Konečně tu je rozuzlení, co se Zayniemu stalo... =D *jemně škodolibý úsměv, ale fakt malinko, naprosto nevinný =D *
***************************  

 Zayn

„Buddy... Co to, do prdele, je?!" Prohlížel jsem si jeho namodralou tvář, i oko. „Ten druhej, dopadl hůř..." „Zaynie..." Vytáhl jsem se na nohy, vybodl se na práci a prohlížel si kluka. 

„Tati..." „Zayne, co je? Co se stalo? Porval ses? Proč? Co ten druhej... Mám čekat dopis ze školy, nebo rovnou cajty u dveří?"
Dívá se na mě, oči se mu plní slzami a pak se přitiskne. Jako když byl malej... Stiskl jsem ho v náručí a dal mu pusu do vlasů.

„Ničí mě," Zachrčel jsem mu do ucha, po několika minutách, kdy se mi škubal v náručí. „Když vidím svého velkýho kluka takto... Buddy, co se děje? Proč brečíš?" „Protože jsem kokot." „Hej!" Odtáhl se, otřel si oči a zhluboka se nadechl.
„Jsem bábovka, co... Že brečím..." „Už jsme si o pláči něco řekli. Není to znak slabosti, ale momentálně mě to sere. Buddy, co se děje? Chci ti pomoct, ale musím vědět s čím." „Máš-máš cigarety? Já ne... Potřebuju si zapálit." Iritovalo mě, že bere cigára jako formu uklidnění, na druhou stranu, co jsem čekal. Pracovna mi smrděla, jako kdyby se tady scházel klub kuřáků... A to jsem tu byl sotva půl hodiny...
Podal jsem mu zapalovač, sedl si na pohovku, napálil si a několik sekund mlčel.

„Buddy?" Pousmál se nad oslovením a zničeně ke mně pohlédl.

„Je kurva." „Kdo? Cože? O čem to mluvíš?" „O Rylie." Fajn, tohle je na mě asi moc. Musel jsem se posadit a sám si vytáhl špinku.

„Můžeš mi to říct nějak polopaticky?" „Otrkala se... Přestal jsem jí stačit. Řekla mi," Ironicky se uchechtl. „Že jsem Bad Boy jen vzhledem, ale chováním ne. Předtím se ji líbilo, jakej jsem, ale teď je to nuda... Chytila se partičky kurviček ve škole, stačilo pár keců o tom, jaká jsem já kurva a přitom vlastně obyčejnej kokot... Ani se se mnou nerozešla. Vlezl jsem do šaten, včera jsem byl před trenálem koupit Sárce tu limitku, těch pošahaných poníků. Básnila o nich jeden den, chtěl jsem jí udělat radost... Ale nechal jsem to tam a jak jsem tam vlezl, tak tam byla. Na lavičce s tím čurákem, co po ní předtím vystartoval. Chápeš to? Málem ji prvně znásilnil a teď mu dala... Myslel jsem, že jí to dělá i teď násilím, tak jsem šel po něm. Ale pak mi došlo, že neječela o pomoc, ale že se jí to líbí..." Zíral jsem na něj a nechápal. Uslzeně se usmál a otřel si oči.

„Podvedla mě... Je to kurevsky odpornej pocit... A já si zchladil žáhu na Sárce. Zařval jsem na ni, ať za mnou neleze a dá mi pokoj... Okamžitě se rozbrečela a to mě sere. Zrovna ona je moje zlato a já ji rozplakal... Strašně mě to sere." Odfrkl si, típl cigaretu, vzápětí napálil další.

„Jsem single, dobrý co... Tak před Vánoci. Pěknej dárek... Dám ti ten řetízek, co jsem koupil. Můžeš ho dát mamce, jinak ho vyhodím."

„Počkej," Zachytil jsem ho za ruku, když se hrabal na nohy. „A on?" „Když jsem odcházel tak mu pomáhala na nohy..." „Nenapadlo by mě, že ona... Buddy..." Znovu se posadil a s vděkem se přitiskl.
„Sárce se omluvíš... Za chvíli na to zapomene." Kývl, další cigareta... No nic, to by stačilo. Tři za sebou fakt nemusí mít...

„Zaynie... To bude dobrý, rozumíš? Rozchody bolí, ale jsou... Jen mě osobně sere, že jsem ti sám řekl, že Rylie je ta pravá po tebe, jako pro mě byla máma. Věř mi, bude jiná, bude lepší. Jen tomu dej čas. Musíš se uklidnit, jasný?" Kývl, setřel si slzy a opřel mi čelo o rameno.
„Bolí to, vím to. Moc to bolí..." Zašeptal jsem mu do vlasů. „Ale přebolí to... Nejsi z kamene, Buddy, máš city. Máma má pravdu, jsi povahou do ní, umíš být stejnej zmrd jako já, ale jen když se naštveš. Což už chápu mamku, že řekla, že jsi jako Hulk... Chlape, nebudu říkat "utři si slzy je to v pohodě", ale budu tě držet tak dlouho, dokud to budeš potřebovat. Vždycky tu pro tebe budu, ať se stane cokoliv. Jestli budeš mít nějakej postih omlátím s ředitelem školy jeho kancl... Toho se fakt neboj, za to tě nepotrestám. Čurák by si zasloužil určitě víc, než jsi mu dal. Nemluvě o tom, že i Rylie by si zasloužila po hubě... Lepší je se rozejít a nepodvádět. Nejen v případě, že ho borec chce vrazit do jiný."

