dovoluješ?!?!?!

Já: Hah, nejsem blbá....Meiko

James: Jsi vtipná!

Já: až po tobě..Otoč se

Meiko stojí před nemocnicí a já za ní.
,,Nejsem až tak blbá....Proč jsi ublížila Kinovi?!"
Řeknu a stisknu ruce v pěst.
,,Eh...Já..Já...Chtěla jsem ti ublížit.....Laito tě má radši než mě!"
Řekne a dělá že brečí.

' Laito mě má rád?! To je přece blbost...Ale, chtěla bych si s ním radši tady o tom promluvit...Když o tom tak přemýšlím..Miluju ho?! Samozřejmě že ne!'

Najednou se Meiko ušklíbne a já se podívám za sebe. Stojí tam James se svojí partou.
,,J-Jamesi..."
Řeknu se slzami v očích, začnu couvat, ale zakopnu o vlastní nohu a jsem na zemi.
,,Na ni!"
Řekne James a já zavřu oči.

' počkat...necítím žádnou bolest...'

Otevřu oči a vidím že mi nic není. Když se podívám za sebe.Vidím jak kluci ubližují Meiko..
,,Jamesi"
Řeknu když dá přede mne svou ruku a čeká až mu podám tu svou.
,,Díky.."
Řeknu když už stojím.
,,Za málo.."
,,Proč se tak chováš?"
,,Hm?"
,,Jsi jiný..."
,,To se ti jenom zdá"
Řekne a zadívá se mi do očí.

'Mám z tebe divný pocit...Jakoby jsi to nebyl ty...Nevím ani proč jsem se o tebe ,,bála,,...Vždyť k tobě nic necítím...A ani bych necítila...Ublížil jsi mi..A jestli chceš, klidně můžeme začít odznova...Ale..Tvoje oči jsou nádherné, stejně jako tvé rty...
Bože! Na co tady myslím?!'

,,Můžeme začít odznova? Moc mě to mrzí.."
,,Na to už jsem přišla...Klidně"
Řeknu a usměju se na něj.
Kolem nás projde Laito.

' Proč jsi mě nepozdravil? Nebo něco neřekl?! Copak nevíš že mě to uvnitř bolí?!'

,,Eh"
To je snad jediné co ze mě vyjde když kolem projde Laito. A právě v ten moment, se na mě podívá a moje srdce se rozbuší.
Motýlci v břiše...Co to znamená?
Asi bych si o tom měla promluvit s Yuichi.

Další den ve škole
,,Yuichi..Můžu s tebou o něčem mluvit?"
Zeptám se Yuichi když už jsem ve třídě.
,,Samozřejmě"
Řekne a sedne si vedle mě do lavice.
,,Tak copak potřebuješ?"
,,No...Co to znamená když se na mě někdo podívá... A já mám motýlky v břiše a buší mi srdce jako o závod?"
,,No, holka, jsi zamilovaná"
,,Co?! Jsi si tím jistá?"
,,Uhm, naprosto"
Řekne a jde zase na své místo, moc daleko to však nemá, když sedí přede mnou se Sonatou.

'Takže zamilovaná....Nikdy jsem se do nikoho nezamilovala..Neznám ten pocit'

Crrrrrr...Do třídy vejde učitel.
,,Dobrej"
Řekne Laito, který opět a zase přišel pozdě.
,,Sakamaki..Už zase"
Řekne učitel a Laito ho ignoruje a jde na své místo, cestou ke své lavici mi věnuje ještě svůj pohled, naše pohledy se střetnou a ztuhnu jako nikdy.

' vlastně jsem s ním od včerejška nepromluvila...Měla jsem plnit úkol..Kterej nebyl ani od Jamese, chudák byl využíván..Spíš mě zaráží že nepřišla Lia do školy..Že by jí snad něco Meiko udělala? Její skupinka barbínek je ve škole a ona ne...Zajímavé a zároveň podezřelé.'

Crrrr, přestávka...
Otočím se k Laitovi a chci mu říct aspoň to blbé ,,ahoj,,.
,,Eh"
Zase to jediné co ze mě vyjde, když se na něj podívám.
,,Eh? To je vše co mi povíš? Jinak ahoj..."
,,N-Ne...A..A-Ahoj"
Sakra....Ovládej se....Přestaň koktat...
,,Heh, jsi ze mě nervózní?"

' jak jsi to poznal?!?!?!? Jsem do tebe blázen, chci tě mít u sebe, dotýkat se tě, být s tebou napořád...Sice nevím proč mám tyhle pocity ale opravdu to chci...'

,,Ne..."
Řeknu a zkřížím ruce na prsou.
,,Aha...Tak proto koktáš"
Ušklíbne se.
,,Hahaha...Vtipné"
,,Že?"
Nadzvedne obočí a odejde.

' Bože, jak já tě chci celého...Ehm,celého zase ne...Jseš přece delikvent a s tím nechci mít nic společného...Nebo jo?'

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top