Zayn

„Nevíš, co se děje?" Doběhl jsem u výtahu z garáží Tima.
„Nemám tušení... Šla ale šeptanda." „Jaká?" Fakt mi drby unikají, asi bych jim měl věnovat větší pozornost.
„Jsi fakt děsnej, Zayne." „Nejsem drbna, dělám svou práci a pomluvy mi jsou u prdele. O všech lidech. S mou povahou, bych to tu musel řešit jen ručně." Za smíchu jsme nastoupili do kabiny výtahu a Tim poklepal na ředitelovo jméno, visící na informační tabuli uvnitř.

„Prý chce firmu přenechat." „Cože?" „Počkej, drby jsou jedna věc, ale tohle ti fakt ušlo?" „Jo... Nic jsem nezaslechl, teda... Nikdo se mnou moc nemluví, chápeš. Jen ty, Gregory a Dean s Ericem." „Nemáš se pořád tvářit tak nasraně." „Nech toho, poznal jsi mě, tak si tyhle kecy odpusť." „Neber to zle, ale myslíš že mě baví pozorovat mou asistentku, jak vzdychá nad tebou a ne nade mnou? Tvůj věčně naštvaný výraz, je jako magnet na baby." „Tak se ho nauč taky a třeba ji přefikneš." Další salva smíchu.

„Chce ale firmu předat, údajně... Třeba chce mluvit o tom." „Ale komu? Vždyť Laurie nemá děti." Krčí rameny, kráčím za ním do zasedačky a přemýšlím o svých začátcích tady.

První tři roky programátor, pak se ze mě stal vedoucí týmu. Byl jsem hned pod ředitelem... Jedna z nejvyšších pozic a ředitel i šéf v jednom, mě chválil. Byl jsem dobrý, zasloužil jsem si to a prvotní nejistota, že muži o desítky let starší jak já, by měli to místo mít, vzala po pár týdnech za své.
Vypracovával jsem se pořád výš a výš, byť jsem kariérně už dál nemohl. Můj tým, který začínal na deseti lidech, se rozrostl na pětadvacet osob, co mě poslouchalo, plnilo moje příkazy a respektovalo vše, co jsem nakázal.
Patřil pode mě i Niall, stejně jako teď pan Angleton.

„Zayne, vnímáš mě?" „Co? Ne, promiň. Zamyslel jsem se." „Kolovala tu ještě jedna šeptanda." „Ano? Jaká?" „Co máš s tím inženýrem Angletonem?" To bylo velmi rychlé.
„Co bych s ním měl mít?" „Pár měsíců strávil doslova jako podřadná pracovní síla a teď je na tvém původní místě, doslova v čele tvého týmu...?" „Jen jsem mu tím pomohl. Zaslouží si to, nemyslíš? Chlap jeho znalostí... Potřeboval jsem ho do týmu." „Já vím... Díval jsem se na jeho složku a podpořil tvoje rozhodnutí." „Počkej! Jak podpořil? Kdo měl řeči?!" „Horan." „A důvod?" „Hádka jeho dcery a tvého syna? Nevím přesně. Řešil to na obědě, lidi ode mě ho slyšeli, tak se zmínili. Nebyli jste přátelé?" „Nevím jestli jsme nebo byli." S úšklebkem jsem chytil kliku od zasedačky a vstoupil.

Eric s Gregorym a Deanem seděli na svých místech, bodře zdravili a sotva mi asistentka ředitele donesla kafe, zjevil se i on.

„Pánové." Kývl hlavou na pozdrav a posadil se do čela stolu.

„Hádám, že šeptandu jste zaslechli." „Někteří z nás až dnes." Ušklíbl jsem se a protočil panenky.
Laurie se zasmál a spojil ruce na stole.

