Vzhledem k sletu událostí, které mi přihrály depresi (ta trvá už několik dní, ale slábne *jásá*), smutek, ublíženost atd... Jsem v posledních dnech a hlavně hodinách, přemýšlela o vrácení se k psaní.

Najednou, vidina toho dokonalého života tady, mě láká a po dnešku, jsem se rozhodla definitivně, utopit žal mezi řádky a vytvořit pokračování rodinné idylky, vztahů, kdy ten jeden pro druhého dýchá a tak podobně :o)

Už včera v noci, jsem se prokousávala Blackwoodem a za chvíli se chystám právě na onu povídku a hodlám ji sjet od začátku, což mi zabere nevím jak dlouho... :D ...

Nevím, kdy se nějaké pokračování objeví, chci si něco v klidu napsat prvně pro sebe, a donutit nějakou z mých *jak se tomu tady říká? Beta-reader? Nemám tušení, toto prošlo zcela mimo mě* kamarádek, které jsem poznala díky psaní poznala, aby si ty kousky pročetly a řekly mi, jestli ano nebo ne.
Mám možná trochu obavu, že se mi změnilo vyjadřování apod... A proto budu potřebovat zpětnou vazbu dřív, než to přidám vám všem, jen pro moje ujištění, že jsem to vlastně pořád já a nezměnila jsem se :)

Tak mějte ještě nějakou dobu se mnou trpělivost, vím, že jste ji měli dlouho a za to jsem velmi vděčná! :o)

>A hlavně netuším, jak to bude s časem, jak budu mít chuť do psaní, ale vynasnažím se... Občas je to v práci na zbláznění a já si sama poslední dobou říkám, jestli by mi nebylo v normálním špitále líp =D Kdo neví, dělám na psychiatrii... Prostě jeden velkej blázinec =D =D

*A jestli tu jsou chyby, tak se strašně omlouvám, ale únava si už vybírá svoje :/
*Btw ta písnička je... awww :o) 

♥♥♥♥♥♥