Všichni, kteří tento výkřik uslyšeli, zůstali jen přimraženě stát na místě. Nemohli se vzpamatovat ze skutečnosti, že dívka, kterou před několika hodinami její vlastní matka zabila, nyní stojí na skále zcela živá a zdravá. 

Nejvíce překvapení z toho byli Petr a Jadis. On nečekal, že by se jeho láska mohla objevit uprostřed bitvy živá a zdravá. Ona zase nepočítala s tím, že by se mohlo stát to, že by přežila její smrtící úder do srdce. 

Jak tam tak bělovlasá dívka stála, rozhlédla se kolem a zjistila, že Petr prohrává. Proto roztáhla ruce a z jejího těla vystřelila vlna magie, která všechny proměněné v kámen uvedla zpět do světa živých. 

Toho okamžiku využila Jadis, která okamžitě zaútočila na Petra. 

Jen tak tak se jí stihl vykrýt a jejich souboj pokračoval, nyní ovšem s nově nabitou energií a zuřivostí. Ač se snažil sebevíc, nedokázal jí připravit ani o jeden ze smrtících zbraní. Nyní, když se Elsa objevila, byl odhodlaný zvítězit. 

Když bělovlasá dívka uviděla tu podlost, tak pobídla koně, který se rychle rozjel směrem k bojující dvojici. Byli poslední, kdo bojoval, takže se obě armády přišly podívat, jak jejich vůdci bojují tělo na tělo.  

Petr prohrával a viděli to všichni. Boj se na něm podepsal a začal dělat chyby, kterých si Jadis všimla a začala je využívat ve svůj prospěch. 

V jednu chvíli udělala tak prudkou otočku, až Petrovi vyrazila meč z ruky a podkosila mu nohy, takže spadl na zem. Jeho vlastní meč mu zapíchla do rukávu pravé ruky, takže se mohl bránit jen štítem. Ten mu ale brzy sebrala také, takže byl bezbranný. Připravila si meč, že ho zabije, když narazila do jakési bariéry čisté magie. 

Jadis zvedla hlavu a uviděla svou vlastní dceru, jak stojí nedaleko od nich, ruce má napřažené, když kolem Petra vytvořila bariéru. "Ty jedna malá potvoro!" zavrčela Jadis a probodla jí pohledem. "Jak je možný, že žiješ?!" 

Elsa pomalu postoupila blíž a oči z ní nespustila. "Pokud bys chápala to, proč jsem se obětovala, možná bys to věděla. Chci normální život s lidmi, kteří mě mají rádi a vím, že mě nezradí. Život po boku člověka, který mě miluje takovou, jaká jsem. Život ve svobodné Narnii. A Narnie bude svobodná jen pod vládou synů Adamových a dcer Eviných. Proto ti nemohu dovolit, abys jim ublížila. Proroctví se naplní tak jako tak. A ty si nyní budeš vybrat. Buď před nimi poklekneš a prohlásíš je za své krále a královny nebo s tebou budu bojovat, dokud jedna z nás nezemře. Výběr je na tobě, matko," řekla Elsa a pravou ruku položila na hrušku svého meče. 

Jadis se chladně zasmála. "Prohlásit ty děcka za své krále a královny? Ty jsi se snad zbláznila, nemyslíš? Sice nevím, jak se ti podařilo přežít, ale zaručuju ti, že nyní už se ti to nepovede," řekla a rychle na svou dceru zaútočila. 

Elsa to čekala, takže udělala rychlou otočku, při které si vytáhla meč, který poté střetla s těmi matčinými. Pohlédla jí do očí. "Proč to nemůžeš pochopit? Tvoje vláda skončila, nyní na trůn nastoupí oni. A já se před nimi skloním jako jejich poddaná. Pokud to neuděláš také, ukážu ti, jaké to je, když ti nikdo žádnou milost nedá. Stejně jako jsi mi to ukázala ty dnes v noci na Kamenném stole!" vykřikla dívka a vyrazila jeden meč matce z ruky. "Nechala jsi přivést Petra, aby jsi ublížila mně i jemu. To ti nikdy neodpustím!" 

Čarodějnice se vyhnula jejímu výpadu a odklonila její meč od svého těla. "Neřekla bych, že by mě zajímalo, co mi odpustíš nebo ne. Jakmile se vypořádám s tebou, zemřou i ta děcka. Nebude nikdo, kdo by mi v tom zabránil!" řekla a sama udělala prudký výpad proti dceři. Ovšem nepočítala s tím, že její dcera je trénovaná v boji s mečem tak dobře. 