„Máma-" „Řeknu jí to já... Co kdybychom zašli večer do fitka, mhm? Nebo chceš do ringu? Dáme si spolu do těla... Dlouho jsme nebyli společně boxovat, takovej malej zápas. Pak si zajdeme na pivo... Co ty na to?" „Nemůžu pít." Ušklíbl se pobaveně.
„Jedno pivo ti nic neudělá... Pánská jízda?" „Vezmem i Adama?" „Jestli jej chceš, tak já s tím problém nemám." „Taťko..." „Buddy?" „Dlouho jsem ti to neřekl, ale miluju tě. Jsi ten nejlepší táta..." „A já miluju tebe a je jedno, kolik ti je a co uděláš nebo neuděláš. Chci jen, aby byl šťastný. A hlavně, uvědom si a zapamatuj si, že tě miluju takovýho, jakej seš. A jsem na tebe hrdý a pyšný. Za to, co jsi dokázal, za záchranu mámy, za chování k sourozencům, za pomáhání doma... Za tvou sportovní kariéru, za motocross, za známky ve škole, za tvoje brigády... Mám super kluka, Buddy, rozumíš? Tohle tě nesmí zlomit. Slib mi to." "Potřebuju jen čas." „Dám ti ho tolik, kolik potřebuješ. A ze Sárky si hlavu nelam, pochopí to." Uchechtl se, otřel si slzy a típl cigaretu.

„Rozchod bolí, podvod ještě víc... Řekl jsi, že jestli někdo tak ublíží holkám zabiješ ho... Nedostaneš se k těm čurákům dřív, jak já. Řvu jak malej debil... Nedovolím, aby se tohle stalo ségrám." Pousmál se a dal mi do ruky zabalenou krabici. „Dej to prosím Sárce. Jdu spát, potřebuju-" „Dej si voraz, tvoje povinnosti udělám já. Až se vyspíš a jestli budeš chtít, tak večer někam zajdeme." Kývl, odešel a já chvíli nečinně seděl a přemýšlel.

„Tati!" „Ahoj, lásko." Vzal jsem malou do náruče. Byla upatlaná od mouky, pomáhala Sáře péct, ta na mě zničeně pohlédla.

„Zaynie-" „Mluvil jsem s ním... Zajedu pro dvojčata. Mám se stavit do obchodu? Potřebuješ něco?" „Napíšu ti seznam... A to je vše? Jen že jsi s ním mluvil?" Zmizel jsem do předsíntě, vrátil se s krabicí a podal ji Sárce.

„Tohle ti posílá Zaynie a omlouvá se. Nechtěl na tebe křičet. Jen mu není dobře." „Něco ho bolí?" „Jo..." „Co? Proto-proto tak křičel?" „Bolí ho tady." Přiložil jsem ji dlaň na hrudníček, v místě srdce.
„Na srdíčku?" „Jo..." Zvedl jsem oči k Sáře. Pobledla, ústy naznačila jen „Rylie" a já kývl.
„Prdelko, běž si to rozbalit do obyváku." Odběhla a Sára mi přiložila zamoučené ruce na hruď. „Rozešli se?" „Podvedla ho." „Cože?!" „Nekřič! Jo... Sám tomu nemůžu uvěřit, ale stalo se... Baby, je zničený. Brečel mi v náruči, jako chlapeček. Nechej ho, ano? Vybrečí se, prospí a bude mu líp."
Šokovaně mi hleděla do tváři a pak kývla.

Sárka jela se mnou, cestou ke škole štěbetala, proč Zayna bolí na srdíčku a kdy přijde Rylie. Zvláštní, říct ji, že už nikdy. Byla smutná, ale stačilo jen slušně říct, že vyměnila Zayna za jiného a bylo vyřešeno. Dvojčata ani neseděla a už to věděla.
Než jsem je pustil do domu, museli mi přísahat, že nebudou nic říkat, nechají Zayna na pokoji a o Rylie nepadne ani slovo.
Adam byl šokovanější víc, než Sofi. Mumlal, že to nechápe... A já mu to neměl jak vysvětlit. On sám byl věčně venku s Nancy, byla milá, hodná... Zalíbila se nám, ale hádal jsem, že teď přemýšlí jen nad tím, jaké by bylo, kdyby i on byl podvedený. Což bylo vzhledem k věku úsměvné, ale stejně tak bolestivé.

„Spí... Má odemčeno, byla jsem se tam podívat." Objal jsem Sáru, hřál si dlaně pod jejím trikem a díval se, jak dělá domáci raffaello.

„Necháme ho spát... Co má vlastně dnes dělat?" Vložila mi právě vytvořenou kuličku do úst. „Měl vysát..." „Měl?" „Udělala jsem to a než se na mě začneš zlobit, byla jsem opatrná." Neměl jsem sílu diskutovat. Jen jsem si opřel hlavu o její rameno a hladil ji po bříšku.

„Miluju tě." „Miluju tě." Obrátila se čelem a vzala mi hlavu do dlaní. „Víc, než dřív, víc než kohokoliv." „Já vím... Jsi moje maličká láska... Láska, co mě miluje s mýma chybama, s mým vztekem... Moje sladká, dokonalá, krásná žena." Přitiskla se, hladil jsem ji po těle a jakmile hodiny odkleply osm večer, šel jsem se sám, na Zayna podívat.