Zayn

Cítil jsem v zádech Sářin pohled. Zbaběle jsem se odmítal otočit, sledoval Áju, smysl vět mi unikal. Zachytil jsem, že se rval, že bránil slabšího... Vysloužil si rozcuchaní vlasů a komentář, že je super kluk a určitě se na něj nezlobím.
Totéž holčičky... Ani je jsem moc nevnímal, stejně jako uslintanou trojičku na dece, která se zájmem držela a přechytávala z ručky do ručky barevné kroužky.

„Kam jdeš?" „Na jídlo, mám hlad. Maminka mi ho už chystá." „Donese mi to mamka sem?" Zvedla Sofi bezelstně oči. Adam hlásil, že on už je po jídle, stejně jako dávno Zayn.
Ten byl na motorkách, dnes trénovali jen starší a Ája měl volný den. Zaynie s kluky a trenérem blbnul v hale a já doufal, že mi Tim nezavolá s komentářem, že má mladý zlomenou nohu.
„Já letím ven." Houkl Ája, zatímco jsem souhlasně odpovídal Sofi, že jí to sem mamka donese a Sárka žadonila o čokoládu.

Zajel jsem ke stolu, hladově se pustil do koprovky a Sára se ode dveří uchechtla.

„Kyselino!" „Je to výborný." Zahuhlám s plnou pusou, ještě dožvýkám poslední knedlík a zvedám se, abych si připadal. Naivně si myslím, že Sáru donutím odejít a vyhnu se odpovědi.
Že nezdrhnu, mi je ale jasný.

Posadila se na druhý konec stolu, překládala knížku a po očku mě sledovala. Dokud cinkal příbor o talíř, mlčela, ale sotva jsem dojedl po druhé a další porci bych nezvládl, zvedla hlavu a slabě jí naklonila do boku.

„Lásko...?" „Ano, lásko?" „Řekl jsi, že si o tom promluvíme... Změnil jsi názor?" „Jsem zklamaný." „Z čeho?" Zaklapla notebook a zničeně na mě pohlédla. „Lásko... Co se tam teda stalo...? Kdo firmu převezme?" „Ze sebe." „Zaynie... Lásko..." Zvedla se, dosedla mi na klín a vzala mi hlavu do dlaní.
„Miláčku... Jsme na to dva, rozumíš? Vždycky jsem byla při tobě a vždycky budu... Co se děje? Musíš mi to říct, jak ti mám jinak pomoct?" Jen se usmívám, oplácím jí něžný doteky. Hladím ji po tváři, přivře víčka a zachytí mi dlaň.
„Když se něco děje se mnou, nebo mě něco trápí... Dostaneš to ze mě a pak mě držíš a uklidňuješ... Přestaň si hrát na drsnýho chlapa, co vše zvládne sám." Uchechtl jsem se a přitáhl si její hlavu k sobě.

„Jsi tak dokonalá... A jen moje." Broukla na souhlas, políbila mě a očima mě vyzvala k mluvení.
Vylovil jsem cigarety z džínů, i přes její nesouhlasný pohled si zapálil a pohlédl ke dveřím. Bylo přivřeno, tady okna otevřená...

„Laurie nemá děti... Od rána do večera v práci, služebky, konference, imrvére zasedačky ve firmě, konflikty zaměstnanců, průsery... Nikdy si od toho neodpočinul, ale teď končí. Chce do důchodu – do velmi bohatého důchodu - a nemá následovníka. Zavolal si nás, aby se s námi poradil a... Nabídl mi post ředitele." Sára ztuhla, čelist jí poklesla a náhle prudce zavrtěla hlavou.
„Ne!" „Ne?" „Ne! Lásko... Máš děti, on je nemá... Děti tě potřebují a já moc dobře vím, jak jsi o něm mluvil. Neměl čas na nic, jen na firmu... Zaynie... Jestli vyrukuješ s otázkou peněz, tak mi to je jedno, rozumíš?! Já chci manžela a děti tátu, ne bohatýho chlapíka, co se jednou za čas otočí doma a místo kreslení si s dětmi a blbnutí s nimi, bude na telefonu řešit hromadu povinností pro chod firmy!"
Zachytil jsem jí za bradu a jemně stiskl.

„Kočičko, odmítl jsem to." „Co-cože? Lásko, tak co se děje?! Proč jsi zklamaný a tak zničený?" „Protože jsem nevěděl, co ty... Vím, že mě potřebuješ i děti, ale jiná baba, by to brala... Odmítl jsem jen kvůli vám. Máme hromadu dětí, ty mě potřebuješ... A nám bohatě stačí, když se něco sere a já se zdržím, nebo musím na poradu... Sere mě, když přijdu pozdě. Trojčátka mě za celý den neviděla, Sárinka právě usnula a Sofi s Ájou usínají u filmu. Zayn jen houkne pozdrav a čumí do notebooku... On mě nepotřebuje tak, jako ty a děti a já nechci chodit domů ve chvíli, kdy tu bude ticho a lásky budou spinkat. Jen jsem nevěděl, jestli tě nezamrzí, že jsem to nevzal." „Jsi blázen! Chci muže! Chci tebe, doma... Chci vidět jak se děti smějí, protože mají parťáka na zlobení... Chci muže, jako jsi ty a ne ředitele v kvádru a bavoráku..." Vrtí něžně hlavou a pevně mě obejme.
„Jsem vůl... Věděl jsem, že mě podržíš, jen jsem si nebyl jistý, tak docela." „Nejsi... Jiné by to lákalo, i nějakou případnou manželku, ale já nechci oživlou kreditku, chci jen tebe. Stejně jako děti a pokud jde o peníze, nemáme se špatně. To jsem za ty roky opravdu pochopila a neřeším peníze tak, jako když jsme měli jen Zaynieho... Máme vše, co potřebujeme a děti za zásluhy dostávají to, co chtějí a to nám stačí, nemyslíš?" Kývnu na souhlas a vpletu jí prsty do vlasů.