Když druhý den kolem poledne jeli kolem Bobří hráze, Elsa pociťovala nervozitu. A strach také. Co když Aslan její zprávu nedostal? Co když ho nezachrání, protože si myslí, že je to past? Pak by její  plán šel celý do kytek. 

"Dala bych si přestávku," řekla Elsa nahlas, aby jí Erfirm slyšel. 

Vlk se na ní podíval. "Jistě, princezno," přikývl a zpomalil, aby je mohla dojít. 

Celou dobu se dívala kolem sebe, zda neuvidí někoho, kdo Petra půjde zachránit, ale nikde se nikdo neobjevil. Už ztrácela naději, že ho opravdu od matky neochrání, když tu se ozval něčí řev. Byl to řev kočkovité šelmy. 

Prudce se otočila a uviděla několik kentaurů, satyrů a dva leopardy, kteří mířili přímo k nim. Jemně se pousmála a vytáhla luk a šípy. 

Erfirm se prudce zastavil a shodil Petra k Elsiným nohám. "Stůjte nebo ten kluk umře!" zavrčel vlk a postavil se do bojovného postoje. 

Petr vzhlédl k Else a v tu chvíli mu to svitlo. "Tos byla ty. Ty jsi jim dala zprávu, kde dneska budeme. Proto jsme jeli tudy!" zamumlal a v tu chvíli se všude rozhostilo ticho. 

Erfirm se ohlédl na princeznu a vypadal dost vystrašeně. "Vážně jste to udělala, princezno?" zeptal se jí.

Princezna střelila po Erfirmovi výhružným pohledem. "Ano, udělala. Matka je potřebuje všechny, ne jenom jednoho. Rozhodla jsem se, že ho nechám jít," řekla a její pohled se střetl s tím Petrovým. 

Petr se zvedl na nohy a pohlédl na ní. "To ty jsi mě vyléčila. A nyní mě propouštíš? Proč tohle všechno děláš?" 

"Protože je to správné," řekla Elsa až příliš rychle. Nechtěla si to dlouho připustit, ale už se o v ní zlomilo. Myslela si, že toho citu není schopná, ale Petr jí ukázal, že ano. 

Chlapec se na ní usmál. "Tak to je lež, teď lžeš. Je za tím něco víc, něco, čeho se bojíš," řekl pomalu a nijak ho netrápilo, že za ním netrpělivě stepují kentauři, satyrové a dva leopardi. 

Elsa sebou škubla. "Není to tak. Už jdi, ať se tu neobjeví matka!" zavrčela na něj. 

Petr se ale k odchodu neměl. Až příliš jasně v jejích očích viděl, čeho se tak moc bojí. A to, čeho se bála, byla láska. "Pojď se mnou. Matka ti jen ublíží," zašeptal. 

"Pokud bych se nevrátila, brala by to jako vyhlášení války, nemůžu. Omlouvám se, Petře," řekla Elsa a pohlédla na toho největšího kentaura. "Jeďte, zbytek je na mně."

Kentaur přikývl a podíval se na Petra. "Vaše výsosti, musíme jet. Vaši sourozenci si dělají starosti," pronesl hlubokým hlasem a podal Petrovi ruku. 

Petr se ale díval na Elsu. "Přísahám, že tě najdu a matčiny moci zbavím," zašeptal a pak přijal kentaurovu ruku, takže se vyšvihl na jeho hřbet. 

Elsiny tváře zčervenaly a ona se na něj usmála. "Prosím...omluv se svým sourozencům za mě. Nechtěla bych, abychom byli v nějakém nepřátelství."

Chlapec přikývl. "Omluvím. Už tak je důležité to, co jsi pro mě udělala. Děkuji, Elso," usmál se a společně s ostatními kentaury, satyry a leopardy odjel pryč. 

Elsa se pousmála a podívala se na Erfirma, který se stále tvářil nechápavě. Pak se posadil a zamračil se. "Vy ho milujete, princezno," řekl, jakoby se nechumelilo. 

Princezna jen přikývla. "Co teď uděláš? Zabiješ mě?" zeptala se ho a obrátila se k němu čelem. 