„Divil bych se, kdyby Zayn věděl, co tu koluje." „Nezajímá mě to." „A kolikrát děláš velmi dobře. Takže ano, je to pravda. Chci firmu předat. Problém je, že nemám dědice a nehodlám žít dál s pomyšlením, že firmu získal nějaký floutek, který tu udělá peklo na zemi. Vás čtyři znám, jste dobří šéfové, vaši lidé pracují tak, jak mají a i ti, co pod vás nespadají, vás poslouchají a mají k vám respekt.
Chci muže, který sjedná klid pouhým pohledem, stojí si za svým názorem, pomáhá těm, co jeho pomoc potřebují." Ošil jsem se, to je narážka na Angletona?
„Chci na ředitelskou pozici toho z vás, který mi každý den předvádí, že bylo správné, vzít toto místo a on chce být nejlepší."
„Předáte firmu jednomu z nás?" Vydechl Eric užasle. Ředitel kývl a přejel nás pohledem.

„Čtyři vedoucí pozice... Zavedl jsem je až ve chvíli, kdy jsem poznal vás a to z jediného důvodu; potřeboval jsem čestné muže, kteří mají respekt i uznání ostatních. Kteří vědí, co je pro firmu dobré, kteří se o vše zvládnout starat a splní práci, kterou já uložím. Zayn mě několikrát zastoupil, když jsem tu nebyl a vše i pod jeho rukou, klapalo skvěle."
Nechápavě na něj pohlédnu a zoufale si v duchu pomyslím, aby mně firmu nepředával. On v ní proseděl snad celý život. Bez ženy, bez dětí... Já mám oboje a nemůžu je kvůli práci zanedbávat.
  
„Vím, co se ti honí hlavou, Zayne. A nebudu lhát, v mých očích, jsi ty ten nejlepší. Uděláš, co ti dám, splníš každý požadavek a lidi z tvého týmu, jsou velmi dobří a s inženýrem jsi chybu neudělal, to vím už teď. Neřešíš, co se o tobě povídá, neřešíš šeptandu personálu, ignoruješ nabídky žen... Jsi věrný ženě a rodině. Vím, že máš dětí, jako smetí a přeju ti to. Já tu možnost neměl, zahrabal jsem se tady... Chci ti firmu předat, ale odmítneš, že?" „Mám rodinu." Zachrčím po chvilce ticha.

Jo, je to lákavá nabídka, to nepochybně a každý jiný, by po ní skočil, ale... Já nemůžu.

„Zayne," Gregory se ke mně otočil a zcela vypustil přítomnost ředitele. „Má pravdu, nebudeme ani my lhát. Jsi z nás nejlepší, rozumíš tomu a jen my víme, že nemáš hotovou ani střední školu a podívej se, kde sedíš. Vem to." „Nemůžu, mám rodinu. Mám ženu a děti, nemůžu obětovat je, abych se věnoval firmě. Mám malé děti a ti čtyři starší mě pořád potřebují, nemluvě o ženě. Kluci... Nejste svině a toho si vážím. Každý jiný, by se třepal nadšením, že já místo odmítl a nepřemlouval mě, ale já to místo nechci. Oddělám si tady svoje hodiny, svou práci a jdu domů. Sára by se zbláznila, být na vše sama a i mně by to vadilo. Už tak jsem nasraný, když je porada která se protáhne a já přijdu pozdě. Trojčata spí, Sára akorát usnula a dvojčata usínají i filmu. Zaynie na mě jen mávne pozdrav a jde taky spát... Kluci, pane Laurie, já si toho cením, je to nabídka, která nepřichází denně ale ne. Nemůžu. Právě kvůli rodině."

„Tak mi pomoz vybrat; jste přátelé, koho z kluků bys chtěl nad sebou?" Uchechtl jsem se a vytáhl se na nohy.
„Nechám rozhodnutí na vás, já rozhodovat nechci. Mám práci, půjdu a je jedno, koho vyberete, nejsou dobří, jsou nejlepší."

Vyšel jsem ze zasedačky a mířil k výtahu. Musím zavolat Sáře, je zvědavá, co chtěl...

***********************************************
Výkřik do tmy :o) 
Děkuju :o) 
♥♥♥