Tak, jako každý, má i tento příběh svůj konec 😉 Psala jsem jej asi 3/4 roku a teď se s ním loučím 😉 ale nesmutněte, já bez Buckyho nemůžu žít, tak sledujte můj profil, brzy se tam objeví další kapitolovka s Winter Soldierem a Stevem 😉 I Will Help You.
Děkuji za podporu,
SimGas

Slunce proniklo do útrob kamenné jeskyně, kde na tvrdé zemi, vystlané mechem a jehličím, klidně spali dva muži. Jeden dlouhovlasý a svalnatější v černé uplé uniformě, druhý byl blondýn s modrýma očima, oblečený v trikolorní kevlarové kombinéze s bílou hvězdou na hrudi. Oba spali klidně, ani veškeré strasti, které v posledních dnech prožili, neměly šanci narušit jejich tvrdý spánek.
Probudili se teprve kolem poledne, kdy slunce už stálo vysoko na obloze. Bucky se zvedl na nohy jako první. Vsedě se opřel o stěnu jeskyně tak, aby měl dobrý výhled na široké okolí a mohl rychle zpozorovat blížící se nepřátele.
,,Steve, já se vrátím." řekl tiše s pohledem upřeným do prázdna.
,,Vrátím se zpátky k HYDŘE, bude to pro všechny lepší. Tady v Americe bych žil jen jako štvaná zvěř, honila by mě policie i SHIELD, z místa na místo, nikdy bych neměl klid. Už ti nikdy neublížím, ale nemohu tady s tebou zůstat." Blonďatý muž se zadíval svému parťákovi do oči.
,,Jsi si jistý, že to chceš? Přece jsi neuposlechl rozkaz. Zabijí tě! Dokážu tě ochránit, před SHIELDem i HYDROU, zůstaň se mnou." skoro zaprosil, až se kousl do rtu nad svou naléhavostí. Ale Winter Soldier se jen uchechtl:
,,Zemo má ze mně respekt. Nedovolí si na mě. Když mě naposledy dával zmrazit, hlídali mě přitom čtyři po zuby ozbrojení muži, i když jsem už byl zneškodněn. Dokonce mi zapomněl vymazat paměť. A díky tomu teď vím, že tě znám a že ti nechci ublížit, Steve. Neměj obavy, já si poradím." Kapitán Amerika se také mírně usmál, i když zcela uspokojen nebyl. Byl rád, že se Bucky chová tak, jako ještě před válkou. Chtěl ještě něco říct, ale byl nemilým způsobem vyrušen.

Ptáci, doposud klidně sedící a prozpěvující v korunách okolních stromů, se totiž náhle poplašeně s pleskáním křídel vznesli do vzduchu a chvatně opouštěli svá hnízdiště. Kdesi v dálce zavyly policejní sirény a zvuk se rychle blížil. Bucky se rázně zvedl. Opatrně, téměř nesměle Steva na rozloučenou objal a poté spěšně, beze slova zmizel mezi stromy. Steve zůstal nerozhodně stát na místě. Byl zase sám. Tak náhle, jak Bucky vstoupil do jeho života, z něj teď zase odešel.

Na mýtinu se mezitím začala sjíždět auta bezpečnostních složek - policie, SHIELD, záchranáři, mezi všemi těmi lidmi Steve zahlédl i tvář Tonyho Starka. Povzdechl si. Ředitel jej musel dát sledovat. Jak to teď všechno vysvětlí? Bude muset něco vymyslet, a to hodně rychle.
,,Rogersi! Steve!" vrhli se k němu Nick Fury a Tony Stark v obleku Iron Mana zároveň. Oba jej sevřeli v náručí, až Kapitán Amerika zapomněl dýchat. Nepoznával vždy nevrlého a ukřičeného jednookého ředitele SHIELDu - vypadal, že má o něj opravdu strach. Tony si všiml Stevova rudého obličeje a povolil svůj železný stisk. Steve se zhluboka a vděčně nadechl a ztěžka se posadil na nejbližší paŕez.
,,Jsem sakra rád, že jste v pořádku, Rogersi." začal opět Fury. ,,Můžete mi u všech čertů říct, co se vám vlastně stalo? Nemohl jsem uvěřit svým očím, když jsem uviděl záznamy z kamer. Kde se tady sakra vzal Winter Soldier? Neublížil vám? Dostal jste z něj nějaké informace, které by nám pomohly HYDRu definitivně zničit?" chrlil ze sebe. Steve si zdvořile odkašlal, aby ten příval slov zarazil:
,,To je moc otázek najednou, pane řediteli. Řeknu vám, co se stalo. Winter Soldier můj dům, ehm, přepadl. Včera večer. Asi jsem zapomněl zamknout hlavní vchod. Celou noc mi v mé ložnici mířil pistolí na hlavu a jen mi nadával - rusky. Nad ránem mě vzal sem, jako rukojmí. Těsně před vašim příjezdem utekl a mě ponechal mému osudu. Nevím, jestli jej ještě chytíte, je rychlý." lhal Steve, aby Buckyho chránil. Naštěstí se zdálo, že toto vysvětlení Nicka uspokojilo.
,,Dobrá, kapitáne, zkusíme to tady prohledat a najít jej. Teď vám dám pár dní klidu, abyste mohl ten šok vstřebat, ale poté vás chci vidět připraveného do akce! Jak jistě sám vidíte, HYDRA opět začíná vystrkovat růžky a je jen na nás, abychom je zase usměrnili. Podle všeho mají ti parchanti tajné základny hlavně v Evropě, snad v Rusku nebo Švýcarsku, ale velmi brzy mohou ve větších skupinách začít pronikat až do Spojených států, a to nesmíme dovolit." zakončil svou řeč Fury, aniž by tušil, jak nebezpečně blízko je od pravdy. Steve duchem nepřítomně jen bezmyšlenkovitě přikyvoval na souhlas a přál si, aby jej Fury už nechal na pokoji.
To se mu o pár desítek minut později skutečně vyplnilo a mohl se s ozbrojeným doprovodem vrátit domů. Policie sice při onom zásahu v noci ve snaze najít Buckyho obrátila celý dům vzhůru nohama, ale Tony mu tam za tučnou výplatu nechal precizně uklidit uklízečkou. Steve sebou po horké sprše unaveně plácl na gauč, zapnul si televizi a začal přemýšlet o Buckym, jaké asi čeká přivítání jeho na Sibiři.

Ale o tom zase poví jiný příběh 😉