Vlk jen zavrtěl hlavou. "Ne. Jsem loajální jak Vám, tak i královně. To ze mě dělá nebezpečného tvora, princezno. Proto své matce řeknete, že nás napadli a já padl. Pak jste mne spálila, rozumíte? Uteču do divočiny nebo se přidám na druhou stranu. Ano, je to zrada, ale jsem to ochotný riskovat. Už jen kvůli tomu, že Vás mám rád od doby, kdy jsme se poprvé potkali," řekl vlk. 

Elsa jen vykulila oči. Nebyla schopná pobrat všechno, co nyní řekl. Kvůli ní se vzdá všeho, co v paláci měl. "Erfirme...nevím, jak ti tuhle laskavost splatím," dostala po chvíli ze sebe. 

"Princezno...tím, že nezemřete. Pokud už mám tak riskovat, chci, aby to mělo smysl. Takhle Vás královna nebude podezřívat," řekl Erfirm a rozeběhl se pryč do divočiny. 

Elsa se za ním jen dívala a pousmála se. Nyní měla cestu volnou. Stačilo jen se dostat zpátky do paláce a říct Jadis, co se stalo. 

°

Když Elsa dorazila do paláce, první věc, kterou udělala, bylo, že se rozešla do Trůnního sálu. Našla tam matku, jak sedí na trůně a hledí před sebe. 

"Elso, takže jsi dorazila. Ale kde je ten kluk a Erfirm?" zeptala se a rozhlížela se všude možně, jakoby je hledala. 

Princezna nasadila smutný výraz. "Je mi to líto, matko, ale byli jsme napadeni. Toho kluka odvedli a Erfirm přišel o život. Vzala jsem jeho tělo a spálila ho. Je mi líto, že-" Elsa se zarazila, když si přehrála matčinu otázku v hlavě. "Tak moment. Nikdy jsem žádnou zprávu neposlala, že mám jen toho kluka. Jak jsi to mohla vědět?"

Jadis vstala z trůnu a přešla k dceři. "Myslíš si, že nevím, co se na té cestě dělo? Myslíš si, že nevím, že jsi ho uzdravila? Že jsi se do něj zamilovala? Láska je pro malé děti, dcero, to už bys měla vědět," řekla a usmála se. "Proto jsem se rozhodla, že budu mít audienci u Aslana. A ty pojedeš se mnou. Doufám, že znáš pravidlo, které platí pro všechny zrádce. A to neporuším, ač jsi moje dcera."

Elsa sebou škubla a zacouvala. Pravidlo pro zrádce znamenalo smrt na Kamenném stole! Ona jí chce předvést před Petra a pak oznámit její smrt! A tak ho zničí. A bude ji chtít zachránit! "To neuděláš, matko!" vykřikla. 

Královna se zasmála. "Ale ano, drahá Elso. Jsi zrádce. A až se to ten kluk dozví, přijde tě zachránit. A to bude chvíle, kdy mu probodnu srdce dýkou a tebe donutím, aby ses dívala!" 

Elsa vyděšeně zacouvala ještě dál, až do někoho narazila. Prudce se otočila a uviděla generála celé armády. Byl to černý silný minotaurus.

"Královno, nechala jste si mě zavolat?" zeptal se hlubokým hlasem. 

 "Ano, odveďte princeznu do její komnaty a postavte před její dveře stráže, aby zůstala v komnatě. Zítra vyrážíme navštívit samotného Aslana," řekla královna a posměšně se na svou dceru podívala. 

"Jestli se Petra jen dotkneš, budeš toho litovat, matko!" zavrčela na ní Elsa. "Nikdy jsi mi nechtěla dát Narnijský trůn, že ne?!"

Jadis se zasmála. "Ale, ale. Ty jsi vážně zamilovaná. Jak odporné. Ale udělám ti radost. Dokud se mi nebudeš svíjet u nohou a prosit o milost, nedotknu se ho. Jakmile to uděláš, donutím ho sledovat, jak zemřeš mou rukou! Odveďte ji!" zavrčela královna a na její rozkaz minotaurus princeznu odvedl do její komnaty. 

Elsa se posadila na parapet a opřela si hlavu o okno. Pevně doufala, že se Petr dostal zpátky v pořádku a nic se nestalo. A nyní si přísahala, že bude bojovat proti matce. Nenechá jí, aby Petrovi a jeho sourozencům ublížila! 

Ahoj, zlatíčka :3

Tak tady máte další kapitolku :3 

Jak se tváříte na to, že Jadis chce popravit vlastní dceru? Jak já tu ženskou nesnáším :D 

Kájí°