Narnie pod vládou synů Adamových a dcer Evin vzkvétala, čemuž zdatně pomáhala i manželka nejvyššího vládce Petra, Elsa. Sourozenci zestárli a stali se z nich spravedliví a laskaví vládci, kteří své zemi vládli dobře. 

Elsina matka byla z Narnie vyhoštěna a vše proběhlo v pořádku. Všichni žili šťastně a spokojeně, dokud nenastal den, kdy z této překrásné země nezmizeli všichni její vládci, společně i s královnou Elsou. 

Ta si totiž vybrala to, aby se do Narnie mohla vrátit, až se vrátí i zbylí vládci. Nechtěla by Narnii držet jen sama a nechtěla se vzdát Petra. 

Ale abychom nepředbíhali...budu ten den vyprávět tak, jak se doopravdy stal. 

Našich pět vládců se spokojeně probudilo do krásného slunečního dne. Petr s Elsou sdíleli jednu komnatu. 

Když se nejvyšší vládce Narnie probudil, pohlédl na svou spící královnu a usmál se. Opatrně ji objal kolem pasu a políbil na rameno. 

Královna ucítila jeho polibek, otevřela oči a pohlédla na něj. "Dobré ráno," uculila se.

"Vítej do krásného rána, královno má," usmál se na ní. "Doufám, že jsi se krásně vyspala." 

Pohladila ho po tváři. "S tebou, můj králi, se vyspím vždy skvěle," odpověděla mu a překulila se čelem k němu. 

Petr na ní zamrkal a pohladil ji po vlasech, které jí stačily dorůst až pod zadek. "Jsi nádherná," řekl a prohlédl si jí. 

Spala v krásné hedvábné modré košili, která jí sahala do poloviny stehen a vlasy si vždy splétala do copu. Nejen, aby ani jednomu z nich nevadily ve spánku, ale také proto, že měla druhý den krásné vlnité vlasy. 

Jemně se začervenala a prohrábla mu vlasy. "Co má moje výsost v plánu celý den dělat?" otázala se. 

"Moje výsost by nejraději zůstala s mou královnou v posteli a nic nedělala," ušklíbl se Petr a následně se oba rozesmáli. 

Elsa se pak zvedla z postele a přešla ke křeslu, na kterém nechala svůj lehký župan. Poté otevřela dokořán okno a nechala dovnitř pustit čerstvý vzduch. 

Nejvyšší vládce Petr následoval jejího příkladu. Přešel k ní a objal jí kolem pasu. "Nádherný den, nemyslíš? Mohli bychom si udělat vyjížďku k Beruně nebo třeba i do té zapadlé jeskyně, kterou máš tak ráda," řekl tiše a dal jí vlasy na stranu, aby jí mohl políbit na krk. 

Královna se usmála a zaklonila hlavu. "To bychom mohli. Jenže dnes to nepůjde," zkazila jeho radost posmutněle a kousla se do rtu. 

Petr se od ní odtáhl a nechápavě se na ní podíval. "Proč ne?" 

Podívala se na něj. "Je to sedmý úplněk od Nového roku, musím za matkou. Ač jsi ji vyhostil, každý rok v tento den za ní jezdím. Stále je to má matka," řekla tiše. 

V jeho obličeji se zablesklo zklamání. Konečně den, kdy oba měli volno a ona musí odjet. "Vážně musíš? Nemohlo by to počkat třeba jen do zítra?" požádal jí a nasadil ublížený výraz. 

Protočila očima a povzdychla si. "Dobrá, ale jen do zítra," souhlasila a objala ho kolem krku, až ucítila na tváři jeho dech. 

Usmál se. "Vždycky to na tebe zapůsobí, co?"

Kývla. "Vždycky, má výsosti," řekla a políbila ho. 

Přitáhl si ji blíž k sobě a začal její doteky rtů opakovat. Miloval ji a nikdy nezalitoval toho, že si ji vzal za manželku. Byla dokonalá po všech stránkách, jen jediné věci se zdráhala. A to potomek. Vždy, když na to téma přišlo, sklopila pohled k zemi a mluvila jen zkrátka. Nedokázal si to vysvětlit, ale věřil, že mu to jednou poví. 

