Sára

„Jestli tě to nebaví, nedělej to." „To je dobrý. Nevadí mi to." Rylie se usmívá a načíná další vaničku žampionů.

„Zaynie říkal, že jste cizinka...?" „Ano." „Jak jste se dostala do Anglie?" „Přestěhovala jsem s mou mámou do LA, tam poznala tatínka," Sklonila jsem se k Sárce a dala ji pusu na nos. „A pak jsme odjeli sem, když měl Zaynie pět." „Chtěla byste se vrátit?" „Ne, nikdy. Ty bys chtěla zpátky?" „Ve Worcesteru, jsme bydleli jen rok... Jinak jsme pendlovali po anglických městech, co si pamatuju." „Proč? A odkud teda pocházíš?" „Žila jsem v Kanadě... Jako malá, to si nepamatuju. Vůbec. A táta pracuje pro jednu společnost, pořád ho posílají na služebn cesty. Na dlouhodobý. Mámu nebavilo už čekat, tak se prostě stěhujeme s ním..." „A tady? Je to poslední zastávka, nebo ne?" „Chtěla bych, aby byla." Usměje se smutně a pokrčí rameno. „Jsi jedináček?" „Jo... Jsem adoptovaná." Zvedla oči a usmála se.
„Maminko, co to je?" „Pak. Teď loupej. Rylie, to nemusíš říkat-" „Já se za to nestydím... Zaynie to ví. Řekla jsem mu to. Víte, paní Malik, máte moc hezký dům a hromadu dětí... Zaynie říkal, že je šílený mít tři mladší špunty, ale mně se to líbí." Dusím smích, otírám si ruku do utěrky a natahuju jí k ní.

„Jsem Sára, hm?" „Nemůžu vám tykat." „Tak mi říkej jménem a vykej. Ale „paní Malik" opravdu nemusíš." „Dobře." Polkne jméno i ono „paní Malik" a pousměje se.

„Tak co, kočko, jak to jde?" „Já nevím. Zkontroluješ to, tati?" Otočím se po Zaynovi, přišel se Zayniem, ten se cpe k lince a nejistě se na mě zubí. Skoro až provinile. Copak ti, tatínek, řekl miláčku?

„Máš to správně, tak si to ukliď." „Super! Nechám se vyvolat zítra." „Nemusíš. Jedna trojka neublíží, ale pokud chceš, bude to super. Ale jsi si jistá, že to zvládneš? Můžeme to ještě probrat zítra, jak přijdu." „Aspoň to zkusím." „Hodná holka." Sofi odběhla, prohodila se s bráchou.

„Omlouvám se! Zapomněl jsem na čas. Mám něco udělat?" „Syp se převléct a zítra máš utrum, jasné?" „Mami!?" Hledá zastání a omluvně se zubí. „Ani to nezkoušej. Jdeš pozdě. Takže to, co jsi dnes přetáhl, zítra ztrácíš." Zaynovi zacukaly koutky a kývl na souhlas. „Dvacet minut?!" „Chceš to zkrátit o hodinu?" „Ne!" Adam zmizel, Zayn se mi přitiskl na záda a mrkl na Sárku.

„Ty máš tolik pomocníků, jo?" „Jo! Ale mamince nepomáhá nikdo." „Nerad strkám prsty do něčeho takového." Šeptne mi se smíchem do ucha. „Hlavně že je strkáš rád jinam." „Mhm..." „Nech toho!" Vyprskla jsem smíchy, kousal mě na uchu, pochechtával se... Starším dětem zacukají koutky, Sárinka seskočí ze stoličky a přitiskne se na jeho nohu.
„Co mamince šeptáš?" „Něco, co není pro tvoje ouška." „Ale to není fér!" „Ale nerozumuj a loupej." „A pomůžeš mi?" „Nestačí ti Zaynie a Rylie?" „Tak pomáhej mamince. Má už tu moc žampionů!" „Jo, miláčku. Můžeš mi pomoct. Tady se s tím drbu a snězený to bude do pěti minut. A kdo jich sní nejvíc, co?" Jen se šklebí, stoupá si vedle a s provokativním pohledem, začíná plnit.

