Cesta zpět do hradu jim zabrala dvojnásobnou dobu než celé pronásledování. Bylo to hlavně proto, že se u Petra objevil obrovský kašel. Zastavovali každou chvíli a každou chvíli Elsa musela Petra zahřívat, aby vůbec cestu do paláce přežil. 

Už při několikáté zastávce se přemlouvala k tomu, aby využila svojí moc k jeho vyléčení. Ovšem nemohla to provést, pokud u nich byl Erfirm, protože hned by to řekl královně a o to Elsa vážně nestála. 

Když zase zastavili v jedné jeskyni, tak se Elsa otočila k Erfirmovi. "Půjdeš prosím něco ulovit? Toho jídla ve vaku už moc nemám, hlavně ne pro dva lidi a pro tebe," požádala ho, doufajíc, že za tím neuvidí nic jiného. 

Vlk přikývl. "Jistě princezno. Dejte mi hodinu a přinesu nějaký oběd," řekl a rychle odběhl pryč, aby mohl pochytat nějaké zajíce či ptáky. 

Elsa si oddychla a podívala se na Petra. "Vím, že jsi nemocný. Ale teď se pokus usnout," řekla mu a přiložila mu ruku na čelo. Celý hořel, to nebylo dobré znamení. 

Nijak neprotestoval, což brala jako znamení, jak moc zle mu je. Normálně se s ní dohadoval takovým stylem, že jeho názor nemohly zlomit ani skály, ale nyní ji poslechl. "Co se mnou bude?" zeptal se jí tiše a pohlédl jí do safírových očí. 

Elsa si povzdechla. Nechtěla mu odpovídat, ale nemohla ho nechat bez odpovědi. "Vyléčím tě, abys po cestě nezemřel. A domluvím u matky, aby tě nezabila. Teď už spi," řekla mu a překryla ho další vrstvou teplého oblečení, které s sebou měla. 

Čekala pár minut, dokud Petr neusnul. Pak vykouzlila jakousi bílou kouli a nechala ji, aby se vcucla do jeho těla. Byla to čistá magie, nepošpiněná tou ledovou, kterou jí dala matka. Kdyby mu totiž do těla dala tu pošpiněnou, tak by mohl zmrznout. 

Princezna se od něj odtáhla a začala připravovat několik klacků, které následně zapálila, aby v jeskyni bylo teplo. Seděla tam dlouho, dokud neuslyšela podivný zvuk. Něco jako sáně. Ohlédla se na Petra a zabezpečila jeskyni kouzlem, po kterém vypadala prázdně. 

Pak si vzala svoje zbraně a vyšplhala na strom jako veverka a rozhlédla se kolem sebe. Jaké překvapení jí čekalo, když přesně nad jeskyní spatřila sáně, které patřily její matce. A její matka seděla v nich!

"Jak jde cesta?" ptala se královna někoho, kdo stál u sání z druhé strany. 

"Jde mnohem pomaleji, výsosti. Ten kluk je nemocný. Ti zbývající tři nám upláchli, neměli jsme šanci cokoliv dělat. Každopádně pokud to půjde takhle, ten chlapec zemře," řekl Erfirmův hlas, který princezna poznala. 

"Za jak dlouho budete zpátky?" zeptala se královna. 

"Dejme tomu, že dva dny, pokud budeme zastavovat takhle často, výsosti," odpověděl Erfirm. 

"Dobrá, nejpozději za dva dny vás očekávám," řekl královna a odjela se svými sáněmi pryč. 

Elsa rychle seskočila ze stromu a vběhla do jeskyně, aby to působilo tak, že tam byla celou dobu. Nesměla na sobě dát znát, že vyslechla něco, co neměla. 

Když vešla do jeskyně, všimla si, že se Petr přestal třást zimou. Aspoň nějaká pozitivní věc. Přiložila mu ruku na čelo a s potěšením zjistila, že jeho teplota se vrací do normálu. 

Po chvíli se vrátil Erfirm s nějakými králíky. Položil je na předem připravené kapradinové listy, kterých bylo všude dost, vzhledem k tomu, že už bylo jaro. "Přinesl jsem ty králíky, princezno," oznámil jí. 

