Zayn

„Ano." „Jo?" „Zaynie, co to je za dotaz? Rylie se lekla, nebo jí to vadilo... Nebo?"

Zasekl jsem se kousek od kuchyně, drbal psiska za ušima a důrazným gestem jim bránil v štěkavém vítání.
Konečně pátek, víkend bez práce, jen s dětmi. Se Zayniem jsem nepočítal, co se Rylie vrátila k sobě domů, kde se už stihl seznámit i s jejími rodiči, byl tam pečený vařený. Nechával jsem mu volnost, svoje povinnosti si plnil, neměl jsem zatím důvod jej držet doma. To teprve přijde. A teď mě překvapilo, že slyším jeho hlas z kuchyně.
Dvojčata byla ještě v kroužku, Sárinka asi u sebe. Potutelně jsem se usmál, zaujal mě nový domeček, pro ty plastový hildy. Pořád jsem je nesnášel, na můj vkus byly moc vyumělkovaný a nepochybně mohly způsobit u nějakého děvčátka iluzi o tom, jak vypadá dokonalý tělo, ale vyrábět pro holky serepetičky, mě bavilo.
Sofi se mohla zbláznit, když dostala sama v osmi letech další, nový domeček. Větší, víc promyšlenější, s hromadou serepetiček, přes židle, stolečky, postele... Sára mi s tím pomohla. Nekupoval jsem nic, jen hromadu dříví, špachtliček a nějaké látky, a výplně, ze kterých Sára našila polštářky, peřinky, záclonky, koberce... Byla to makačka a ten, co jsem dělal pro Sárku, k minulým Vánocům se tomuto rovnat nemohl. Byla nadšená, ale já neměl tolik času a dost jsem ho odflákl... A dnes, místo obědové pauzy, jsme seděl u sebe a pak tiskl nákresy na nový domeček a serepetičky. Měl bych na něm začít už makat, abych to do Vánoc stihl...

„Ne." Probral mě hlas Zaynieho z přemýšlení. „Jen... Polechtalo mi to ego a snažil jsem se, jak mi řekl táta, být prostě hodný, opatrný... Líbilo se jí to a řekla mi, že chce spát jen se mnou." Chvíli bylo ticho, buď Sára zadržuje smích, nebo se jen něžně usmívá.

„Zaynie, spala jsem s pár kluky před tátou a když jsem se poprvé vyspala s ním, nechtěla jsem už jiného. Ani na sex, ani pro život. Hele... Já nevím, co ti říct. Jsem nadšená, že ses mi svěřil, s něčím takovým, ale..." „Asi by bylo lepší to říct tátovi, že?" „To ne... Tedy, ano. Jako chlap má k tobě v tomto blíž. Už když jsi byl malej, jsme si řekli, že on toto bude vysvětlovat vám a já holkám. Samozřejmě za mnou můžeš, kdykoliv... Jen... Já teď fakt nevím, co říct. Jen to jedno, je důležitý, aby všechno co spolu budete dělat, bylo chtěný a oboustranný." Asi kýve, nevím, ale po chvíli se ozývá posunování židle.

„Já se jen potřeboval vykecat... Táta je můj nejlepší kámoš a sám měl toho teď dost, natož řešit můj život... A brácha? Na tohle je malej a blbej... Nemyslím to zle!" Nepochybně po něm Sára blýskla pohledem, pod kterým jsem se krčil i já a doufal, že ji polibky obměkčím.
„Jen je to pako... Se mi vysměje... To fakt nepotřebuju." „Neměl bys o něm toto říkat. Je to pubertální knedlík, ale pořád je to tvůj malej brácha, který stojí za tebou, protože ví, že ho ochráníš. Byl u tebe, pro nějakou radu, ne? Kdyby k tobě on neměl důvěru, jde rovnou za taťkou... Zaynie, je jedno, kolik jim bude a s čím budou potřebovat pomoct, on nebo holky. Ty jsi nejstarší, hodně jsme tě drtili, abys doma kmital a pomáhal, ale na ně si přece čas vždycky uděláš. Oni v tobě vidí toho, co je po tátovi v rodině pořádnej chlap, který se za ně bude rvát. To, že nekalíš každý víkend někde v klubu a nechováš se jako tvoji vrstevnici, z tebe v očích Adama, nedělá nějakýho ubožáka, co na to nemá a měl by potřebu, se ti vysmívat. Věř mi, tys chtěl být jako táta, Adam to chce taky. Chce být jako táta, ale i jako ty. Já za sebe můžu říct, že už vím, že Adam bude po tátovi. Jakmile mu odklepne patnáct, bude v trapu, bude to s ním asi divoký... Nevím ještě, co holčičky, ale na tobě vidím, že byť jsi výzorem po tátovi, povahu máš do mě. A přesto vím, že když se naštveš... Jsi takovej můj malej Hulk." Pousmál jsem se, přidřepl si a dál psiska hladil. Smích Zaynieho, pak jeho slova o tom, že ví, že je trapnej, že jen potřeboval pokecat a sourozence miluje, stejně jako ty v bříšku... Až v poslední chvíli mi došlo, že bych měl dělat, že jsem právě přišel. Div jsem se nepřizabil.
Práskl jsem dveřmi, houkl že jsem doma a setkal se s pohledem Zaynieho. Tváře mu vzplály a s podezřením se zeptal, kdy jsem přijel.

