Sára

Roztrhl obálku, mrkl a dal mi pusu.
Prohlíželi jsme si snímky od kontrol, po prvotním zjištění. Nic na začátku nebylo úplně poznat, tedy, pro nás, laiky...
Až v dalších měsících, hlavně v tomto, lze vidět vše. Škytla jsem, položila si dlaň na pusu a pohlédla k Zaynovi.
Smál se, přesto mu z očí stékaly slzy a hladil palcem snímek, jako kdyby se dotýkal již miminka.

Chlapeček a dvě holčičky.

Zayn mi omotal paži kolem ramen, přitiskl se mi rty na čelo a já brečela, jako želva... Návrat k dětem, provázel jejich uražený výraz.
Ačkoliv tu Zaynie nebyl, byť bylo skoro devět, Zayn se posadil na konferenční stolek, já do křesla a až když dětem došlo, že jsem uslzená, přestali se tvářit uraženě.
„Co je to?" Zayn podal Sofince obálku a mrkl.

„Miminko." Zapištění, které sláblo, až utichlo úplně. Nezajímali je první snímky, důležitý byl ten poslední, z dneška.

„Taťko... To-to jsou tři mimča?" „Jo... Budeme mít trojčátka. Dvě holky a kluka." Chvíli bylo ticho, pak řev, smích... Hekla jsem. Sárinka se mi dožadovala pochování, lezla mi na klín, smála se, hladila mě po tváři a mumlala, jak bude velká ségra. Dvojčata se tiskla k Zaynovi, ten se přes jejich hlavy na mě smál a mrkal.

„A Zaynie? On to neví..." „Ví to... Už jsme mu to řekli." Chvilková uraženost, že brácha to věděl dřív, a rozjívení se šli sprchovat a do postelí.

Sotva jsem uložila Sárinku a šla si lehnout za Zaynem, dveře se otevřely.
„Nemůžeme spát u vás?" Se smíchem jsem se podívala na Zayna. Rezignovaně se podíval pod peřinu, trojička si vyměnila pohled a nevěřící dotaz, pronesený unisono nás pobavil. Vyprskla jsem smíchy, stejně jako Zayn.
Z očí mu tekly slzy, protáčel panenky a nejisté trojičce ukázal že pro tentokrát jej nenachytali nahého.

Bylo přesně půl jedenácté, když děti vytuhli. Nám bylo jasné, že my se nevyspíme a Zaynie nebyl stále doma.
Sbíral se ve mně strach i vztek, stejně jako v Zaynovi. Pár minut po půl vstal, že jde kouřit. Nedalo mi to, abych nešla za ním. Na zahradě nebyl, seděl před domem, vedle něj stála plechovka piva a přesně v jedenáct, kdy jeho strach odezněl a zbyl jen vztek, se frajer uráčil dorazit.

Už u příjezdový cesty bylo vidět, že dostal strach. Sotva slezl z motorky, visel kousek nad zemí.

„Práskej dom! Řekl jsem v deset, ne v jedenáct! Jak si dovolíš, mi nebrat mobil a nereagovat na zprávy?! Chceš po čuni už tady nebo až doma?! Smrade malej!" Popostrčil ho do domu, ani mu nedal možnost uklidit motorku.
Byla jsem otřesená, ale nehodlala Zaynovi bránit. Ani jsem neměla odvahu, jít za nimi do kuchyně. Zaynův vzteklý hlas mě provázel až do patra a ve dveřích jsem se srazila s Ájou. Přešlápl, otočil se k posteli kde spaly holky a trhl rameny.

„Táta nikdy tak nevrčel... Mami, je to tím, že dorazil pozdě, že se neozval nebo za ty borce? Jestli se Zayn dozví, že jsem práskač..." „Neboj se, určitě ti nic neudělá. To bych ho profackovala snad sama. Podívej, kdyby zavolal nebo napsal, že se zdrží, možná by to táta pochopil. Ale Zaynie nereagoval na nic. A ano, velkou roli v tom mají i ti borci.
Nesnesu pomyšlení, že ta hovada se zhulí a pak sednou na motorku. A vědomí, že by si dal i Zayn... Celkově, není to pro něj. Je to svinstvo. Může to někomu pomoct, při léčbě, okey, to beru. Ale jen tak, abych byl za frajera tak budu hulit? Kašli na to ale teď, ano? Pojď spát... Ať se táta pak ještě nezlobí, že jsi vzhůru. Ráno škola, zlato."

Mírně brunátný, se Zayn vrátil asi po hodině.

„Lásko?" „Jdu se zchladit, baby." Mrkl, dal mi pusu a zavřel se v koupelně. Napouští si vanu... Nedá mi to, abych nešla za ním.
Sotva vejdu, nakrčím nos.

„Zayne! Musíš tady kouřit?" „Větrám... Kočičko, promiň. Nedošlo mi, že za mnou půjdeš..." Omluvně se usměje, sypu popelník do záchodu, otvírám okno víc a sedám si na vanu.

„To jsi s ním tak dlouho mluvil?" „Asi jen půl hodiny, teď jsem se dole uklidňoval." „A?"
„Uklidni se, nejsem debil, abych hulil, když jsem na motorce... Jo, zkusil jsem to a co? Pořád jsi říkal, že jsem furt doma a nemůžu snad myslet vážně, že až do osmnácti budu doma... Nutil jsi mě ven a teď se ti to nelíbí. Jako o co ti jde? Tak oni hulí, já to zkusil a nepokračuju."

Zazírala jsem mu do tváře a na sucho polkla. „To ti řekl?" „Jo... Takovým tím tónem „Moc to hrotíš, zklidni hormon." Málem jsem mu vrazil. Chytli jsme se... Řekl jsem mu, co si myslím já a samozřejmě, má zaracha." „Ano?" „Jo, do konce týdne. Je mi blbý, trestat puberťáka zarachem na venek, ale..." Trhl ramenem, natáhl se po hlavici a opláchl si obličej.
„Co mám dělat, zabavit mu mobil? Nebo ho rovnou profackovat?"

************************
Narážela jsem na komentář, od Domi. Že nechce jména podobná Sáře a Zaynovi, tudíž by mě zajímalo, jaká taková jména to jsou :o)