Sára

„Maminko, Zaynie mě vezme na zmrzku. Můžu?" „Jistě." Přiběhla malá a k uším se mi donesl hlas Rylie. 

 „Zaynie? Ona ti říká Zaynie?" „Mamka mi tak říkala, když jsem byl malej. S taťkou... Je to zdrobnělina. Máma není angličanka, pochází z Česka, tam jsou úplně jiný jména. Tedy, jinak se píšou, vyslovují a mají spoustu zdrobnělin. „Zaynie" mi říkali, že jsem byl malej, že mám jméno po tátovi a tak nějak mi to zůstalo. Hlavně se tím odliší když máma volá mě nebo tátu." „Je to hezký..." „Jo, sám to mám rád." Zacpala jsem Sárce pusu a čekala, co ještě řekne. Už byla převlečená v sukýnce a tričku, chyběly jen botičky a já ze vzteku, že mi chlapeček kouří, si napálila cigaretu a vzápětí ji hned típala.

Omlouvala jsem se v duchu maličkému a zasekla se na terase s myšlenkami o něm. Musí tam být... Jestli ne... Nebude Zayn tím, kdo se zhroutí, ale já.

„Máma je Sára, ne Sarah, prostě dlouhý „á" na konci... To samý Sophie... To „ph" vypouštíme. Říkáme ji jen „Sofi, Sofinko, Sofouško, Sofčo...". Stejně jako Adam. „Adame" mu naši řeknou málokdy. Jinak je to „Adámek, Áďa, Ája"." „A ta malá?" „Je po mamce, Sára. Takže té se zase říká „Sárinko, Sárko, Sáruš"."

Pouštím Sárku, utíká do předsíně a já přemýšlím nad Sofinkou a Zaynem. Mám tam jít?

„Chceš peníze?" „Mám, mami." Div neposkočí, je jak na pérkách. „Sárinka ať nejpozději v sedm doma. Ty pak ještě můžeš." „Jo... Díky." „Ale maminko!" „Kušuj, prdelko. Žádné smlouvání. Zítra škola. Jdeš brzo spinkat." „Ale kdo mi přečte pohádku?" „Já." Zjevil se vedle Adam. „Mami, psali mi kluci. Můžu jít za nima?" „Až po rozhovoru s tátou, o něčem se chcete bavit, ne? Fotbal ti neuteče. Máš vše hotové?" „Ano." „Tak si sypej nachystat věci, táta je teď u Sofi. Pak si tě asi vezme do pracovny, nevím." „No dobře." Ája zmizel a Rylie se s nejistotou loučila.

„Moc děkuju za oběd. Byl vážně dobrý! Ten bramborový salát, jsem nikdy nejedla." „Jsem ráda, že ti chutnalo." Zhluboka jsem se nadechla. No nic, Zaynie vypadá jako zamilované pako, Zayn se snad zlobit nebude.
„Kdy se ti vlastně vrací rodiče?" „Až další pondělí. Mají ještě nějaké pracovní povinnosti a řeší prodání domu, kde jsme bydleli." „Tak nechceš být tady s náma?" „Cože?" Zaynovi zajiskřily oči a nervózně se hryzl do rtu. Vypadalo to hříšně u jeho táty, natož u mladého kluka. Rylie na něj zbožně pohlédla a vzápětí zrudla. Zachytila můj pohled a sklopila oči.

„Osobně, na tvém místě, bych se sama v domě bála. Můžeš u nás klidně přespat, když budeš chtít. Máme pokoj pro hosty. Rozhodni se, hm? Večeře je jinak kolem půl osmé." Zaynie se ušklíbl a kýl s vděkem v rozzářených očích. Zdraví, mizí ze dveří. Sárku berou mezi sebou, chytá se Rylie za ruku a ta na ni pohlíží s něhou v očích.

Popíjím ledovou kávu, Ája si vyprosil malou a houpe nohama. Sedí na stole, bedlivě mě pozoruje a nejistě se zubí.

„Nad čím dumáš?" „Bavil jsem s tátou... Tak nějak jakože o všem. O sexu, to jen trochu, o holkách." Potlačím cukající koutky a s vážnou tvářím kývnu. „Už jsem o něm mluvil s bráchou, i Sofi s ním mluvila. A mně ona říkala o tom rozhovoru, co měla s tebou... Táta říkal, že jsou kluci, kteří jsou buďto super, nebo šmejdi. Mami, jakej byl táta? Řekl, že si o tom promluvíme po jídle, ale... Jakej byl?" „Byl to zmetek." „Mamko!" „No vážně... Namyšlený frajer, co sázel na svoje vyrýsovaný v tělo propoceném tričku."

