Sára

„Ahoj." Leknutí vystřídal smích. Kolem břicha mě objal Zaynie, položil mi hlavu na rameno a zavazel.
Trojička spinkala, Sárinka si u stolu malovala, Ája na zahradě s Nancy a Sofi nahoře s kamarádkou ze školy.
„Miluješ mě?" „Vždycky, broučku. Děje se něco?" „Byl jsem u táty..." „A? Neměl na tebe čas? Došel poněkud naštvaný, nech ho. Se vycuká a pak se ti bude věnovat." Zavrtěl hlavou a znovu si hlavu opřel. 
„Občas, když se mnou mluví, tak mám pocit, že mi to neodpustil. Ale dnes... Mami, on... Ten tón hlasu byl hnusnej, ale očima mluvil jinak. Odpustil mi to, i ty?" „Zaynie, co se děje? Odpustila jsem ti už ve chvíli, kdy jsi ležel na jipce... Zlato, netrap se minulostí, mhm? Je to za námi a snad vše je dobré, nebo ne?" „Jo... Jen mě mrzí, jak jsem vás zklamal. Od mala jsem říkal, že budu jako táta a pak udělám takovou volovinu."

Semkl rty a poprvé se sám vrátil k nehodě.

„Když jsem věděl, že to neubrzdí a vymelem se, myslel jsem na vás. Na tebe a tátu, vzpomněl si, jak jsem byl malej a přijeli jsme sem poprvé. Jakou jsem udělal ostudu v tom hotelu... Jak se ke mně táta choval, jak jsem byl jen jeho kluk... Všechno co on udělal, i ty... Všechno pro mě děláte a já si toho nevážil. Až v tu chvíli mi došlo, že se mám fakt dobře. Spousta lidí nemá rodiče jako já. Když poslouchám ve třídě, jak se hádají, jak holky nadávají na přísný matky a protivný fotry... Jak kluci pičují, že jim táta vzal kapesný a nemají z čeho jít pít o víkendu... Můžu všechno, vše mi dovolíte a jediný co za to chcete je poslušnost a já to posral. Pořád to je ve mně...

Vymleli jsme se, ležel jsem na silnici a vše mě bolelo, strašně jsem tě chtěl u sebe, protože u tebe vždycky všechno bolet přestalo... Bylo to horší, než si rozbít hubu při závodech... Strašně mě to mrzí a chtěl bych to vymazat z hlavy."

„Zaynie... Netrap se, ano? Je to pryč... Stalo se. Stalo se nám hodně hnusných věcí... A možná ještě něco špatnýho bude, ale to zvládneme. Podívej, já a táta jsme si vybojovali společný život, kvůli tobě, se táta postavil na nohy... Tak mu je nepodrážej, nic víc nechce. Dovolíme ti všechno, můžeš všechno, ale my chceme abys poslouchal, abys nám věřil a říkal pravdu. Splň, co řekneme a bude to dobrý. Nejsi věc, jasné? Hádej se s námi, odporuj nám, ale měj argumenty a svoje jednání podlož něčím, co je správný. Co nás přesvědčí, že jsi tak měl jednat. Ale nedělej kraviny, nehraj si na něco, co nejsi. Chceš být frajer? Tak jdi na motorku, svlíkni se půl těla a běž si ke škole na work out zacvičit. Ty pipinky ze školy a okolí se uvzdychají... Jestli chceš být Bad Boy, tak se tak chovej. Posprejuj zeď školy, znič školní majetek, vybuduj si masku drzýho kluka, ale nechytej se špatný party a nekoketuj s drogama. Raději buď ty vůdcem party."

Zíral na mě, cukaly mi koutky, vzápětí se rozesmál.

„Jestli posprejuju zeď a o tátu se bude pokoušet infarkt, svedu to na tebe." „Tak to jsem v klidu, táta mi to promine." S výbuchem smíchu se měl k odchodu, u dveří se otočil a nejistě se usmál.

„Mami?" „Mhm?" „Asi mám vztah..." „Ano?" Podezřívavost mu vstoupila do tváře, opřel se o dveře a povytáhl obočí.
Ach ta podoba s tatínkem...
„To jsem ráda." „Žádné překvapení?" „Tak... To že se scházíš s nějakou kamarádkou víme..." „Mamko..." „Nehuč, nic nevím. Nesvěřil ses..." „Myslel jsem, že budu mlčet... Ale ten den, jsme seděli vzadu... Myslíš, že nepoznám naše auto a tátovi pokérovaný ruce na volantu?" Pobaveně jsem vyprskla, smích maskovala kašlem.
„Mlčel jsi ale dlouho." Protočil panenky, odfrkl si a měl se k odchodu.

