Sára

Zayn vyhnal děti nahoru, Ája mumlal že holky snad uklidní a odváděl je. Zatímco jsem se já třepala na pohovce, Zayn stihl vykouřit dvě cigarety a pak si mi dřepl mezi nohy.

„Co jsi mu řekl... Co se nahoře stalo?" Přetlumočil mi rozhovor, dodává tiše, že ničemu nerozumí, že to nechápe a není sám.
Sama to nechápu, nechápu Zaynieho, nerozumím tomu, co se dnes stalo, ani proč. Co to mělo znamenat...

Nešlo mi spát, děti uspal Zayn v slzách, opakující že chtějí Zayna. Hlavně holky... Adam byl vyplašený, ale to bylo tak vše. Neuměl najednou ukázat emoce.
Holčičky spaly spolu, Zayn jim povídal pohádku, Ája čekal ve „frontě". Přišel na chvíli za mnou, hladil mi břicho, zamyšleně krčil tvář, vzápětí se usmíval a náhle měl v očích prázdno.

„Maminko." „Ano?" „Neplakej... Nemůžeš se ničit, hm?" „Jsi rozumbrada." „Až mi bude tolik, co bráchovi, tak se tak chovat nebudu... Četl jsem si o trávě... Měla jsi pravdu. Je to hnus." „Nerozumuj, ne teď." Z chodby se ozval Zaynův hlas, Ája sjel z postele a srazil se s tátou ve dveřích.
„Šel ses pomazlit?" „Jo, tak nějak." „Pořád stojíš o pohádku?" „Jo, dnes jo. Dobrou, mami." „Dobrou." Zmizeli, já polykala slzy, hladila se po břiše a když se Zayn vrátil, sundával mi z ramen svetr.

„Neblázni! Nepůjdeš ven!" „Jsi normální?! To ho tam necháš?!" „Ne! Nenechám! Jdu ven, ale sám! Ty budeš doma, rozumíš?" „Zayne..." Sklopila jsem hlavu, jen zavrčel a sklonil se.

„Nevím, co se stalo! Sere mě to, lásko... Tak moc... Můj kluk si něčím prochází, já nevím čím a nevím, jak mu pomoct. Bojím se o něj! Není mi lhostejné, že zdrhl, ale..." „Najdi ho! Prosím, najdi ho!" Jen kýve, odchází z domu a já se procházím po spodku domu.
Nejde mi spát, nemůžu...

Minula půlnoc, Zayn se vrátil, ale sám. Vrtí hlavou, obešel pár známých, u nikoho nebyl. Byl i u Tima. Ten šel s ním, dovedl ho do domu těch tří klacků.
Tam otevřel jejich otec a s laxním výrazem se Zaynovi vysmál do tváře, že je otec na hovno, když mu zdrhne kluk. Jemu by se to stát nemohlo.
Nikdo neměl právo nás soudit, natož někdo, kdo zjevně ví, že jeho děti hulí trávu a nic s tím nedělá.

Noc jsme probděli a jen jsem vešla do pokoje k Sofi, musela jsem se pousmát, byť zničeně. Holky byly vzhůru, vypadaly nevyspale a vedle nich seděl se stejnou vizáží Ája.
Nešli do školy... Celou noc dle svých slov nespali a jejich unavené tváře to dokazovaly.
Odpadli před obědem, spali do pěti a vypadali, že noc znovu probdí.
Zayn si vzal volno, za pomoci Tima a Maxe hledal Zayna a naprosto zbytečně. Slehla se po něm zem.
Třetí den, kdy moje zoufalství gradovalo a Zayn prošel kompletně celé okolí, byla jsem rozhodnutá jet na policii.
Čekala jsem na Zayna, bylo po osmé večer, znovu byl projít místa, kam Zaynie jako kluk utíkal, kde se před námi skrýval, když chtěl být nerušeně venku a znovu se vrátil s nepořízenou. Už i on, zoufale přikyvoval, že to nahlásíme.
Mohlo se mu cokoliv stát...

Převlékla jsem se, Zayn dohlížel na děti. Balili se, půjdou spát k babičce, my pojedeme na policii.

„Já tam jdu!" Zvonek dunící až do patra, mě vyděsil a jako první, se u dveří objevila Sofinka. Třepala jsem se na schodech, otevřela bez rozmyšlení a šokovaně ustoupila vzad.
Mužský hlas se dotazoval, jestli má doma rodiče...

„Vy jste Zayn Malik?" Objevil se Zayn, sešla jsem schody a sotva jsem spatřila návštěvu za dveřmi, šly na mě mdloby.
Zayn zaraženě přikývl na souhlas, policisté se představili a ihned sdělovali důvod své návštěvy.

„Váš syn, Zayn Malik leží v nemocnici-" Omdlela jsem.

Probrala jsem se na pohovce, viděla Trishu i Maxe, Zayn se třepal v křesle a já se obávala nejhoršího.

„Pane Maliku, žena, probouzí se." „Zayne," Odstrčila jsem policistu, nezajímalo mě, že mi kontroluje puls.
„Co se stalo? Kde mám syna?!"

„Vysekal se... Na motorce." Zachrčel Zayn a promnul si oči. „Seděl jako spolujezdec s tím mladým kreténem, ten nezvládl řízení." „A?" Z očí se mi derou slzy, dívala se na Zaynovi rty, jak s nimi pohybuje... Ani jeden nejsme schopni řízení, s dětmi zůstává Trisha, naše auto řídí Max a policisté nám dělají doprovod, alespoň k nemocnici.
V mých mdlobách sepsali se Zaynem protokol, vše mu řekli a ještě v nemocnici, podepisovali společně nějaké papíry, zatímco já se tiskla na okno JIPkové části chirurgie a dívala se na chlapečka. 

****************************************
Musíte mě nenávidět =D 
*píská si* Ne že by mě to napínání vás, vyloženě bavilo, ale... Možná trošku mě baví =D
Děkuju =) 
♥