Sára

„Že já vím, kdy přijít." Protáčel Zaynie panenky a mumlal něco o tom, že se jde osprchovat, pak si přijde pro jídlo.
„Smýváš ze sebe doteky Raven?" Zacpala jsem Zaynovi pusu, ale pozdě. Stihl větu doříct, teď slzel smíchy a dveře z patra práskly.

„Zayne!" „Prdelko?" „Vyhoň si!" Skousla jsem mu pobaveně ret a chvíli jej sála. Slastně přivřel víčka a když jsem se odtáhl, zavrčel na nesouhlas.
„Máš ještě práci, ne?" Uražené odfrknutí, přivlastnění si táců se sladkým i slaným a zmizel nahoru. Za pár minut přišel pro notebook a sotva jsem se otočila, zmizela mi právě udělaná káva.

„Maliku!" Už od schodů se nesl jeho smích a houknutí, že káva je výborná.

Vyspinkaná trojička se postupně najedla, odbrkla si a přebalena ležela na dece. Sárinka s něhou česala blond vlásky Aničky, ke Klárce si klekla Sofinka s Nancy.

„Co ty, nechceš si brášku pochovat? Už je přece větší." „Můžu ale sedět?" „Musíš." Se smíchem k sobě přitisknu Adama, který drží Chrise.
„Jsi velkej bráška, on i ony, jsou u tebe v bezpečí. Tak jako vás všechny chrání Zaynie, tak chráníš je." „Nás nechrání jen Zaynie, ale táta. I ty." Zašeptá, mrkne a pohlédne na Nancy. „Máš ji rád?" „Moc..." Uculí se a našpulí pusu.
„Honem. Dej mi pusu. Ale ať to nevidí. Nejsem mamánek." Dusím smích, vtisknu mu psuu na rtíky a objeví se Zaynie.

„Táta je u sebe." „Jo..." „Nezlob se na něj, znáš ho. Rád rýpe." „A já nesnáším, když má pravdu." Zašklebí se a pobaveně mrkne. „A ne, nejde to smýt. Pořád to cítím." Semkla jsem víčka, potlačovala smích, on se rozesmál.

„Nechceš se najíst dole?" „Proč?" „Chci na chvíli za tátou. Ohlídej děti." „Fajn."

„Můžu?" „Mít uraženou ješitnost, řeknu ne." Zvedl hlavu od notebooku a protáhl se. „Copak je, koťátko?" „Zaynie hlídá lásky... Vzkazuje ti, že ty doteky nesmyl. Nejde to." Zámek lupl, pobaveně se usmál a vytáhl se na nohy.
„Takže," Obešel stůl a opřel se o něj. „Jak dlouho máme? Dvacet minut? Půl hodiny? Kdy nás začnou akutně potřebovat, nebo alespoň maminku?" „Proč myslíš jen na to jedno? Přišla jsem se napít kávy." „Která už není." „A Sofince něco říkej o tom, aby nebyla straka." „To nebyla krádež." „A co to bylo?" „Pozlobení?" Pozvedne obočí a zakývá prstem.

„Pojď ke mně."

Objal mě a do ucha mi zavrčel jak jsem hodná a poslušná. Dusím smích, zbavuji jej trička a líbám na hrudi.
„Vážně to tak moc potřebuješ? Nevydržíš, než děti uložíme?" „Už jen jak mluvíš vím, že ty sama to nevydržíš a mě jen zkoušíš."
„Jeden by řekl, že po těch letech, jsi, uhm, nabažený sexu?" „Ani dvojnásobek těch let, by mě neuspokojil." S úsměvem se zvedám na špičkách, kradu jeho polibky a nechám se vysadit na stůl...

„Jsi moje droga, kterou potřebuju." Sykla jsem, s něhou se ze mě vysunul a pousmál se. „Miluju tě." „A já tebe. Ale přesto, lásko... Satisfakce v posteli. Dvojitá." „Dvojitá?" „Mhm... Nepodělil ses o arašídy a ukradl jsi mi kafe. A obě kola, budu nahoře." Vztekle zavrčí, zmáčkne mi zadek a ušklíbne se.
„Si jen myslím, možná začneš, ale pak budeš jen pode mnou." „Uvidíme." Výmluvný pohled, plný drzosti, následný polibek a tiché uchechtnutí.
Opírám se čelem o jeho hruď, tlumím smích a dívám se na dveře.

„Mami! Chris řve, jak o život. Nevím, co chce. Ani pochování nepomáhá a Andulka s Klárkou začínají taky natahovat. Sofi dělala kraviny se Sárou a ta teď-" Oba jsme se vrhli ke dveřím. Zaynie odskočil a zamrkal.
„A ta teď sedí dole, brečí a má něco s kotníkem." „Pro Boha!" „Zpomal!" Houkl mi Zayn do zad a zachytil mě u schodiště.
„Stačí mi jedna Sárinka s pochroumanou nožičkou." On bral schody po dvou, stejně jako Zaynie, ten za běhu sypal omluvy, že je neohlídal všechny.

„Prdelko..." Malá už je na pohovce, Sofinka ji utírá slzičky a už vysvětluje tátovi, co se stalo. „Přetahovali jsme se... Já nechtěla, aby spadla. Ale podjelo jí to." „Jo, neustála jsem to." „Jste knedlíci, nemůžete si hrát jinak? Nebo padat tak, aby to nic nebylo?" „Tati..." „No co... Lásko?" „To vypadá na výron." „To strašně bolí." „Zlomenej kotník mě teda bolel jako prase." Přišel Zaynie se svou troškou do mlýna, zatímco Adam na nás vrhal zoufalé pohledy. Drbal trojlístek na střídačku na bříšku a kupodivu jej uklidňoval.

„Budou mě operovat?!" „Ne! Ale pro sichr zajedeme do špitálu." Zayn ji bral do náruče a odnášel nahoru. „Oblečem se, pan doktor na to mrkne, vyfotí ti nožičku a vrátíme se za chvilku domů. Zapnem pohádku, mhm?" „Můžu spinkat s váma?" „Jasně." Zayn mi věnuje něžný úsměv a z ordinace vycházíme s úlevou.
Má to jen pohmožděné. Mastička na otok z lékárny, jako bolestné maxi omalovánky s poníky a nové pastelky, kterých si užije zítra.
Usla v autě, od Maxe jsme si vyzvedli spící trojčátka a Sárinka už spokojeně odfukovala z naší postele, když jsme předělávali maličké ze sedaček do postýlek.

„Dvojčata už spí, co s tím má?" Zjevil se Zaynie s plechovkou coly. „Pohmožděné. Pár dní bude doma a bude to v pohodě." „Jo... Jak bylo v práci, tati?" Skousla jsem si tváře a pohlédla na Zayna. Ušklíbl se, už jednou tlumočil rozhovor s tatínkem Raven mně, tak teď bude muset i Zayniemu.

**********************************
♥♥♥