Zayn

„Já tvou?" „Mhm... Ode dne, co se můžeme znovu milovat." Broukla mi do úst, kousla mě do brady a sykla.
Vysadil jsem si ji kolem pasu, narazil na zeď a zachrčel jí do úst, jestli to chce tady, o zeď. To má přece ráda...

„Dům praská ve švech a ty chceš sex." „Ty snad ne?" „Jsem doma!" Sjela ze mě akorát ve chvíli, kdy do kuchyně vešel Zaynie.
Plácl si dlaň na tvář a couval.
„Ale no tak!" „Co blbneš? Nic neděláme." „No ale chystali jste se." „Ty tomu nějak rozumíš." Sára mi vybuchla smíchy do hrudníku. Objal jsem ji, svým tělem mi dělala štít a sotva zvedla oči, viděl jsem v nich stěží potlačený hlad.

Skousla si ret, očima naznačila, ať Zaynieho vypakuju... Neviděl na nás tak dobře, tedy... Možná si myslel, že mám máminy ruce na břiše, nicméně... Zahákla mi prsty za šortky a pousmála se.

„Chci tě." Špitla, vyhrnula mi prstem tričko a přejela mi po proužku chlupů, vedoucím od pupku do boxerek.
Stiskl jsem ji v dlani zadek a pohlédl k Zayniemu.
„Budeš tady stát?" „Chci si vzít pití." „Tak si ho vem, nikdo ti nebrání. A pohlídej trojlístek, aby mu někdo něco neudělal." „A vy jako jdete kam?" „Zaynie! Musíš remcat? Za chvíli se vrátíme." Sára vyjela. Zaynie dusil smích, stejně jako já.

Odtáhla mě do haly, cestou ke schodům mě líbala na krku a bradě, pobaveně jsem se šklebil, jak je nadržená a hladová.
Jak moc byla, mi předvedla jen za námi zabouchly dveře ložnice.
Byla o ně opřená, omotaná kolem mě a až ve chvíli, kdy jsem do ní pronikl, jsem zamykal a dával ji dlaň na ústa.

„Budeš moct křičet, nějaký den ano, prdelko, jen to vydrž, ano?" Broukla mi do dlaně, semkla víčka, vzápětí oči otevřela a protočila panenky.
Snažil jsem se být něžný, milovali jsme se vlastně teď po čtvrté od doby, co mohla, a já nic nechtěl uspěchat, jako obvykle.
Překvapoval jsem sám sebe něhou, kterou jsem uměl ze sebe dostat a zrovna v takových chvílích, jsem ze sebe dostával něhy maximum.
Opřel jsem si hlavu o její rameno, vykašlal se na její zvukový projevy a měl co dělat sám se sebou. Objala mě, věděl jsem že trpí. Chvilkami tiše sténala, vzápětí kňourala a několikrát bouchla hlavou do dveří.
„Zaynie..." „Já vím, já vím... Dávám si pozor, dej mi ještě chvilku." Chrčím jí do rtů, kýve na souhlas, za pár minut si kleká a otvírá pusu.

Vytáhl jsem ji na nohy, přitiskla se a pevně mě objala. Sevřel jsem ji v náručí, tiše se jí do ucha smál, líbal ji na tvář a mumlal, jak moc ji miluju, jak miluju tohle.
Odevzdaně ke mně pohlédla, přikývla a špitla, že v noci bude zase jen moje, pak se vracíme. Tam se z ní stává maminka, po které pláčou hladové děti a já začínám blbnout s dětmi.

Příbuzní odjeli po týdnu, my si užívali klid s miminky a dětmi a znovu jsem si říkal, že teď to bude zase dobrý, že se nic nepokazí.
Zayn sekal latinu, ze školy většinou hned domů, udělal svou práci a zmizel. Buď na brigádu, nebo za bezejmennou slečnou.
Po čtvrt roce, kdy pendloval mezi školou, domem, slečnou a brigádou, mi zaklepal na dveře pracovny a nesměle se pousmál.

„Máš na mě čas?" „Jistě, co potřebuješ?" „Vím, že jsi to nechtěl vrátit... Motorku mám v cajku, zase díky tobě... Myslel jsem, že si budu muset opravu zaplatit sám... Ještě jednou, za to děkuju a tohle... Je to splátka." Podal mi obálku, naducanou penězi.
„Nechci je." „Já ale taky ne." „Přestaň... Hádám, že tohle všechno, sis vydělal za poslední tři měsíce, budeš zase bez koruny když mi to dáš." „Něco mám... S tím vyjdu do další výplaty." „Já to nechci, běž se zeptat mámy, jestli potřebuje něco koupit dětem, a zaplatí se to z toho." „Máma mě pošle k šípku... Stejně bys ty s tím ale nesouhlasil, ne?" Ušklíbl jsem se a hodil mu krabičku cigaret. Zakřenil se, napálil si a dosedl na pohovku.

