Zayn

Sledoval jsem Sáru. S úsměvem poklízela poslední potraviny, vše přetékalo a Sofinka se Sárkou rozdělovala sladkosti.

„Co to je?" „To je moje." „Ty nejíš kokinka." „Ale jo, prdelko. Ale když vy všechno sníte dřív, než se k tomu já dostanu." „Taťko!" Sárka se kroutí na židli, se smíchem jí počítám žebra a až když kňučí, že se počůrá, ji pouštím.
„A co to je?" „Pálivý." „Dáš mi ochutnat?" „Shoří ti pusa." Pobaveně pozvednu obočí. Nikdy se nedělili o balíčky. Gumáče sice ano, ale zabalené sladkosti, nějaké cumlací a podobně otvírali a rozpočítavali. Teď se snažila ošidit Zayna.
Prvotní hádky o sladkosti Sára vyřešila košíky, kam se nalepila cedulka se jménem a z toho si každý bral, na co měl chuť.

Zaynie co nebýval poslední dobou moc doma, měl košík vcelku narvaný.

„Mu to chybět nebude." „Nebuď straka, kočičko." Dusí smích, Sárka se vrátila a s jekotem se mi snaží sáhnout na žebra, aby mi to vrátila.

„Už mi dáš ochutnat?" Sladkosti rozdělené, vše poklizené a trojčátka drndala Sárka na zahradě v novém kočárku.
Adam se prohnal kuchyní s Nancy, že se jdou učit a mně do obličeje padla utěrka. Sára protáčela panenky a Sofča překvapeně mrkala. Pobaveně jsem se šklebil a našpulil pusu. Znovu protočila Sára panenky a raději se otočila k lince.

Seděl jsem u stolu, zlobil Sáru řečma a vyprosil si slané šneky, stejně jako jablečný štrůdl. Chtěl jsem to já, nicméně ona bude u linky ještě další hodinu. Kyselinky ihned začali čichat a zatímco mě Sára odehnala, Sofinčinu pomoc uvítala – ta neujídala.
Protřel jsem si oči a pohlédl od notebooku na Sofi.

„Cože?" „To pálivý. Arašídy už budeš mít skoro snězený." „Ale bude tě to pálit." Se smíchem si nasypu zbytek arašídů do pusy a Sára si otírá ruce od mouky.

„Jsi hlad!" „Chtěla jsi?" „Jo." Uraženě našpulí rtíky a mrkne. „Satisfakce." „Okey." Pobaveně na ni mrknu, Sofi se ihned ptá, co to je a podává mi z košíku, co máme se Sárou – Sára má - oříšky s chilli.
„Nedávej jí to! Sofi... Fakt to pálí." „Ale táta to jí po hrstech." „Táta má plechovou pusu." „Nechceš?" Zaškaredí se a raději se věnuje sundávání šneků z dalšího plechu.

„Pálí to, mamka si nedělá srandu. Když to chutnala ona, rozplakala se." „Já to zvládnu." Uchechtnu se a podám ji maličký oříšek.
Strčí jej do pusy, vzápětí plive, chytá si pusu a Sára na ni zoufale pohlédne. „My ti to říkali." „Jak to můžeš jíst?" Sýpe malá, klopí do sebe mlíko a uslzeně na mě hledí.
„Protože mi to chutná a vy to nejíte. Adam se už taky přesvědčil, Zayn má svoje a Sárinka nesnese ani kyselej bonbon, natož aby měla chuť toto zkoušet." „Fuj!" Se smíchem se znovu zaměřím na práci, malá mizí za Sárkou, společně drndají, o něčem si povídají a mně to nedá.
Sára motá štrůdl, pobrukuje si písničku a její tělíčko mě svádí.

Venku začíná být chladno, polovina října za námi a Anglie se znovu halí do ponurého období, plného deštů, vlezlého větru, šedivých mraků na obloze a popadaného listí. Podzim odporný, zima krásná... Tedy, všechny předešlé byly, letos snad nenastane výjimka.

Zkoumám pohledem její tělo.
Hříšné nohy, co mi noc co noc motá kolem těla, zahalené v černých džínsech na doma, jsou na stehnech rozervané, místy seprané a zničené od sava. A já mám pocit, že jsem neviděl nikde a nikdy hezčí nohy.
Dlouhý svetr, dosahující pod zadek. Volný, zapraná bílá se změnila v našedlou barvu, padala jí ramena a ukazovala tak ramínka od černé podprsenky.
Skousl jsem si ret, tuhle miluju. Je víc průhledná, než aby něco zakryla.

