Sára

„Pusť." „Hmm." „Lásko! Pusť, za chvilku se vrátím." S nevolí mě pustil, padl tváří na polštář a po očku mě sledoval.
„Chceš pomoct?" „Ne, spinkej. Hned budu u tebe." Jen zamručel, dál mě sledoval a zatímco jsem děti postupně nakrmila a pak uspala, on přemáhal spánek.

„Za chvíli vstáváš..." „No a co... Potřebuju tě u sebe." „Potřebuješ moje prsa." Smála jsem se tiše, stáhl mě pod sebe, rozepl mi svou košili a uvelebil se mi na prsou.
„Jsou dokonalý, jsou moje. Miluju je a rád na nich usínám, stejně tak je laskám." Zasyčela jsem. Políbil mě na prso a vzápětí slabě kousl.
„Jen dnes v práci a vezmu si na ty dva dny volno." Kývám na souhlas, což sice nevidí, ale ví to. Hladím jej ve vlasech, po chvilce se dožaduju pusy na dobrou noc a jen mi ji dá, znovu se sesune hlavou na prsa.
Usnula jsem snad dřív, jak on a ráno byl pryč. Bylo po sedmé, tiše jsem nakoukla k holčičkám, pak k Ájovi. Spokojeně odfukoval, budík si natáčel málokdy a teď nehrozilo, že by ho něo vzbudilo. Měl stále půlnoc a já tiše odešla ke dveřím Zaynieho pokoje.

„Ahoj." „Ahoj." Nadskočila jsem a obrátila se za sebe. Zaynie si drbal vlasy ručníkem a pousmál se.
„Adam nejde?" „A ty jdeš? A nejdeš pozdě?" „Mám na devátou, ale jdu. Asi... Jdu za Raven." Skousla jsem si tváře zevnitř, měla nutkavou touhu si do něj rýpnout, ale nakonec jsem se rozhodla, přenechat to Zaynovi.
„A do školy teda nejdeš?" „Nevím, uvidíme..." Kývu na souhlas, mladý se nejistě usmívá a chytá za kliku. „Jdu se oblíct...?" „Fajn. Já jdu do postele. Něco si k jídlu vezmi a hlavně potichu. Ať nevzbudíš děti." „Neboj se. Dobrou." „Dobrou." S mrknutím se nechám obejmout, dá mi pusu a zapadne za dveře.

„Zaynie jde k Raven, škola je ve hvězdách. Miláčci spinkají a já taky ještě asi usnu, na chvilku. Co v práci? A mimochodem, chybíš mi!" Rozverný smajlík na konci, pomalu se mi klíží víčka, když mobil na nočním stolku zaviruje.

„Myslíš, že ty mně ne? Nechtěl jsem odejít, sice jako každé ráno, ale dnes . Miluju tě, krásko...! Proč by do ní šel, když má jistotu, že mu omluvenku napíšu? Mluvil jsem s ním ráno, šel vyjíst ledničku, když jsem kouřil na terase. Samozřejmě jsem si vyslechl, že on se doma tak flákat nemohl a jsme až moc benevolentní – div, že jsem mu nepřevedl přísnost rodičů a nedal mu zaracha, smrádkovi."  Vysmátý smajlík mě pobaví a zpráva ještě pokračuje.
„V práci... Laurie se ještě nerozhodl, zatím tu bude on. Minimálně do konce měsíce, nicméně jsem s ním mluvil. Oznámím mu pak později, že chci volno... Ani kluky jsem neviděl, hádám že mají stejně jako já, své práce dost. Možná po obědě, něco budu vědět... Dořeším tu rozdělanou práci, zbytek rozdělím mezi lidi a zajdu za tatínkem Raven. Pak ti zavolám, co ty na to? Kolem jedenácté, to už budeš vzhůru, mhm? Mimochodem, už víš, co budeš vařit? Dal bych si kuřecí placky, jen tak s chlebem. Uděláš mi je? Hádám, že kocourci budou chtít něco sladkého, ale já bych si dal maso. Miluju tě."

„Mhm, udělám ti je. Hádám, že jich sníš opět hromadu a máš pravdu. Ája mi už večer šeptal, že by si dali žemlovku s jablky. Mohl by ses ale po práci zastavit v obchodě? Jsou tu poslední jablka, tak ať tu máte a celkově nakoupit ovoce... Zaynie, rozhodl ses správně, hlavně se nenervuj. On neměl rodinu, ty ji máš a my tě potřebujeme. Není to jen o tom, že tě potřebují děti, ale i já... Já potřebuju tebe, tátu našich dětí a svého dokonalého muže. Baby, netrap se, že jsi to odmítl. Udělal jsi správně! Miluju tě, pamatuj si to a jestli se vrátíš domů naštvaný, přesvědčím tě rovnou mezi dveřmi o opaku a zařídím ti dobrou náladu."

„Prdelko, to zní jako slib. Mám nutkavou touhu, nasadit si vzteklou masku, jen co vylezu z auta! Zlobíš mě, miláčku. Jasně, stavím se v obchodě, chceš jen ovoce? Napiš mi, co je potřeba, vezmu to, ať zítra nikam nemusíme. Vím, že jsem udělal dobře, neměnil bych svoje rozhodnutí, ani toho nelituju. Jen jsem se fakt bál, co na to povíš ty. Nicméně, teď když vím, že jsi sama ráda a stojíš při mně, tak je to dobrý. A i kdybych si pak měl hledat nový místo, tak všechno zvládneme, tak jako doteď. Těším se na tebe a děti. Brknu ti později, sladký sny kočičko."

S úsměvem jsem mobil odhodila někam na svou polovinu. Vlezla jsem si pod Zaynovu peřinu, zabořila hlavu do polštáře a vdechovala jeho specifickou vůni, kterou načuchlo ložní prádlo.
Za pár minut jsem usnula a v devět mě probudilo kňourání Aničky, ke které se vzápětí přidala Klárka. Jen Kryštůfek spokojeně spinkal a pravidelně oddechoval. Spáč bude zjevně po tatínkovi...
Holčičky spokojeně otvíraly pusinku, při krmení přesnídávkou, široce se usmívali a notovaly se. Jakmile byly po jídle a leželi pod hrazdičkami, probudil se Kryštůfek. I ten se hltavě najedl, jemu jsem nabídla prso. Byl přece jen nejmenší, takový malý králiček – k němu jej přirovnávala Sárinka – a já jej trošku upředňostňovala.

S nevolí mi docházelo, že ani teď nebudu kojit tak dlouho, jako u Zayna nebo dvojčat. S bolestným výrazem, jsem mu dávala do pusy přesnídávku a psala Zayniemu, jestli by mi nemohl někde koupit sunar, pokud tedy teď nakluše domů, dřív jak Zayn.
Obratem mi dopovídal, že není problém, jen potřebuje vědět jaký a zatímco jsem chystala na Zaynův oběd, dorazil Zaynie domů s dvěma krabicemi.

Sunar pro všechny případy, co doma byl, došel a zatímco jsem jej dávala do skříňky, potlačovala jsem slzy.

*****************************************
Děkuji :o) 
Omlouvám se, že je kapitol málo a že nebyly na konci měsíce. Nicméně mi nebylo dobře - mám antibiotika -_- a fakt se mi wp řešit nechtěl. 
Co se práce týče... Je to fajn, odmyslím-li si jednoho stupidního kolegu -_- =D =D 
Na konci října snad zas něco přibude :o) 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