„Mrzí mě to... Posral jsem to." „Je to za námi." „Jo... Děkuju, za všechno. I za to, jak jsi to za mě řešil." „Jsi můj kluk, Zaynie, vždycky budu na tvý straně, ať uděláš cokoliv." „Omlouvám se za ty hnusný slova, o tom, jak-" „Miluju tě, pochop to a přestaň se omlouvat. Mámu miluju víc, než cokoliv jinýho. Byla mi na blízku, pokaždý, jsem ji potřeboval a udělala pro mě mnoho věcí. Pořád je pro mě dělá. Vás děti, miluju stejnou měrou, bez ohledu na věk, nebo pohlaví. Ale máma je moje všechno, bez ní, bych neměl vás, rozumíš? Bojím se o ni, bojím se i o vás, udělám pro vás všechno, co budu moct, budu za vás dýchat, rvát se za vás... Byla těhotná, měla v sobě tři děti a tys jí nepřidal. Byla vynervovaná, mohlo se cokoliv stát... Jistě, že jsem ji upřednostňoval, ale to pochopíš, až budeš mít ty těhotnou holku a teprve pochopíš, jak všechno ona cítí, vnímá, chápe. Zayne, jsi nejstarší, mám na tebe jiný požadavky. Já i máma čekáme, že se o děti postaráš, že jim budeš pomáhat, radit... A ano, hlídat je.
Vím, že Sárku můžu nechat s dvojčaty, ale nechat dvojčatům mimča? To nejde... Máš volnost, můžeš vše, věřím ti ve všem, co děláš a chápu, že chceš mít svůj život s kamarády/kamarádkou, ale co řeknu, to platí a bez diskuze, ano? Sekej latinu a nebudeme mít problémy, jinak ti začnu dupat na krk.
Neřeším, že jsi mi vzal peníze, nebyly jen moje, ale nás všech. Nebudu děti trestat za něco, za co nemůžou, ale budou Vánoce a ty počítej s tím, že ani kvůli Sárce se nepřetrhnu, abys tam našel kdoví jak drahý dárky. Dostaneš, co potřebuješ a tím to hasne, nečekej žádný překvapení... To jsi udělal ty mně a strhnu ti to takto. Proto ty peníze nechci, nech si je. Ty nemusíš nikomu z nás nic kupovat, šetři si na to, co chceš." „Tati, já vím, že se zlobíš ještě pořád a že jsem hajzl... Ale mrzí mě to." „A mně to jako omluva stačí. Zayne, já to chápu... Taky jsem s tím koketoval, ale nic tvrdšího jsem neměl a jsem za to rád. Nebyl jsem svatej, jak jsi řekl, ale věděl jsem, kdy přestat. Ty jsi tu stopku neměl... Až teď ti začínám zase věřit tak, jako předtím a doufám, že mě nezklameš. Jinak by se mohlo stát, že bych tě nechal vlastnímu osudu venku, i za cenu, že by se se mnou kvůli tomu máma rozvedla." Hraně jsem si povzdechl, mrkl a on se rozesmál.

„Podívej, Buddy... Udělám pro tebe vždycky všechno, ale za to chci poslušnost. Odmlouvej, hádej se, to je v pořádku, ale musíš vědět, kdy přestat, sklopit uši a poslechnout. Jasné?" Přikývl a vzal si obálku zpátky.
„Nevidím v tobě děcko." Byl na odchodu, teď se zastavil a přes rameno poslouchal. „Jsi jím pořád, jsi puberťák a to období je těžký, ale můžeme spolu mluvit jako dva sobě rovni. Od mala jsi žvatlal, že chceš být jako já, nemusíš takovej být. Buď tím, čím TY chceš být, ne tím, co vidíš. Můj názor na tebe to nezmění, budu ti pořád na blízku, jen přemýšlej o důsledcích, co tvoje jednání ponese." Několikrát přikývl, zmizel... 

************************************************
♥♥♥
Btw, přidána nová jednodílovka s Liamem :o) ~Lunatic Asylum~ :o)