Sára

Nemohla jsem to pochopit. Když mě Zayn pustil a vzal si Sáru do obyváku, kde si s ní hrál, jsem stála u linky a zírala před sebe, z okna.
Měla jsem nutkavou touhu jít za Zayniem, vzbudit ho a dát mu prostě pusu. Jen aby věděl, že není sám a nemusí se tím sám trápit.
Jely mi hlavou slova Zayna, že spolu mluvili, že ho držel a on plakal... Iritovalo mě to.

Malá coura...

„Co jsi zamlklá?" Dětem začalo dneškem ředitelské volno. Dvojička si poctivě udělala většinu úkolů už dnes, aby měli klid a Sárka toho moc neměla. Zvládla jsem to s ní během vaření.
Sofi zvedla hlavu od upečených koleček, která potírala marmeládou a trhla rameny.
 „Mrzí mě to." „Byla fajn..." „Jo... Mami, proč to udělala? Ona... Rozešla se s ním a začala chodit s jiným?" „Ani se s ním nerozešla." „Ona ho podvedla?" Nůž ji vypadl z ruky a šokovaně pootevřela pusu. „Jak to zjistil?" „Narazil na ně." „Děvka!" Blýskla jsem po ní očima, ale přesto se usmála.

„Zjevně... Nečekala bych, že zrovna ona, to zvládne. Byla milá, hodná, slušná a pak toto... Zjevně se tu otrkala a řekla si, že bude jako všechny holky, co má Zaynie na škole." „Jo... Děvky... Víš mami, bylo mi divně, když jsem jednou na Zayna čekala u školy a ty holky tam seděly klukům na klíne, líbali se s nimi a klidně pak daly pusu jinýmu. I před tím, se kterým se líbaly prvně. Pokřikovali na Zayna, ať není debil a nehlídá mrně a jde s nimi na pivo." „A co jim řekl?" „Poslal je do hajzlu... Doslova." Trhla rameny. „Pak mě objal a zeptal se, jestli nemám chuť na zmrzku. Zaynie je... Jiný?" „Myslíš divný? Není. Je normální. Jen od malička vidí tátu, jak se chová ke mně. Sofi, víš už, že táta byl zmetek, to už jsme přece řešili... Pořád je to, hajzlík, umí být hodně hnusný a vidíš, jak vypadá, když je vzteklý. A pro okolí je... No, několikrát se mě ptaly sousedky, jak s takovým chlapem můžu být. Znají ho jen zvenčí, že mluví sprostě, kouří, opravuje se Zaynem motorku před garáží a pije pivo... Myslí si o něm jen to špatný. Vypadá jako kriminálník, ale nikdo neví, že když zabouchne dveře, shodí arogantní masku, na vás se usměje a dovolí vám, abyste mu lakovaly nehty, dělaly mu culíky a hraje s vámi hry pro holčičky. Je to tátova maska... A Zaynie je holt jako on. Všimni si, jak se tváří venku, ale pak se podívá na nás a usměje se tak, jak to umí jen on a táta. Vyhovuje mu ta maska, kdy se tváří jako smrad, ale přesto nemá potřebu prokalit víkend, lít do sebe chlast... Rylie se ukázal jinak. Viděla jej, jak se porval kvůli ní, věděla, že na veřejnosti je úplně jiný a zjevně jí přestalo vyhovovat, že ten Bad Boy je vlastně sladkej kluk, co se k ní chová jako k princezně." „Je pitomá."

Zakončila můj monolog a pousmála se. „Já bych ho chtěla." Vyprskla jsem smíchy, opláchla nůž a pobídla ji k pokračování.

„Mám jít vzbudit Zayna?" Adam se přiřítil z venku, rudé tváře, rozzářený oči. „Ne, jdi se osprchovat, jsi jak rampouch. Co Nancy?" „Dobrý..." „A ty?" „Já?" „Jsi zaražený." „Mrzí mě, co Rylie udělala..." „Sofi ti to tlumočila?" „Jo... Hot line..." Ušklíbl se a odfrkl si. „Byla strašně zakřiknutá, díky bráchovi se tu otrkala a pak ho pošle do prdele... Je to děvka." „Ájo..." „Mamko, ty si to o ní nemyslíš?" Hodila jsem po něm utěrku, se smíchem zmizel...

Po večeři, kdy mi holky pomáhaly zdobit cukroví, si kluci sedli před televizi a navzájem se vraždili. Jakmile se objevil Ája v kuchyni, hlásil že šel táta k Zayniemu. Netrpělivě jsem čekala, s jakou přijde a šponovala uši, jestli něco neuslyším.
Přišel za pár minut a povzbudivě se usmál.

„Nikam jít nechce, ale má hlad. Zbylo vlastně něco? Nechce jít sem..." „Plakal?" „Teď ne... Spíš je jen deprimovaný. Stahuje si jakejsi film, že se na něj podívá a půjde spát. Ale ptal se, co Sárka." Mrkl Zayn na malou. Na rohu stolu stál nový poník, který podle malé na vše pečlivě dohlížel a ujídal rozlomené cukroví, které se zlomilo samozřejmě omylem. Byla z něj nadšená a sotva prvotní nadšení opadlo, chtěla za bráškou a děkovat.