Elsa se na něj podívala a přikývla. "Dobrá. Uvařím je a pak pojedeme přímo do paláce. Hlídej toho kluka," nařídila mu a sama se pustila do pečení králíků nad ohněm. Po dlouhých třiceti minutách je měla hotové a jednoho podala Erfirmovi. Poté jednoho dala na kapradinový list a přešla k Petrovi. "Petře...vstávej."

Chlapec sebou trhl a nechápavě se na ní podíval. "A-ano?" 

"Tady máš, něco teplého do žaludku," řekla a vtiskla mu do ruky upečeného králíka. 

Petr si králíka prohlížel a pak se na ní podíval. "Děkuji," řekl a zakousl se do teplého masa. 

Princezna jen přikývla a vzala si svou porci masa. Snědla ji celkem rychle, takže se zvedla a šla si umýt ruce do nedalekého potůčku. 

Pak se zahleděla do té vody. Jak se sebou vůbec může žít? Celé dětství si přísáhávala, že nebude stejná jako matka. A nyní taková je. A proč? Aby jí ukázala, že je hodna vládnout Narnii? Přeci Narniané mají své vládce. Ty čtyři děti. 

Podívala se na rozkvetlé stromy a něco ji v tu chvíli napadlo. Slýchávala, že stromové dryády jsou loajální Aslanovi. A tak přišla na způsob, jak toho kluka zachránit, aniž by jí matka z něčeho mohla podezřívat. 

Naklonila se k rozkvetlému stromu. "Zítra kolem poledne půjdeme kolem Bobří hráze. Pošlete své jednotky, aby ho zachránily, ale neříkejte, kdo vám dal zprávu," zašeptala tiše princezna a pak se zvedla na nohy. 

Vrátila se zpátky do jeskyně a podívala se na Erfirma a Petra. Oba dva na sebe hleděli s nenávistí v očích. 

"Hej, co se to tu děje?" zeptala se princezna zamračeně. 

"Ale nic," odpověděli oba dva uraženě. 

Petr se jí podíval do očí a jemně zakroutil hlavou, aby to neřešila. Ovšem když se na ní podíval, zjistil, že se na ní něco změnilo. A to pohled, jakým se na něj dívala. Už v něm nebylo to pohrdání, spíše soucit. 

"Řekla bych, že se chvíli prospíme a pak vyrazíme, zítra kolem poledne chci, abychom byli u Bobří hráze," řekla rázně a podívala se na vlka.

"Jak si přejete, princezno," přikývl a schoulil se do klubíčka. 

Elsa se podívala na Petra. "Měl bys dospat, když jsem tě vzbudila." 

"To jistě, jen bych se nejprve šel umýt, ukážete mi to místo, kde jsi si ruce omyla Vy?" zeptal se až s podivnou pokorou. 

"Jistě," přikývla a pomohla mu vstát. Poté společně došli k tomu potůčku a Elsa se opřela o strom, zatímco on si myl ruce. 

"Princezno...proč pojedeme kolem Bobří hráze?" zeptal se jí, když se omyl, a přešel k ní. 

Elsa mu pohlédla do očí. "Protože jsem se tak rozhodla." 

"Ale musí to mít i svůj důvod," řekl tiše Petr a přistoupil ještě blíž. 

Princezna ucouvla, ale narazila zády na strom, takže byla v pasti. Těkala pohledem všude možně, jen se nedívala na něj. "Prostě je to můj rozkaz, to by mělo stačit," snažila se z toho vykroutit. 

"Ano, to jistě stačí," přikývl Petr a vrátil se zpátky do jeskyně. 

Dívka si oddechla a zavřela oči. Málem mu to řekla. Nebylo by to na škodu, ale někdo by jí mohl slyšet, což opravdu nepotřebovala. Pak se vrátila do jeskyně, opřela se o jakýsi hladký výstupek a hlídkovala. Chtěla mu pomoci a tohle je nejlepší, co mohla udělat. Ale proč mu chtěla pomoci? To už si vysvětlit nedokázala. 

Ahoj, zlatíčka :3

Tak to tady máme :3 Elsa se nám začíná zamilovávat :3 Co myslíte, ublíží jí Aslanovy jednotky nebo jí nechají být? :3

Kájí°