Zayn

Broukám Klárce do ouška, se zvídavým pohledem, který jí snad zůstane po celý život, si mě prohlíží a pofňukuje.
„Vydrž, prdelko. Maminka dá hned napapat..." Pochoduju s ní po obyváku, pozoruji jak Sára krmí Aničku s Chrisem a syknutím vyženu Áje. Nakoukl do dveří, zajel a halasem oznamoval, že prckové jí a mamka by nebyla ráda, kdyby ji u toho Nancy viděla. Ostatně, ani on to vidět nemusel tak do důsledku.
Dávno minul čas, kdy jsme se před nimi ukazovali nazí. Tedy... Nepočítám-li jejich přepadovky v ložnici...

„Lásko, vezmeš si Aničku?" Vyměnili jsme si děti, Chris byl větší jedlík jak ty dvě dohromady a přesto byl pořád drobek.
Vzápětí jsem dostal i jeho. Odbrkli si, s nakrčeným čelem a gestem, co bych jako mladej puberťák neudělal, očichám plínku.

„Miláčku..." Vydechnu a prosebně pohlédnu na Sáru. Což o to, skřítci zatím leželi jak lívance, sem tam se zavrtěli, hodili ručkama nebo nožkama, ale nebylo to nic oproti tomu, jaké je přebalování dvouletého pytle blech.
„Ano, lásko?" „Já nechcu." „Ale no tak... Pořád sis nezvykl?" „Jak může tak maličký bříško, udělat takovou nálož?!" Položil jsem oba na pohovku, hladím je po bříšku a vrtím nad nimi hlavou.
„Budu zvracet." Salva smíchu, Klárka prudce otevře očka, která začala přivírat a fňukne.

„Ou, promiň, broučku. Budeš spinkat, mhm? Ale až i tebe, tatínek přebalí." „Sáro..." „Lásko, musím dodělat ty jablka, mám na sporáku pro tebe oběd a trouba pípá, že jsou šneci upečení..." „Já to udělám! Dodělám! Jen je teď nechci přebalovat." „Co budeš dělat, když nebudu doma?" „Umřu." Trhám ramenem, přesto mě přebalování nemine, nicméně, pomůže mi. Než přebalím Aničku, je Chris i Klárka v čistém a spokojeně leží v postýlce...

„Tak co trojčata?" Zvedám oči od monitoru a mrknu k Niallovi. „Se stavte, ne? Můžete si je pochovat. Jsou úžasní. Všechno v pohodě." Pobaveně se usmívá, kýve na souhlas a sedá si.

Nenucená konverzace ohledně práce, protkaná několika dotazy na naše životy, domluva že se večer staví na pokec a jakmile si sedám do auta, úlevně vydechnu.
První den, po dlouhé době, co se domů nevracím nasraný.

„Jsem doma!" „Tatí!" U nohou mi zabrzdila Sárka. Beru ji do náruče, lísá se a užívá si výsostního postavení.
„Miminka spinkají." „A kdo je doma? Kde je maminka?" „Sprchuje se. Jen já. Zaynie je venku a Ája na fotbale a Sofča v tanečkách. Naše paní učitelka je nemocná, tak balet není." Nafoukla tvář, hladí mě ve vlasech a odnáším ji do kuchyně.
Celým domem něco voní, chci vědět co a s protočením panenek se dívám na zásilku. Nová knížka, Sára má rozložené papíry, slovníky, otevřený notebook a po zběžném prolétnutí, přeložila několik kapitol.
„Je to detektivka. Tam se vraždí, že jo?" „No, tak nějak. Co maminka vařila?" „Pekla maso a dělala knedlíky." Spokojeně jsem se usmál a mrkl do trouby.

Čert vem, že jsem napůl muslim... Neodepřu si vepřový, ne, jednou za čas... Máma ho taky vařila a Sářiny rozpaky z kraje našeho společnýho bydlení, byly sladký.
Mohl jsem bez něj žít, ale z kuřecího masa mi už rostla křídla a z ryb ploutve... Jednou za čas...

„Ahoj!" „Ahoj, kočičko." Malá kočička zmizela v obyváku, dívala se na nějakou pohádku a prdelky jsme viděl mezi dveřmi. Spinkali a já se nemohl dočkat, až budou vzhůru déle, než jen na krmení, přebalení, koupel a nějaké to pomazlení.
Zabručel jsem a přitáhl si Sáru k sobě. Ledabyle zabalená v županu, tiše se smála, ať zklidním hormon a mumlala mi do úst, že ještě chvilku musím na jídlo počkat. Nikam nespěchám...