„Nepošleme ji? Ať se pomazlí..." „Kočičko." „Která?" Ozvaly se dva hlásky, holčičky se chichotaly a Zayn je protočil panenky. „Musím vás zjevně rozdělit. Takže Sofi, budeš kočička a Sárka koťátko? Podle věku...?" „A co je mamka?" Přisadil si Adam a pozvedl obočí. „To je... Kočka? Říkáš ji kočičko i koťátko." „Ty to říkáš Nancy taky, ne?" Chlapík zrudl, skousla jsem si tváře a Zayn se rozkašlal. „Kozo." „No-no. Kocourku!" Kuchyni se ozvala salva smíchu a Zayn ukázal na Sárku. „Doneseš bráchovi večeři?" „Jo!"
Zayn šel do patra s ní. Pomáhal ji nést talíř, ona držela skleničku a příbor.

„Šla na dvakrát, rozrazila mu dveře od pokoje, zasmála se, vběhla a vzápětí vyběhla. Pak mě chytila za břicho a vystrkala mě pár metrů vzad s komentářem, že jdou koukat na pohádku." Pobaveně jsem se na Zayna smála, oplácela mu polibky a ignorovala chechot dvojčátek.

„Další takový!" Dostal Zayn po chvíli po rukou. Sedl si na místo Sáry a pomáhal dětem zdobit. Cukroví najednou praskalo pod pouhým pohledem a on mě tváře, jako křeček...

Něco po půl desáté, kdy se Zayn už válel u televize a sledoval s Adamem Avangers, stejně jako Sofi s přehnaným nadšením a zaujetím, jsem nechala pečení pečením a vyběhla nahoru.
Zaynieho pokoj byl prázdný a sotva jsem vyšla na chodbu, vyšel z pokoje Sárky.

„Spí... Usnula." „Na co jste koukali?" „Na animák... Chtěla Frozen, zase... Klasika no." „Půjdeš dolů?" „Ne, dám si prchu, stáhl jsem si Ave-" „Taťka si je akorát zapl. Válí se s dvojčaty, cpou se sladkým i popcornem... Nechceš se přidat?" „Ty děláš co?" „Peču..." „Dal bych si něco... Můžu si něco vzít? Něco nepečenýho?" „Toho moc nemám, jen „raffaello"." „To miluju." Pousmál se a zvedl hlavu. Celou dobu se díval na nohy a teď statečně zadržoval slzy.
„Bolí to... Fakt teď nechápu, jak může nějak čurák podvádět holku. Jestli jsem z toho já tak v prdeli, tak si nedovedu představit, co dělá zamilovaná holka..." „Chceš zavolat tátu?" „Mami... Když jsem byl malej, říkalas mi pohádky... Chci být malej." Moje objetí se zcela vytratilo. Byl větší, vyšší a vypadalo to, že on objímá mě.

„Jakou chceš říct?" „Chci nějakej příběh z tvýho života. Je jedno jakej... Teda... Mami, jakej byl tvůj táta?" „Ten nejlepší." „Lepší jak můj?" „Pro mě byl můj táta strašně důležitý. Tak jak je váš táta pro tebe a děti." „Povíš mi něco o něm? Mluvila jsi o něm vůbec s tátou?" „Moc ne... Bolí to, pořád." „Škoda, že jsem ho nemohl poznat." „To říká i táta..." Sedla jsem si s ním do postele a pousmála se. Položil mi hlavu na nohy a přivřel oči.

„Nejsme trapnej a ubohej?" „Jsi úžasný a mlč, jen poslouchej."

„To se tátovi neposlouchalo dobře, co? Ví o tom blbovi?" „Jo... Ví... A máš pravdu, jeho ješitnost byla strašně uražená." „Já se mu nedivím... Jsem fakt rád, že mám rodiče takový, jací jste." Pobaveně jsem se usmála a kývla a znovu přemýšlela o klukovi, který mě na škola zklamal a táta prorokoval, že kluk jako Zayn, někde je a čeká na mě...

Můj monolog skončil, Zaynie mě hladil po ruce a po chvíli vydechl. „Chtěl bych být zas malej... Spát s váma v posteli, blbnout s tátou..." „To říkáš teď... Uplyně nějaká doba, zlato, a budeš rád, že jsi už skoro dospělý." „Jo... Nepochybně jo, ale už teď vím, že jsem měl super dětství. Můžu se ale teď utěšovat tím, že mám ještě čas. Tátovi bylo osmnáct, ne?" „Jo..." „Fajn... Seru na holky, budu sám a pak ji potkám." Nechtěla jsem se smát, ale přesto jsem smíchy vyprskla a vrtěla nad ním hlavou.

„Nic... Dám si cukroví a půjdu si sednout za nima."