„Mám to osmažit?" Sárinka odtáhla Rylie do koupelny, Zaynie si opláchl ruce ve dřezu a pošilhával po krabičce cigaret.
„Maminko?" „Ano, miláčku?" „Já vím, že se zlobíš... Ale... Prosím!" „Bad Boy i doma, co?" Ušklíbla jsem se. Chápala jsem to. Nechtěl, abychom ho před Rylie shodili... Natáhla jsem se po krabičce a podívala se na obsah. „Kolikátá je, tento týden?" „Druhá..." „Strhla bych ti to z kapesnýho, ale v tátovi máš zastání." Blýskla jsem po Zaynovi očima. Jen se pousmál a pokusil se mě obejmout. Vymanila jsem se a hodila krabičku Zayniemu.
„Dnes můžeš, jen kvůli Rylie... Nebudu ze sebe dělat přísnou matku a tobě shazovat ego, ale očekávej trest. Ještě nevím jaký a ne!" Obrátila jsem se k Zaynovi a zabodla mu prst do hrudi.
„Neukecáš mě!" Vytáhla jsem pánev, šla do špízky pro nový olej... Zaynie zmizel z kuchyně, slyšela jsem jeho hlas z terasy, stejně jako hlas Rylie.

Potlačovala jsem smích a přesto byla naštvaná. Zaynův hlas mi zavibroval u ucha. Zněl konejšivě, omluvně... Takový ten tón hlasu, vyjadřující: „Sedni si lásko, uklidni se, já to udělám. Hlavně vychladni."

„Tobě to vážně nevadí?" Vydechnu, zatímco na pánvi prská olej, Zayn do něj klade žampiony a teď jen trhne rameny.

„Jak mu to můžu zakázat? Vidí to u mě... Co si pamatuje, mám v rukou cigáro. Ty si taky občas zapálíš... Nedělej svatou, kočičko. Je to malej sígr. Byla to jen otázka času, kdy začne. Divil bych se, kdyby ne. Už dřív, mi občas nějaká špinka zmizela, ale neřešil jsem to. Hlavní pro mě bylo, že je nebere Adam. Nebudu se ani divit, když dojde s dotazem, jestli s ním půjdu do studia, podepsat souhlas na tetování." „To mi nevadí." Pobaveně se obrátil a zakmital prstem.
„Tetování se ti líbí, mhm?" Brouknu, stavím se na špičky.

„Nech ho... Musí si zlem projít, aby zvládl bojovat. Buď přestane, nebo ne. Ale je to jeho rozhodnutí. Čím si pomůžeme, že mu vezmeme kapesný? Bude si na to brát z brigády. A zákaz kouření doma? Jak ho ohlídáme venku?" „Řekni mi jen jednu věc." „Jakou?" „Co když uvidíš Sofinku nebo pak Sáru s cigaretou. Budeš stejně tak benevolentní, jako u Zayna? A Adam? Ani ten ti vadit nebude?" Pobaveně se usměje a skloní se.
„Zayna i Adama budu tolerovat. U holčiček ne... Jsou to holčičky." Dusím smích, protáčím panenky.

„Tohle bylo taky moc dobrý." Áďa naskládal nádobí opět do myčky a zmizel se Sofi nahoru. Sárinka se mazlí se Zaynem v obyváku a Zaynie znovu vypadl na cigaretu.
Irituje mě to, ale Zayn má pravdu. Neuhlídám ho... Lepší vědět o stavu krabičky, když kouří tady, než aby venku, prase, stáhlo celou v jeden den.

„Děkuju." „Nemám něco udělat? Nechcete s něčím pomoct? Je mi to blbý." „Nemusí. Áďa už nádobí sklidil a tu trochu omyju ve dřezu." „Tak mám utírat? Nechci se tu jen poflakovat." Rylie přemlouvá očima víc, než slovy. Za pár vteřin má v rukou utěrku, utírá a sklízí hrníčky a skleničky.

„Rodičům jsi dala vědět, že jsi tady?" „Jo... Tátovi se to nelíbilo. Takže... Musela jsem mu dát Zayna k telefonu." Zašklebí se pobaveně a pohlédne na záda zmíněného.
„A on dal číslo na vašeho muže. Prý, že kdyby něco, má mu zavolat." „Uh... Dobře." „Naši jsou fajn... Jen-" „Jen se každý táta bojí, když vytáhne paty a holčička vleze do baráku jiného." Vyprskla smíchy a kývla.
„Nemysli si. Zayn je to stejné. Bojí se o Sárinku a Sofi víc, než o kluky. Což je s podivem, minimálně co se Adama týče. Je starší jen o pár minut a má větší volnost." „Jsou to jeho holčičky, to jsem si všimla. Ani nevím, která víc..." „To nejde určit. Jsou chvíle, kdy nás nepotřebují a vzápětí se derou do náruče a prosí, aby mohli spát v naší posteli." „I kluci?" „Ája občas přijde. Zayn už ne." Vyprskla smíchy a nadskočila se. Opírala se tentokrát o ostrůvek, zády ke dveřím na terasu a Zaynieho dotaz, čemu se chechtá, ji vyděsil.

**************************
Děkuju:o)