Ayato....jde ke mně blíž a blíž.. Děsí mě ten jeho úšklebek.
Dojde k posteli a jde ke mně po čtyřech. Sleduju každičký jeho pohyb a když už je u mě, olizne mi krk a zakousne se. Vykřiknu bolestí.
' tak...Tak moc to bolí'
Sice nemám dost síli, ale nechci tu být jako chodící bufet. Hned jakmile se odtrhne tak vyskočim z postele a běžím ke dveřím.

Cloumám s klikou ale...Ono je zamknuto
' to se stát nesmí.. Nenenenene'
Zády se opřu o záda abych viděla kde Ayato je, právě se nachází přímo přede mnou. Cítím jeho dech na sobě..Je... Až moc blízko...Hlavu otočím na bok a zavřu křečovitě oči.
Vím že Laito není právě teď dobrá pomoc...Ale za zkoušku to stojí. Ayato se k němu krku přibližuje blíž a blíž, když ucítím jeho dech na mém krku, nezdržim se a strachy vykřiknu Laitovo jméno.
,,Ten ti nepomůže"
Řekne Ayato s úšklebkem a já ho od sebe odstrčim. Běžím zase k posteli.

Ayato mě shodí na postel a sedí na mě obkročmo. Opět a zase zavřu křečovitě oči. Otevřu je až uslyším něco spadnout ehm... Dveře. Podívám se směrem na dveře.
' Laito....On...On přišel...'
Uleví se mi a do očí se mi nahrnou slzy.
,, Okamžitě z ní slez nebo tě na místě zabiju!"
Nikdy jsem neslyšela Laita takhle řvát...
Ayato ze mně sleze a já se posadím. Laito ke mně dojde a sedne si vedle mně.
,, Já... Promiň"
Sklopí pohled.
,,N-neomlouvej se"
Špitnu a pousměju se, začnou mi stékat slzy po tvářích. Laito ke mně natáhne ruce a vtáhne mě do jeho objetí. Cítím se jinak... Ikdyž vím že je upír..Jakoby starosti a bolest vymizely.....Ale... Možná si daly jen dovolenou...