Zayn

„Kdy přijdeš?" „Nevím, večer..." „Ježiši Zayne... To se musíš hlásit?" Propíchl jsem borečka pohledem a k mému šoku, Zayn protočil panenky.
Zkoušíš být za frajera? Spadne ti hřebínek, kamaráde...

„Tati, v klidu. Kdyby něco, napíšu ti, okey?" „Do desíti budeš doma." Procedil jsem skrze zuby. Přikývl, byť mi bylo jasné, že jakmile se bude blížit desátá, bude si hrát na frajírka, co se začal nudit, tak raději pojede domů. Nepřizná, že domů musí...

Jakmile mi naklusal Ája do pracovny, potlačil jsem smích.

„Co jsem provedl?!" „Nic, uklidni se." Tati, ty zařveš a já se mám uklidnit? Vyděsil jsi mě!" Divadelní um získal po mamince... Měl jsem chuť ho plesknout, byť se smíchem.
„Co jsou zač?" „Oni? Už jsem říkal mamce, že mají vymytý mozky. Hulí trávu... I na trenály chodí zhulení, Tim je z nich na mrtvici... Bydlí nevím kde, ale táta těch tří, chtěl cpát do týmu nějaký prachy. To Tim odmítl, že stačí to, co se vybere vždycky za pololetí a když bude potřeba na něco peníze, dá vědět dopředu. Asi si chtěl jejich tatík pojistit, že když dá prachy, tak tam borci zůstanou. Ale nejsou ani moc dobří jezdci... Se divím, že si nerozbijou hubu." Trhá Ája nezaujatě rameny.
„Viděl jsi i Zayna?" „Hulit?" „Mně lhát nemusíš. Mamku by to asi rozhodilo, ale...?" „Neviděl, tati fakt ne. Hulili po trenálu, na parkálu... Ten den, jak jsi nás vyzvedával." Kývám na souhlas, vybavuju si partičku o pár klucích, sedící na konci parkoviště před arénou, kde moji kluci trénovali.

„Můžu jít? Nemám co víc říct. Na to se ptej bráchy..." „Jo... Jasně, sypej. Nejdete ven? Se budete jen válet u bedny?" „Nancy nemůže." „Jakto?" „Sis nevšiml? Má sádru. Ve škole jí podjela noha, tak skončila ve špitále a její mamka, jí sem hodila... Večer si ji vyzvedne." „Chuděrka... Nevšiml, nedíval jsem se."
Zmizel, chvíli po něm došla Sára. S kávou a muffiny." „Baby? Jak to stíháš?" „Tyhle jsou koupené." Se smíchem mrkne, posadí se na pohovku a zamyšleně na mě pohlédne.

„Myslíš na Zayna?" „Nelíbí se mi, jaké party se chytl... Kámoši... Myslíš že o tom hulení ví?" „Nemám tušení. Ani teď vlastně nevím, jestli se ho na to ptát. Nahodil výraz dnes... Doslova ho moje starost iritovala. Mám strach, že mu teď dupnu na krk a on se zprčí." „Poslední dny byl jiný... Víc uvolněný, sám jsi ho viděl dnes... Na Rylie zapomněl, už dávno, o tom žádná, ale... Nevím Zayne, najednou mám blbý pocit."
„Zeptám se ho... Normálně, jako kámoš a ne táta. Ale jestli se bude nějak cukat... Hele, taky jsem trávu zkusil, ale neseděl jsem přitom na motorce. Jestli ji zkusil, okey, ať to zkouší, ať se naučí se zlem bojovat, ale jestli v tom jede... Vymáchám mu v trávě hubu a pak po ní dostane. Jedna věc jsou cigára, druhá tráva... Mám docela obavu, že teď to bude veselý..." Hořce jsem se uchechtl a doufal, že se mýlím.
Že pořád bude Zaynie za toho hodnýho kluka, s výzorem Bad Boye.

Válel jsem se s dětmi na koberci, nechal se porážet v kartách a myšlenky mi létaly od Zayna, k miminkům, Sáře...

„Tatínku! Hraješ." „Ještě že tě mám, bych zapomněl." Sárka, sedící mi na klíně, se směje, líně se o mě opírá a spokojeně, za pár minut piští. Vyhrála, to je radosti...

Po večeři, kdy se tu na chvíli zastavila i maminka Nancy a seděla se Sárou na zahradě, zatímco jsem poklízel s dětmi kuchyň, mi to nedalo.
Děti se dívali na film, já vyběhl do ložnice a dolů se vrátil s obálkou. Sára byla stále na zahradě, ležela na lehátku, četla si.

„Copak?" Zaklonila hlavu a usmála se. „Držíš to obráceně, baby..." Jen se ušklíbla a otočila mi zápěstí. Bylo po deváté...
„Myslím na něj... Nelíbilo se mi, že je věčně sám a nemá moc kamarádů, ale nelíbí se mi, že se chytl huličů." Uškrnula se a knížka skončila na podlaze.
„Snímky?" Pootevřela pusu v údivu.

„Jo... Podíváme se, co máš skryto v bříšku?" Pozvedl jsem obočí a sklonil se.

„Lásko, musím to vědět. Musím vědět, co mě čeká. Chci vědět, co budeme mít. Budou tři, lásko... Budeme se hádat na sále o jménech? Co o nich začít přemýšlet?" Uslzeně se usmála, znovu žadoní o polibek.
„Chci vědět, lásko, jestli budu mít tři klučíky, nebo tři princezny. Nebo mix... Baby, ty to nechceš vědět? Zvědavost není silnější?" Provokuju ji, hladím ji něžně po bříšku a mezi slovy ji líbám.
„Chci." „Ale?" „Není žádné „ale" jen... Nejsem si zároveň jistá." Mumle mi do úst. Ignoruji tři obličejíky, nalepené na dveřích. Nemůžou sem... Zamkl jsem.

„Ty jsi je zamkl?!" „Tak nějak..." Pobaveně se směju, dělám zády dětem stěnu, nevidí obálku, nevidí, že ji otvírám, ani neví, že existuje.

„Podíváme se?" „Jo..." Špitla a otřela se rty o mé. „Je to jedno... Už máme dvě a dva... Hlavně že jsou v pořádku, zdravá." Kývám na souhlas, to je nejdůležitější, ale přesto... Chci vědět, co skrývá v bříšku. 

****************************************
No jo... Jsem se s dětmi rozšoupla =D 
Jaká jsou jména podobná "Sáře" a "Zayn"? To by mě samotnou zajímalo...?
♥