Chechtá se, div ze stolu nespadne.

„Jako vážně?" „Ano... Tvářil se jako arogantní, namyšlený frajer, co takhle luskne prsty a bude mít každou, na kterou ukáže. Sofinka ti neříkala, jak jsem se dala s tátou dohromady?" „Ne. Neptal jsem se, jestli to ví. Upřímně mi stačilo pochopit, proč je děda tátův táta a babička tvoje mamka." Potlačím uculení a znovu kývnu.
Povídám, jak to vše začalo a on, stejně jako dvojčátko, hltá každé slovo.

„Takže... Táty byl šmejd, co s holkama spal a pak ti řekl, že nehledá už holky na noc, ale holku se kterou probudí? Wow! To si musím zapamatovat, taky to chci říct. Zní to krutě." Protočím panenky, jen se uculí a sjede ze stolu.
„Nenapadlo by mě, že on by tak střídal holky. Ne, když nás tak péruje, nebo péruje... Prostě, když o klucích řekne, že jsou prasata, na Sárku je tak hodný a na mě, Sofču a Zayna... Dává nám rady, který nikdy nezapomenu. Bože mami! Chci být takovej jako je táta. Ne úplně šmejd a děvkař – to mu prosím neříkej! Zní to hnusněji víc, než to myslím – ale chci pak holku, která se na mě podívá a já budu totálně v háji." Opřel se o stůl a pitomě se usmál.
„Nancy taková asi je... Mami, že ji můžu pozvat? Uvidíš, je super. Je teda o rok mladší, ale nejsem debil. To, že mi brácha řekl, co kluk a holka dělají v posteli neznamená, že to chci už dělat." Od výbuchu smíchu, který by Ája zjevně neunesl, mě zachrání Zayn.

„Tak pojď frajere, teď je řada na tobě." „Jo... Ale mamka mi už něco řekla." „A ty tomu věříš?" Zayn se šklebí, Áďa se za ním sune v křeči smíchu a se zaječením se nechá, přehodit přes Zaynovo rameno. Ten zvedá palec a mrká.

„Kde mám prdelku?" „Je se Zayniem a Rylie. Vzali ji na zmrzku. A... Možná tu bude Rylie spát." Zasekl se v chůzi, Ája se mu zapřel ko nohy a zvedl hlavu. Smích ustal a chlapík koukal vyjeveně.

„Myslím, kočičko, že děťátka nejsou jediný, s kým si dnes promluvím." „Ano, tatínku." Ája explodoval smíchy, div ho Zayn šokem nepustil a za hlasitého smíchu jej odnášel do pracovny.

„Maminko?" „Ano? Dáš si popcorn? Nebo razíš ven?" „Ne, budu doma. Budeme koukat na film?" „Na horor, ale ty koukat nebudeš. Trvá něco přes hodinu. Pak se ti budu věnovat." „Já si budu číst, to je dobrý. Jen... Taťka se mnou mluvil. Mami, já ti slibuju, že nedám pusu klukovi, který si to nezaslouží a nevyspím se s klukem, ani když budu moct, když to bude vůl. Taťka mi řekl, že jsi ho změnila a on se kvůli tobě změnil. Já chci kluka, který se kvůli mně změní. Jinak budu raději sama. Už nebude závidět, že se holky líbají na záchodech, protože to jsou coury. Jeden den se líbají s jedním a druhej den s druhým a to tak já nechci. Teď miluju jen tátu. On je chlap, který je pro mě moc důležitej a bude to tak napořád. Jen jsem chtěla, abys to věděla a nebála se o mě." Ztišila hlas, polykám slzy a kývám. Usmívá se, motá se mi kolem pasu a špulí pusu.

„Jsem pořád ještě tátova holčička a už mi nevadí, že brácha má teda holku a bude ji sem vodit. Ani nezávidím Ájovi... Je to kluk, holt to tak je, že kluci randí dřív. Já si budu ještě třeba rok hrát se Sárkou s poníky a převlékat panenky a pak, až budu vědět, že to tak fakt má být, se třeba začnu trochu malovat. Pomůžeš mi s tím?" „Jistě. Ale myslím, že ty se nebudeš muset líčit nikdy." „Zníš jako táta, taky to říká. Nikdy mě nenapadlo, že on tak moc nemá rád, že se maluješ. Má totiž pravdu mami, jsi moc krásná a já už vím, že jsem krásná po tobě, stejně jako Sárinka. Nikdy jsem si neuvědomovala, že jsem celá ty, stejně jako ona a že kluci jsou po tátovi." Hladím ji ve vlasech, tisknu k sobě a šeptám, že ona se sestřičkou, je to nejkrásnější, co mám. 

********************************
♥♥♥♥