Další část :) Jsem zvědavá, co řeknete na tohle.

Enjoy :-)

Bucky sjel motorkou do již známého parku, sedl si na odlehlou lavičku napůl schovanou v hustém křoví a bezradně složil hlavu do dlaní. Co má teď dělat? Už mu bylo jasné, že zabít Kapitána Ameriku nebude tak snadné, jak si on a Zemo představovali. Náhle jeho mysl zaplnil zvláštní pocit, jaký dosud neznal. Před očima mu začaly tančit barevné obrázky.

*Buckyho vzpomínka*

Seděl někde v městském parku, v dalekém, cizím městě. Byl podstatně menší a mladší, než byl nyní. Měl obě ruce v pořádku a neměl skoro žádné svaly. Tipoval sám sebe na nanejvýš na devatenáct let. To se psal rok 1943.

,,Přeřadili tě?" uslyšel za sebou hlas, a když se otočil, spatřil hubeného, modrookého blonďáčka, který, stejně jako on sám, svíral v ruce papír vydaný úřadem americké armády. Mladý James se usmál.
,,Zítra odlétáme do Evropy pohnout se západní frontou. Seržant James Barnes, 107. pluk." Světlovlasý se také usmál, v tom úsměvu však bylo více hořkosti, než sám zamýšlel. Jeho papír od posudkové komise byl skoro stejný jako papír jeho přítele, až na to, že v rohu Rogersova hodnocení se vyjímalo hodnocení 4F - trvale neschopen.
,,Také jsem tam byl." řekl Steve.
,,Ale prý bych na frontě byl schopný bojovat jen tak, že bych lámal nacistům nohy, až by o mně zakopávali." povzdechl si zoufale. Buckymu se přes tvář mihl mírný úsměv:
,,To nevadí, příteli, nehaž flintu do žita. Mám jednoho známého. Je to doktor Abraham Erskine - býval to německý armádní felčar, ve třicátém devátém zběhl do Ameriky. Už jsme se seznámili. Ten tě na frontu dostane, pokud o to stojíš, to mi věř."

*konec vzpomínky*

Nit Buckyho vzpomínek se krutě přetrhla. Voják se snažil mrkáním zahnat slzu, která se mu tlačila do koutku oka. To se opravdu stalo? Je to pravda? 

Winter Soldier nevěděl. Jediné, co si pamatoval z minulých let, bylo probuzení a první okamžiky v HYDŘE. Strašlivá bolest v tom, co mu zbylo z pravé ruky, silné drogy, které mu měly pomoci bolest překonat a otupily jeho mysl, změť příkazů v ruštině. Získání identity Winter Soldier, nekončící vražedné mise, nekonečně dlouhá hibernace. Dejte ho zmrazit. Oblíbená Zemova věta, jediné, co vždy slyšel potom, co mu vědci HYDRY za příšerných bolestí vymazali paměť z mozku, předtím, než se opět vydal zabíjet do libovolné části zeměkoule. Poslušné plnění rozkazů. Dlouhé vyčkávání, poté úder.  A tak to šlo dlouhých sedmdesát let. Než byl poslán sem, než potkal Steva Rogerse. A než si uvědomil, že tohle je něco jiného. 

Winter Soldier nikdy neměl problém s plněním přikázaných misí - vražd. Zabíjel rychle, beze svědků a beze stop. 

Ale tuto misi z nějakého důvodu splnit nemohl.