„Večer se staví Horanovic." „Já vím." „Uh?" „Lucy mě informovala... Stavovala se tu pro mouku. Chtěla upéct buchtu, ať večer nesedíme u kafe bez něčeho k němu, ale doma došla a obchod je dnes zase zavřený." „Potřebuješ něco nakoupit? Proč jsi mi to neřekla? Stavil bych se cestou z práce." „Protože jsem vyzvedávala Sárinku, lásko. Vzala jsem to rovnou přes obchod." „A dobrý?" „Dobrý..." Dusí smích, polévá maso a pak se přitulí.

„Pořád jsme rarita, ne?" „To teda... Hlavně byly vtipné v obchodě důchodkyně! „Ježiši Maria! Mladá paní, trojčata?! A čtvrté děvčátko... No ty doma mamince určitě pomáháš viď?"" Sára změnila hlas a ušklíbla se.
„Měl jsi vidět Sárku, vytrhla se jedné z nich, co ji tahala za culík, omotala se mi kolem pasu a důrazným hlasem pronesla: „Mami! Ať na mě ta paní nesahá! Nejsem její a vůbec, nejsme jenom čtyři! Mám ještě dva bráchy a ségru!" Důchodkyně na mě vytřeštily oči a do zad se mi pak neslo remcání, odkdy mají dnešní mladí tolik dětí."
„Sedm dětí je divočina." „Počkej, až vyrostou. To teprve bude jízda... Si vem, že budou mít šest, Zayn bude mí třiadvacet a doma už podle mě nebude skoro vůbec..." „No... Uvolní se jeden pokoj." „Zayne!" Dusím smích, hladím ji po tváři a s něhou v očích šeptám, že se sem vážně nevlezeme.

„Uvědomuješ si, kolik je mezi dětmi let rozdílu? Okey, Sofi a Sára, to se ještě dá, ale pubertální tele nebude chtít mít pokoj se začínajícím puberťákem. Stejně jako Zayna nenatlačím do pokoje s Adamem. Jsou zvyklí na svoje, každý má svoje místo a to měnit nebudeme, ne?" Vrtí hlavou a zvedne ji ke stropu.
„Mluvíš o tom, jako bys měl už plány..." „Mám... Něco jsem nakreslil, poradím se ale s odborníkem. Dokud jsou děti malé, takhle malé tak tu nepotřebuju zakopávat o materiál ke stavbě... Jak dlouho budou u nás v ložnici, mhm? Dva roky? A pak? Baby, budu chtít být zase jen s tebou." V očích ji zajiskří a rozvážně kývne.
„Takže do patra nad nás, tím pádem, pošleme čtyřlístek a trojičku si necháme u nás na patře." „No, nebo se tam přesuneme my, vezmeme si sebou trojičku a čtyřlístku zůstane patro jen pro ně." „To dopadne katastrofálně." Vyprskla smíchy, špitla, že už budu jíst.

„Neříkala jsi, že Lucy něco upeče?" „Je mi krajně blbé, nic nemít..." Trhla ramenem, jen co se trojlístek najedl a já se s ním válel chvíli na dece, Sára zmizela do kuchyně.
Za pár minut se ozval šlehač a mně bylo ihned jasné, že peče.
„Nechceš upéct malý plech jen pro mě?" Broukl jsem jí do vlasů.
Sárinka si s čímsi hrála u sebe, děti spinkali a po tom, co jsem si zahltil mobil jejich fotkama, jsem se k Sáře přidal.
„Jakou bys chtěl?" „Tuto." „Proč?" „Protože Niall je kyselina, zvládne sníst co přinese Lucy, stejně jako tuto, nemluvě o tom, až se sem nahrnou děti. To mi zůstanou už jen drobečky." Mumlu ji do ucha, hladím ji po těle, tisknu se... Má tílko, legíny... Její prdelka mě láká a ona se po chvilce začne smát. Nevinné otírání se rozkrokem o její zadeček, udělá své.

Vymanila se mi, opláchla si ruce a přitiskla se.

„Jsi hrozně nadržený!" „Pořád se tomu divíš? Svádíš mě každou minutu, nehledě na to, co děláš. Jsi sexy, jsi krásná, dokonalá, moje... Pořád nemám dost. Chci víc." „Miláčku," Broukla, vytáhla se na špičky, zachytil jsem ji a vytáhl ji na sebe.
„Přece mě neodmítneš... Jsem v pozoru, potřebuju pomoct." „Kocourci spinkají, ale co Sárinka?"
S potutelným úsměvem jsem ji posadil na linku, posunul postýlky od jednoho vstupu do kuchyně, zavřel dveře, zatáhl závěsy na nich a to stejné udělal s dveřmi do chodbičky. Stejně tak jsem zatáhl žaluzie od dveří na terasu a pohlédl na Sáru.
Skousla si ret, mrkla a prstem naznačila, ať jdu k ní. 

****************************************
:o)