Když jí došel dech, odtáhla se od něj a opřela si čelo o to jeho. "Petře?"

"Copak?" zeptal se jí a pohladil ji po tváři. 

Kousla se do rtu a odstoupila od něj. "Musím-musím ti něco říct," zamumlala a sklopila pohled k zemi. 

Pohlédl na ní se zvědavostí a vyčkával, co z ní vypadne. 

"Já...vím, že tě trápí to, že si zatím nepřeji mít děti. Věř mi, kdyby to bylo moje rozhodnutí, měla bych je ráda," dostávala to ze sebe pomalu. 

"Tvoje rozhodnutí? Takže to, že děti zatím nechceš, není z tvé hlavy?" zeptal se nechápavě. 

Přikývla. "Ano. Je to podmínka. Podmínka, kterou mi dal Aslan, pokud se s vámi chci ještě někdy vidět. Přijde den, kdy se vrátíte do svého světa. Měla jsem na výběr. Zůstanu tady a po uplynutí svého času zemřu nebo v den, kdy zmizíte, zmizím taky. A objevím se až v den, kdy se vrátíte," odpověděla mu a zvedla k němu oči. 

Petr se tvářil šokovaně. Jenom proto nechce mít děti?! Ne, že by na ní naléhal, ale jako nejvyšší vládci Narnie by měli mít potomky. "Ach tak. Pokud mě omluvíš, půjdu se projet na koni," řekl s chladným podtónem a odešel do šatny, kde se převlékl do jezdeckého. 

Chtěla ho zastavit, moc chtěla, ale věděla, že to musí vstřebat. Nechala ho jít. Zůstala stát u otevřeného okna a pohlédla ven na pláž. Asi nebyl připravený na to toto slyšet. Ale dříve nebo později by se to stejně dozvěděl. 

Po několika hodinách se rozhodla, že se tedy půjde projít sama. Petr, jak řekl, odjel pryč a nechal ji samotnou. Chodila po pláži bosky, aby cítila písek mezi prsty. 

"Proč jsi tu tak sama, díte?" ozval se za ní hluboký hlas, který mohl patřit jen jedinému tvorovi v Narnii. 

Otočila se a pohlédla velkému lvu do očí. "Stalo se to," řekla jen. Nebyla to otázka, nýbrž konstatování. 

Přikývl. "Ano. A ty, jelikož jsi souhlasila s mou nabídkou, nyní půjdeš se mnou do mé říše," řekl jí konejšivě. 

Oči se jí zalily slzami, když si uvědomila, že se ani s jedním nerozloučila. A s Petrem se dokonce pohádali. "Aslane...jak rychle u tebe uplyne doba, než se opět vrátí?" zeptala se. 

"Mé dítě. Čas, který v mé zemi strávíš, nebude dlouhý, avšak v Narnii uplyne dlouhá doba. S Petrem, Zuzanou, Edmundem i Lucinkou se shledáš dřív, než si myslíš. Ovšem nyní musíme jít," řekl lev. 

Královna Narnie se ještě naposledy podívala na Cair Paravel. Poté přešla k Aslanovi a jemně se chytila jeho hřívy. "Můžeme jít," přikývla. 

Lev jen přikývl. Věděl, co se tady stalo. Věděl, že se s Petrem nepohodli, ale už nebyla cesta, jak by se s nimi mohla rozloučit. Nyní mohli jen jít do jeho říše, kde budou čekat na návrat svých vládců. 

Ahoj, zlatíčka :3

Jak jste asi z názvu pochopili, toto je poslední díl této knížky :) :( Ovšem nebojte se, mám v plánu udělat i pokračování, které se bude ode hrávat v Princi Kaspianovi :)  

Pokud máte nějaké otázky na postavy nebo na mě, tak udělám Character ask, pokud si to přejete :) 

Děkuji všem, kteří mě těšili svými krásnými komentáři, hvězdičkami a přečteními :3  :3 Jste boží, lidi :) 

Kájí°°