„Zaynie!" Sykla. Narazil jsem ji na linku a pousmál se jí do krku. „K té podprsence jsou i kalhotky... Máš je? Jsi sladěná? Očekáváš sex?" Dusí smích, hladí mě ve vlasech a mumle, jak jsem znovu nadržený a myslím jen na to jedno.
Bez skrupulí přiznávám, chci ji, doslova prosím, aby se o mě postarala.

„Zbláznil ses? Teď? Lásky mají maličké, já mám v troubě a tady práci... Lásko, teď to nejde. Teď se tu nemůžeme zamknout."
„Troubu můžeš ztlumit a můžeme se na chvilku zavřít jinde." „Na chvilku?" Obrací se mi v náručí, motá mi ruce kolem krku a pobaveně se usmívá. „Jen na chvilku? Tomu nevěřím... I rychlovka nám trvá." „Mhm, ale jen proto, že jakmile začneš slastně sténat, tak já to nemůžu uspěchat." Tiše se směje, vyhrnuje mi triko a hladí mě po břiše.
„Co tak najednou?" „Najednou? Toužím po tobě neustále." „Zaynie měl takovou menší narážku... Děsí ho pomyšlení, že spolu spíme. Neumí si to představit... Baby, co když se vrátí? Teď? A znovu nás uvidí. Co myslíš, bude křičet a plakat, že mi ubližuješ?" Vyprskl jsem smíchy, skláním se pro polibek a užívám si, jak mě něžně nehty lechtá po podbřišku.

„Neodvažuju se raději teď přemýšlet nad tím, jestli on „ubližuje" Raven často." „Zayne!" Se smíchem mě bouchla do podbřišku a vzápětí prudce odstrčila. Vrhla se k troubě a přes rameno na mě pobaveně pohlédla.

„Musíš počkat, nadrženečku." Mám plno argumentů, nicméně vůně co se znásobila, přilákala Adama s Nancy, i holčičky venku šeptají ode dveří, jestli můžou nechat trojčátka venku a jít jíst...
Cpou si tváře skoro k prasknutí, Sára se znovu věnuje motání těsta a sem tam na mě rozverně pohlédne.

„Miláčku! Kroť se!" Zasyčí, když se k ní znovu přitisknu a hladím ji na bříšku. „Já za to nemůžu." „A kdo? Já? Nebo chilli? Pokud vím, je to afrodiziakum." Zavrtí prdelkou a věnuje mi drzý pohled. „Myslíš na včerejší večer?"
Pohlédla k dětem houkla k nim, aby si vzali jídlo do obyváku a sotva zmizí, drží mě kolem krku a znovu se drze usměje.

„Nepojmenujeme případné maličké jako „Risk"? Že ne?" Dusím smích, vrtím hlavou a majetnicky ji držím za prdelku.

„Miluju tě." „Miluju tě." Mumle mi do úst a od vstupu do kuchyně se ozve přehrávané „Ježiši!"

„Ty jsi nezapomněl, kde bydlíš?" „Nebuď urýpaná, maminko." Šklebí se Zaynie pobaveně a zvědavě pozvedne obočí.
„Můžu blíž? Neuvidím něco, co vidět nechci?" Potlačil jsem škleb, sám si shrnul tepláky níž a s laxním výrazem se k němu otočil čelem. „Ne."
„Ježiš!" Plácl si dlaň na oči. Vybuchl jsem smíchy, spravil si tepláky a protočil nad jeho jednáním panenky.
„Jó kamaráde, já doufám, že tak za pět let budeš mít sám dítě a to, za dalších pět let mi vystrašeně zašeptá do ucha, že vidělo nahýho tatínka." „Tati!" „Kde jsou ty časy, kdy toužil po tom, aby se s náma koupal ve vaně, pamatuješ, baby?" Objal jsem Sáru, vyprskla smíchy a pobaveně na Zaynieho mrkla.
„Táta má pravdu... Tady rudneš a s Raven máš kalhoty u kotníků dřív, než ona mrkne." „Mamko!!" Zaynie vzplál, naprosto hořel.

„Čus... Co je? Proč seš jak spařený rajče?" Adam se objevil s prázdným talířem, dožadoval se další várky a já se potupně, zbaběle a rezignovaně zavřel v pracovně. S celým štrůdlem a celým plechem šneků. 

**********************************
Děkuju :o) ♥♥♥