„Teď... Co se tak blbě ptáš?" „Tak proč máš tašku tam a stojíš tady?" „Jsem se zapomněl zout..." Trhám rameny, huhlu, že by mě mamka hnala a pobaveně jej rozcuchám. „Co ty tu vůbec děláš?" „Bydlím?" „No-no. Nezkoušej být vtipnej a drzej." Uškrnul se a trhl rameny. „Rylie jela s rodiči na návštěvu... Půjdu k ní večer, se vrací nějak kolem sedmé, plus mínus." „Fajn." „Nic víc?" „Ne, jsem rád, že tě vidím, po dlouhý době." „Taťko..." „No co... Chodíš se sem jen najíst a nacpat pračku." „To mi křivdíš!" „Omyl, chlapečku, jen rýpu." Se smíchem jsem vešel do kuchyně. Sára se obrátila, mrkla a našpulila rty pro pusu.

„Ahoj, kočičko." „Ahoj, miláčku." Plácla mě po rukou a propíchla pohledem. „Co si třeba prvně umýt ruce?!" S protočením panenek, jsem natahoval ruce ke dřezu a hledal mýdlo. „Není?" „Došlo... Zajedeme nakoupit? Byla jsem ráno v obchodě, ale kyseliny přišli a vyjedli vše, co jsem koupila. Zbylo jen na šneky." Kývu, po dlouhé době nám auto praská ve švech. Nechal jsem Sáře svoje, pro sebe pořídil větší. Dětí jako smetí a teď to vypadalo, že tohle auto podědí asi Max...
Halas ze zadních sedadel, v obchoďáku se mi jen protočily panenky. Vždycky byl velký nákup, já i děti jsme byli opravdu kyseliny, ale tentokrát se děti rozšoupli extrémně. Stejně jako Sára. S hořkostí jsem si pomyslel, že co je fakt moje, je několik plechů piva.
Zachytil jsem Sářin pohled a pobaveně se uškrnul. Cukaly jí koutky a cestou k autu, mumlala na půl pusy že je opravdu lepší, jezdit jen s jednou láskou...

„Mimochodem," Děti vzadu řádili, Zaynie nad nimi jen protáčel panenky, po chvíli se i on přidal k slovní přestřelce. „Všiml sis? Zayn se zase o kousek vytáhl a to boxování do pytle, mu nahání svaly. Je v tý bundě jako sardinka." „Tak kolik chceš?" Nafoukla tváře a zakřenila se. „Nebuď uštěpačný... Zaplatím mu to-" „Zapomeň! Jasně jsem ti řekl, že co děti potřebují, platím já. Ty jim toleruj a kupuj ty jejich kravinky." „Jistě... Jsem si nevšimla, že bych dnes platila pro holky ty sady na pletení náramků a Adamovi novej míč. Stejně jako Zaynovi sluchátka." Jen jsem se ušklíbl a zařadil se do provozu.
„Spíš jsem si říkala, že bychom mohli přístí pátek zajet do Londýna... Do centra... Menší výlet s nákupy? Sama bych se chtěla na něco podívat." Pohladila si bříško, ukrytým pod tílkem a svetrem. Kývl jsem a stiskl jí stehno.
„I kočičky budou něco potřebovat, co?" „Nepochybně... Minimálně bundy a rifle."

Po dlouhý době, jsem se byl podívat na kluky, jak blbnou s motorkama. Holky zůstaly doma, kde využily situace a pomohly Sáře s poklizením. Po návratu, z chladnýho venku, do tepla domova, nás do nosu uhodila vůně pečených jablek, skořice... Hladově jsme se pouštěli do závinu, já si pak bral holky, blbl s nimi a jak zapadli do postelí, zavřel jsem se v kůlně.
Sára se objevila za pár minut a s šokem se dívala na nástin konstrukce domečku pro panenky...

Než jsem se otočil, byl prosinec. Děti stále nevěděli, že budou mít sourozence, my začínali kupovat na Vánoce, pomaličku jsem dokončoval domeček, řešil se Zaynem dárky pro Rylie, ve skříni, v horních poličkách za mým oblečením se kupily maličké bodýčka, dupačky, tričenka, punčocháčky...

A v tom všem shonu, kdy i v práci toho bylo moc – jediný pozitivum bylo, že jsem se znovu začal bavit s Niallerem víc – mi zaklepal na dveře pracovny Zayn. Vrátil jsem se z práce, poslední pracovní den, před měsíční dovolenou a dojel jsem jak se patří pěkně nasraný.
Sára mi otevřela, zarazila se a zoufale mě políbila. Do úst mi špitla, ať se netvářím jako vrah, že ví, že se něco podělalo, ale... Jen vrtěla hlavou a znovu mě líbala. Oplácel jsem jí polibky, šeptal jí do rtů, že musím ještě něco dodělat a hlavně se u sebe chci vycukat. Můj vztek byl víc jak hraniční a nechtěl jsem seřvat děti, naprosto zbytečně, kvůli kravině – vrčel jsem i cestou do schodů. Tam mikina, tam šála, tam Adamův batoh i talířek s kousky cukroví...!

Dodělával jsem program, kurvy lítaly vzduchem, stejně jako polohlasné vrčení o tom, jak jsou všichni kokoti a nejsou schopni nic udělat pořádně. Do dveří se ozvalo klepnutí a aniž bych houkl ať ten někdo vejde, zjevil se mezi futry Zaynie.

„Než začneš řvát, taťko, že teď ne, tak... Potřebuju pomoct." „Co se děje?" Měl jsem chuť ho vyrazit, že za ním pak přijdu, jenže to by nesměl vypadat tak, jak vypadal. 

********************************************
:o)