kapitola 6 - rvačka
Možná jsem ho změnila, ale jistá si tím moc nejsem, možná se přetvařuje anebo ne?
Eh? Laito se tam pere s Jamesem..
,,Laito!"
Zařvu a běžím k nim.
,,Mayo, zůstaň tady....Nechci aby tě omylem praštil"
Řekne Yuichi a chytne mě za rameno.
,,Ale....Nechci aby se mu něco stalo"
Řeknu a po obličeji mi steče jedna neposlušná slza. Kino je šel zastavit, ale dostal omylem pěstí do nosu.
,,V poho Kino?"
,,Jo...Je to jenom trochu krve"
Řekne a přidržuje si kapesník u nosu.
Chudák... Spíš mě zajímá proč se takhle chová, přece říkal že mě chce dostat jenom do postele.
Teď dostal Laito pěstí do obličeje a leží na zemi..
,,Laito!"
Zařvu, ale Yuichi mě chytne za loket.
,,Pusť mě...vždyť ho zabije.."
Řeknu se slzami v očích a vyvlíknu se z jejího sevření.
Laito se zvedne, je celý od krve. Co chci jako udělat?! Moje pěsti nejsou tak silné.. To si chci stoupnout jako před Laita abych ho ochránila? Ano, je to to jediné na co se zmůžu.Už jsem u nich, James se napřahuje, já si stoupnu před Laita který právě spadl na zem. A už jenom bolest a tma..
Nechci otevřít radši oči...Ale slyším pípání...
Fajn, otevřu oči a vidím, že jsem v nemocnici!
Co se před tím stalo? Vůbec nevím co tu dělám....
,,Mayo!"
Zařve Yuichi a obejme mě.
,,Tak zaprvé...Chceš mě uškrtit?"
,,N-Ne...Promiň..Ale báli jsme se o tebe"
,,Fajn...A co se mi vůbec stalo?"
,,James tě praštil do obličeje a ty jsi byla v bezvědomí"
,,Aha..."
Tak teď už to vím..Dveře od mého pokoje se otevřou a vejde Laito.
,,Necháme vás osamotě"
Řekne Yuichi a jde se Sonatou, Kinem a Liou pryč.
,,Jak ti je?"
,,Proč se o mě zajímáš?!"
,,Protože jsi málem zemřela"
Řekne a posadí se na židli vedle postele.
,,A na tom záleží?"
,,Ano....Teda aspoň mně"
Řekne a odejde.
'Proč to řekl? Přeci mě nemůže mít rád, nemůže mu na mě záležet....Je to přeci kluk který rád všechny využívá'
Dveře od mého pokoje se otevřou a vejde...James?!
' co ten tady ksakru chce?!'
,,Co..Co tady chceš?"
,,Přišel jsem si pohrát"
,,Hah....Klidně....Stejnak nemám důvod žít..."
' James...To jméno a on mi někoho připomínaly, ale koho? To je ta záhada..Jakto že se zná z Laitem? Je tolik otázek na které bych chtěla a chci znát odpovědi....'
,,Nemáš? Hah, neměla jsi důvod žít nikdy, nikdy jsi se neměla narodit"
' Neměla? Jak asi myslí to ,,neměla,,?'
,,Neměla?"
,,Přesně...Stejně jako tvoje kamarádka Lia kterou jsem odmítl"
' Lia ? Odmítl?..... O můj bože...JAMES ADAM RICHTER....Největší delikvent mojí minulé školy, jeden z těch kteří mě šikanovali, to on je přemluvil...Teď už konečně znám aspoň nějakou odpověď na mojí otázku'
,,Lii se ani nedotkneš!"
Řeknu a on se přiblíží.
,,Takže mi dovoluješ to s tebou ukončit?"
Řekne a nadzvedne obočí.
,,Necháš je být? I Laita?"
,,Jistě"
,,V tom případě...Dovoluju"
,,Fajn"
Řekne a sedne si na židli.
,,Každý den ti napíšu úkol který musíš splnit..Když ne..Svoje přátelé už nemusíš vidět..Nikdy"
Řekne a odejde.
Začne mi pípat mobil, odemknu ho a příjde mi zpráva od Jamese.
James: Začneme až tě pustí z nemocnice ;-)
' do čeho jsem se to zase namočila?!'
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top