Sára

„Chceš něžnou rychlovku, nebo divokou?" „Nespojíš obojí?" Mumlu, rozepínám mu džíny a hladím jej po podbřišku.
„Ale... Miláčku, přestalo tě to už bavit úplně?" Ušklíbl se, narazil mě na linku a výhružně se sklonil.
„Kočičce najednou vadí, že nejsem vyholený?" „Ani v nejmenším." Sykla jsem. Zbavil mě legín, vzápětí i kalhotek a spokojeně se usmál.

„Za to ty, jsi pořád důsledná." Smích zaniká v jeho ústech. Chytám jej za tváře, jeho bradu mám položenou na okraji dlaně mezi palcem a ukazovákem, vzápětí zasyčím. Kousl mě do ukazováčku a narazil na sebe.

„Kolik máme času?" „Přestaň žvanit a vem si, co tak moc potřebuješ." „Divoško!" Ublíženě jsem k němu pohlédla.
Zadek mě pálil, nepochybně na něm budu mít otisk jeho dlaně. Vysadil mě na linku, boxerky si nenamáhal ani sundat, jen je shrnul a utlumil můj výkřik.

„Prášky si pořídíš až přestaneš kojit, viď?" Přikývla jsem a bavila se jeho zofualým výrazem. „Jak dlouho?" „Minimálně rok." Špitla jsem mu do úst a spokojeně mu přejela nehty po hrudi.
„Pak ti to vynahradím." „To doufám." Znovu mi položil dlaň na ústa, tlumil moje steny a povýšeně se usmíval.
„Klekneš si?" Opřel se čelem o moje. Uteklo několik minut. Jednou zkusila Sárinka kliku. Jakmile zakřičela „Maminko?" Zayn se ušklíbl.
„Co je, kočičko?" Mohl mluvit, na rozdíl ode mě. Držel mi dlaň na rtech a nepřestal ani na chvilku přirážet.
Protáčela jsem panenky, hleděla ke dveřím, které byly skryty za černými zavěsy.

„Já mám žízeň... A chci kokino. Kde je maminka? A proč je zamknuto?" „Lásko, jdi na chvíli k sobě, ano? Za chvíli ti pití přinesu. I čokoládu. Maminka," Pohlédl ke mně a sklonil se. „Maminka teď nemůže mluvit." „Aha... No dobře. Ale honem."
„Honem..." Zasípala jsem mu do dlaně a zničeně na něj pohlédla. „Lituju kluka, co bude mít." Zayn se ušklíbl a chytil mě pod krkem.
„Nezlob mě! Je to moje kočička a nelíbí se mi, že uplyne několik let a někdo ji bude mít v posteli. Budu vzteklej i u Sofi, i u Aničky s Klárkou!" Dusila jsem smích, přikyvovala a teď si klekala.

„Vyšlo ti to přesně na minutu." Upravili jsme se, odemkli a Zayn sprintoval ke dveřím. Někdo z dětí zapomněl klíče a zvonil...

Dvojčata do sebe soukala oběd, popisovali zážitky. Zayn na druhé straně stolu dělal se Sárkou úkoly, pak ji vystřídala Sofi a nakonec Adam.
„Ani na krok do obyvaku a haly." „Proč?" „Protože jsem tam umyla zem. Až to uschne. Sofinko, vysbíráš se Sárinkou koše na prádlo?" „A máme to i rozdělit?" „Ne, jen mi to hoďte k pračce." „A co mám dělat já?" „Nevíš, co jsou tvoje povinnosti?" „Vím, vysát. Ale to jsem udělal už včera, když jste se byli projít." „Ty jsi nějaký akční." Zayn se pobaveně smál a mrkl na plán prací.

„Tak ty máš pro dnešek splněno." „Tak já pomůžu holkám a pak jdu ven." „Do půl sedmé ale doma." „Proč tak brzo?" „Přijdu Horanovic. Můžeš se bavit s Nicole a Niallerem." „Kate dojde taky?" „Nevíme. Necháme se překvapit."
Děti odkvapili, Zayn mrkl na postýlky a pousmál se.

„Chci aby vyrostli... Aby měli dva roky a běhali tady." „Za chvilinku budou." S vypísknutím si mě stáhl na klín a pevně objal.

„Zítra zavolám architektovi. Jak odejdou Horanovic, ukážu ti ty plány a probereme to. Třeba budeš chtít místnosti jinak... A pak to začneme řešit, tak za rok, hm?" „Jo..." „Ty ale nic neřeš, ano?" „Jak to myslíš?" „Prachy, baby..." Ušklíbla jsem se, opřela si hlavu o jeho rameno a rychle v duchu počítala.
Lucy mě uvrtala na překlad knížek, vynášelo to.... Kor, když ona skončila a její smlouvy přešly na mě.
Rozdělili jsme si, co kdo platí a na společný účet se sypaly peníze z jeho práce a mých překladů. Měl pravdu, nemohli jsme si stěžovat.
A rozšíření domu... Proč ne. Je nás hodně, opravdu se nevlezeme a čím dřív, tím líp.

„Ahoj!" Usmívala jsem se na příchozí. Nicole s Niallem mazali nahoru, Lucy mířila do kuchyně a Niall za Zaynem.
Ten oddělával hračky dětí z části zastřešené terasy a halasně se s ním zdravil.
Venku sychravo, ale pod střechou bylo příjemně.

Společně s nimi se ukázala i Kate. Dorazila jako poslední a omluvně se culila, že se potkala s rodiči před domem a vlastně ji sem odtáhli. Musela si prvně odskočit...

„Zaynie tu není?" „Je venku." „Aha... Dlouho jsem ho neviděla...?" Co ji mám říct? Má v očích jakousi naději.
„Má brigádu, hraje fotbal, motorka... Má toho teď moc." Pousmál se na ni Zayn a bedlivým pohledem sledoval Lucy, jak si bere Klárku, zatímco Chrise houpal na lokti Niall.

„Stejně jste blázni... Já mám tři a nevím, kde mi hlava stojí a vy si jich pořídíte sedm." 

*********************************
♥♥♥