Proto Elsa rychle odklonila její útok a pomocí otočky matce vrazila meč pod žebra. Oči se jí zalily slzami, když to udělala a odstoupila od ní. 

Jadis vykřikla bolestí a klesla na kolena. Držela se za zraněné místo a pohlédla na vlastní dceru očima, ve kterých se jí zračila nenávist, ale i překvapení. Nebyla schopná uvěřit tomu, že jí její vlastní dcera ublížila. "Jak sis tohle mohla dovolit udělat?! Na vlastní matku vztáhnout ruku?!"

Bělovlasá dívka se nadechla a vydechla. "Ublížila jsi mi. Nejen mně, ale i budoucím vládcům Narnie. A proto tě nyní odevzdávám do jejich moci, aby tě potrestali dle jejich uvážení," odpověděla a otočila se k ní zády. 

Poté se podívala na Petra, který už se zvedl na nohy a stále na ní nevěřícně hleděl. Stále nemohl uvěřit, že je živá a zpátky u něj. 

"Nyní mě omluvte, musím být chvíli sama," řekla, poklonila se mu a vydala se pryč. Musela odejít. Dovolila si vztáhnout ruku na vlastní matku a za to se nyní nenáviděla...Věděla, že to udělala, aby ochránila sourozence Pevensiovy, ale žádné dítě by nemělo své matce ublížit. 

Petr hleděl za dívkou, která nyní odcházela z bojiště. Modré šaty kolem ní povlávaly, stejně jako její bílé vlasy. Ohlédl se na Aslana, který se svými poddanými přešli k čarodějnici a vsadili jí do okovů. 

"Petře, běž za ní. O Edmunda se postaráme. Není v pořádku, přeci jen ublížila vlastní matce. Pokud tě kdy potřebovala, je to nyní," řekl jemně Aslan a pokývl hlavou směrem, kudy Elsa odešla. 

"Řekla, že chce být sama," namítl Petr, ale pak vykulil oči, když mu došlo, co to Aslan řekl. "EDMUNDE!" zakřičel a rozeběhl se na místo, kde jeho mladší bratr byl zraněn. 

Černovlasý chlapec ležel na zemi a vykašlával krev. Už u něj seděla Zuzana s Luckou, když k nim Petr doběhl. 

"Jak mu je?!" zeptal se a hleděl do bratrovy tváře. 

Lucka odšroubovala lahvičku s léčivým lektvarem a nechala pár kapek spadnout do bratrových úst. 

Edmund přestal dýchat, ale pak se rozkašlal a ztěžka se posadil. 

Nejstarší bratr ho objal a oči se mu zalily slzami. "Proč nikdy nikoho neposlechneš?" zeptal se ho a do objetí se přidaly i dívky. 

Když se sourozenci od sebe odtáhli, všichni se podívali na Petra. 

"Petře...možná bys za ní měl vážně jít. Jen díky ní jsme vyhráli," řekla pomalu Zuzana. "Zvládneme to, myslím zbylou armádu. Ale ona teď musí být na pokraji zhroucení. Pokud se z toho nedostane, ztratíš ji. Jen jdi." 

Petr se zvedl a přikývl. "Až budete v táboře, pošlete mi zprávu," požádal a vydal se směrem, kudy Elsa odešla. Nemohl ji najít dlouho, až uslyšel tiché vzlyky nedaleko Beruny. Vydal se tam a našel ji, jak sedí na břehu a pláče.

Tiše k ní přišel a posadil se k ní. "Elso?" zašeptal a podíval se jí do tváře.

Dívka si rychle otřela slzy, které jí stékaly po tvářích, a pohlédla na něj. Pousmála se a pohladila ho po tváři. "Jsem ráda, že jsi v pořádku," řekla a snažila se znít trochu vesele. Nešlo jí to, bylo jí to vidět na očích. 

Petr jí jemně objal kolem ramen a políbil do vlasů. "Elso...nezadržuj to v sobě. Pokud chceš, tak plakej. Pochopím to," zašeptal. 

Podívala se na něj a nechala další slzy stékat po tvářích. Plakala dlouho a on se ani nesnažil jí utěšit. Věděl, že by to bylo k ničemu. Potřebovala to ze sebe dostat jakkoliv, proto oba mlčeli. 

Ahoj, zlatíčka :3

Takže přidávám další kapitolku :3 Snad se líbila :) 

Nějak mě bavilo psát duel Elsy a její matky :D :D 

Kájí°