„Je to Raven... Byla ve vedlejší třídě, ale sloučili nás." „A to je vše?" Houkla jsem, stále kašlajíc. „Zatím jo!" Jeho smích se nesl domem, za chvíli přiběhla Sárka, že si ji bere ven.

„Pojď sem, kočičko, Zaynie si tě bere často... Neznáš Raven?" „Znám... Je super! Ale já nemůžu nic říct. Slíbila jsem to Zayniemu." Vydechla po chvilce ticha.
 „Čím tě uplatil?" Našpulí pusinku a jmenuje; zmrzlinový pohár pokaždý, když si ji vezme ven, sem tam kino – a já si říkala, kde se přejedla popcornu – a v neposlední řadě nějaké kraviny z hračkářství.
Zmetek malý... Takhle ji uplácet!

„Maminko, ale neříkej mu, že to víš." „Něco za něco?" „Mami!" „Já mu to nepovím a ty si zítra něco vybereš, cestou ze školy, v hračkářství, mhm?" Nafoukla tváře, a já pokračuju. „Mám víc penízků, jak Zaynie..."
Výchova hadr... Kde teď jsou naše slova o čestnosti, nepodvádění, férovosti, upřímnosti.

„Cokoliv?" Nad hlavičkou má žárovku, ukazováčkem si přejíždí po pusince a přemýšlí.
„Jo. Ale bude to naše tajemství, to, co mi řekneš." „Chodí spolu... Už dlouho, Zaynie to říkal. Dávají si přede mnou pusu, drží se za ruce, nebo ji Zaynie objímá a ona jeho. Jsou na mě oba moc hodní. Už jsme byli i u Raven doma. Dívala jsem se na pohádky, hrála si s Maxem – to je její pejsek, takovej malej... Jorkšír... A oni si nahoře dělali úkoly." Skousla jsem si tváře zevnitř.
„Asi to bylo náročný... Se vrátili a Raven byla nějaká rozcuchaná." Ach ta dětská, nevinná upřímnost.
„Mami, ale nic Zayniemu nepovíš, že ne?" „Neboj se. Tak se mazej obléct." „A mami?" „Mhm?" „Můžu vážně cokoliv?" „Ty už máš něco vybranýho, viď?" „No... Tak trochu." Špulí pusu, míjí se Zaynem, tiskne se k němu a na dotaz, kam ji Zaynie bere dnes se zubí.

„Do cukrárny..." „Ale žádnou zmrzlinu, kašleš." „Mami?" „No na mě nekoukej, taťka má pravdu. Dej si nějaký dortík, mhm?" Přikývne, stejná slova patří Zayniemu, ten horlivě kývne a jen co zabouchnou dveře, Zayn se ležérně opírá o linku, namáčí si prst v karamelu a jakoby zamyšleně, jej olizuje.

„Tak ti nevím..." „Co? Neujídej! Slíbila jsem zbytek Ájovi." „Zkazí si zuby." „Aby nezačaly bolet tebe." „Nesýčkuj, prdelko." „Nesýčkuju, miláčku. A co nevíš?" „Kdy a v jakém bodě, selhala naše výchova." „O čem to mluvíš?" „Uplácet dítě... Něco za něco... Bůh ví, co si kočička vybrala." Lapám po dechu, začíná se smát a narazí mě na linku.
„Akorát jsem šel dolů, nedalo mi to, abych neposlouchal. Baby... Tohle je pěkná sviňárna." „Neříkej mi, baby, že tebe to nezajímalo, když jsi poslouchal." „Ale jo, zajímalo. Hlavně ta část, kdy byly úkoly náročný." Výbuch smíchu vzbudí Aničku. Kňourá, začíná natahovat, Zayn si ji ihned bere a konejšivě houpe v rukou.
Povede se mu ji znovu uspat, společně s Chrisem a Klárkou spí ještě hodinu, pak začíná jejich pravidelná serenáda... 

***************************************
Děkuji :o) ♥♥