Sára

S hladovým pohledem jsem sledovala Zaynovo tělo. Jen v osušce, s pár kapičkami vody, stékající z vlasů.
Pobaveně se usmíval, lehal si a tiskl k sobě.

„Miláčci nám dlouho neudělali přepadovku, nemyslíš?" Uchechtne se a sleduje moje prsty, jak kloužou po jeho těle níž.
„Budu doufat, že ani dnes ráno k ní nedojde. Jsem líný se oblékat a myslím, kočičko, že tobě to pořád vyhovuje. Předevčírem jsi mě vzbudila svými šikovnými ústy, shrnovat mi boxerky, asi by mě to vzbudilo, ale takhle...?" Dusím smích, vzápětí oba zvážníme.

Zvednutá na lokti, jsem si prohlížela jeho tvář a přemýšlela, co se mu tak honí v hlavě.

„Zaynie byl u mě... Její táta pracuje se mnou ve firmě, na tom nejpodřadnějším místě... Zbytek tam, jsou všechno staří a nový, mladí, tam nechtějí. Ale on to vzal... Z nouze. Potřebuje prachy, výlohy v nemocnici něco stojí, ne vše pojišťovna hradí... Spoustu věcí musí doplácet. Třeba náplasti na bolest. Díval jsem se na netu, co to vůbec je za svinstvo a jaká je léčba. U něj už nepomůže nic, ale právě ty náplasti potřebuje... A jedna krabička, kde jsou tři kousky stojí skoro pět set liber... To se nedá zvládat..." „A co po tobě Zaynie chce? Abys mu zařídil zvýšení platu?" „Je to inženýr, má být na pozici pode mnou... Zkusím si promluvit s ředitelem... Není svině, mně vyhoví, když potřebuju. Je to dobrej šéf, rozhodně lepší, jak ten kokot, pod kterým jsem dělal dřív... Sám jsem díky němu povýšil... A pořád tvrdí, že jsem nejlepší a nechce o mě přijít – má strach, že bych přešel ke konkurenci – tak teď by mi pomohl pomoc. Mám volné místo, vlastně, je to místo po mně... Nikoho jsem nepřijal... Zkusil bych to nabídnout panu Angletonovi. Hodně by si polepšil..." „Jsi skvělý." Šeptnu, hladím jej po tváři a on mi chytá dlaň. Líbá mě na hřbetu ruky a vrtí hlavou.

„Jsem jen táta, co má kluka, který je zamilovaný a chce své holce pomoct. A jestli je tohle způsob jak jim ulehčit... Proč ne?" „Jsi skvělý táta." Tiše se začal smát, lehal mi na prsa a hladil po stehně.

„Miluju tě, baby, ale jsem až moc utahaný." „Miláčku... Nechci sex, ano? Chci jen tebe, u sebe." Uškrne se a sám se zvedne v lokti.
„Ty jsi mě právě odmítla...?" „Co? Ne! Sám jsi řekl, že jsi unavený!" „Ale já tě jen zkoušel!" Zayne!" Dusím smích, snažím se utéct z postele a za pár vteřin brečím smíchy, drží mi dlaň na ústech, tiše se směje a jeho ruka, je všude...

Vytáhl mě na nohy a hodil do postele. Se smíchem jsem k němu natáhla ruce. Uškrnul se a nalehl.

„Tohle mě vážně zničí! Netvrdím, že nemiluju když mi kouříš, když si necháš vyšukat pusu, ale... Ničí mě, přestávat v nejlepším, pořád. Předtím to bylo fajn, jiný zakončení, ale teď... Baby..." „Ty chceš riskovat? Nechci teď prášky... Co když otěhotním, mhm? Už tak riskujeme... Víš jak se to říká „stačí kapka a jsi taťka" ne?" „Těch kapek bylo už sedm..." Vyprskla jsem smíchy a rozverně na něj nalehla.
„Nechci kondom, prdelko... A nechci ti kropit bříško ani plnit pusu. Potřebuju se udělat do tebe." „Je to risk." „Já vím..."
Mlčky jsem se položila na jeho hruď, hladil mě po zádech, svým způsobem mě to uspávalo.

„Myslíš, že kdyby risk, přinesl zisk, byl by to chlapeček? Čtyři na čtyři?" Vydechnu nejistě a on povytáhne pobaveně obočí.
„Když chceš riskovat, musíš přece počítat s tím, že můžu otěhotnět." „Budeme opravová rarita..." „Zaynie! Myslím to vážně." „Já ale taky." „Počkej, jako vážně? Chceš to risknout? Můžu být znovu těhotná dřív, než nám dojde, co jsme udělali." „Se Sárou jsem se strašně bál, kvůli tomu, co bylo s dvojčaty. I teď jsem byl ve stresu, měla jsi v bříšku tři a bylo to těžký... Ale... Kdyby to vyšlo a byl to kluk, bylo by to čtyři na čtyři, ne? Znovu bychom ti se vším pomáhali a pak, bych vydržel půl roku, co bys kojila. Pak by se začal kupovat sunar, a malý by z maminčina mlíčka přešel na umělé a ty bys měla prášky a já se do tebe spokojeně udělal."

Chvíli jsem na něj hleděla v domnění, že si dělá srandu, ale on to myslel vážně. Netvrdím, samotnou mě napadlo, co by se stalo, kdyby se nám znovu zadařilo, byť omylem a tentokrát by bylo miminko jen jedno a byl by to chlapeček, ale teď jsem byla v šoku. A zároveň si i připadala, jako stroj co vyrábí děti... Tedy, minimálně pro okolí bych tak byla.
Většina sousedů, měla děti maximálně tři, my jich měli sedm. Dům praskal ve všech, jedině ložnice byla naším útočištěm. Všude jsme nacházeli jejich věci, dokonce i v lince, ve skřínce s hrnci jsme našla Sárčinu panenku – „Maminko, ona šla nakupovat do obchodu, aby si vybrala kastrol" -.
Zayn dal striktní zákaz do pracovny, který přesto Sárinka několikrát porušila, až Zayn začal pracovnu zamykat a klíč mi dával do ložnice, na skříň...

„Takže... Zvládneš ještě jedno kolo, ted hned? Ať si pospíšíme?" „Počkej, vážně? Dovolíš mi to? Chceš to risknout?" „Jo, chci. Protože kdybychom se rozvedli, tak žádná nebude chtít chlapa s osmi dětma, takže... To je taková pojistka." Vyprskla jsem smíchy, utlumil můj smích dřív, než mohl probudit děti a uvěznil mě pod sebou.

„Bude to chlapeček!" Zachrčel mi do úst a začal moje tělo laskat. 

******************************
Výrobna dětí Malik s.r.o. =D =D =D =D
Děkuju ♥♥♥