Zayn

„A co ti na to řekla, když jsi teda Bad Boy?" „Že mě viděla s tebou, jak jsme před domem spravovali Ájovi motorku. Že jde vidět, že jsem celý ty." Pobaveně jsem se uškrnul a sjel jeho postavičku pohledem.
Byl vysportovaný, s náznakem hořkosti jsem si pomyslel, že moje tělo v sedmnácti nebylo takového, jako jeho.
„Ten pohled se mi nelíbí, asi jdu spát." „Máš obavy?" „Asi oprávněný, co?" „Pamatuješ si, když jsi byl malej, že jsi nás slyšel jednou?" „Tatí..." Zaúpěl a protočil panenky. „Moc si to nepamatuju a jsem za to rád." „Aha... No já jen tak, že pokud jsi teda po mně, tak jestli opravdu ve všem." Potlačoval jsem výbuch smíchu. Strnul, pak pobledl a zoufale si zabořil tvář do dlaní.

„Jsi děsnej, táto!" „Ale kušuj, to tys jako chlapeček vykřikoval, že nechceš být malej!" Div se nepřizabil, jen houkl dobrou noc a až z bezpečné vzdálenosti se obrátil a nasadil grázlovský úsměv. Zmetek malej...

Pobaveně jsem se culil a zároveň byl naštvaný.
Jasně, přál jsem mu to a jen doufal, že Rylie nemá rodiče „staré školy", kteří mi zaklepou na dveře a nadají mi, že ji náš kluk zkoumal mandle.
Svým způsobem jsem si oddechl. Někde ve mně byl strach, že kvůli „zradě" Katie, přestane mít Zayn o holky zájem. Nevěřím, že si ti dva spolu nějakou tu pusu nenacvičili, o to víc, jej to muselo mrzet. Ale teď... Vypadal šťastný a to mě těšilo. Na druhou stranu, nebude kvůli holce takhle blbnout. S ní ať se klidně chová jako pubertální tele, ale doma? Kor teď... Sára bude znovu pod drobnohledem z mé strany a on, pokud tu nebudu, to bude dělat za mě.
Nechci být hnusný, ale už teď vím, že jakmile se přelomí devátý měsíc a já budu v práci, Zayn nevytáhne paty z domu. Nevýhoda toho nejstaršího; teď ve mně evokoval ten element, kdy to schytá ten nejstarší ze všech stran.

Z ramene mi na hruď sjela drobná ručička. Pohlédl jsem na Sáru, típl cigaretu a vytáhl se nohy. V duchu si plánoval, jak se uvelebíme buď tady dole, nebo v posteli u televize, ona se mi bude chvět v náručí při hororu a já ji budu něžně hladit bříško.

Pobaveně mi hleděla do tváře, nutilo ji to ke smíchu a přitom jsme oba věděli, že mám pravdu. Chtěl jsem, doslova jsem zoufale toužil po tom, aby kluci byli po mně v chování k holkám, aby plnili svoje sliby a dodrželi je.
Nechtěl jsem po nich dupat záměrně, ale... Řídil jsem se v duchu heslem, že chlap co se chová k ženě jako k princezně, byl vychován královnou. Což já osobně moc říct nemohl, ale... Sára byla moje princezna, stejně jako holky a stejně tak byly holčičky pro brášky tím nejdražším, co měli. Líbilo se mi pomyšlení, že ten syčák se bude k Rylie chovat tak, jak to odkoukal ode mě i Sáry, nemluvě o Adamovi. Ten s holkama blbnul pořád a nepochybně, jak jemu padne maximálně šestnáct, bude mít v pokoji nějakou žábu.
Dovolím jim vše, ale momentálně budu chtít hlavně po Zaynovi, cosi ve formě splátek za volný režim.

„Bude hodný, uvidíš. Vždycky byl a vždycky bude. Mohl by dělat tolik kravin a nedělá ani jednu. Nenapadlo by mě, že tvůj syn, bude mít takovou povahu." Pobaveně jsem se ušklíbl a chytil ji za zadek. „Prosím?"
 „Byl jsi grázl, pořád jsi." Broukla mi do úst a skousla mi ret. „Jsi můj Bad Boy, baby." „Kočičko, važ slova." Dusí smích, hladí mě ve vlasech a oči jí rozverně září.
„Ty jsi dělal pařbu, kvůli které měl táta málem infarkt a Zaynie? Pochybuju, že by se zprčil, ale... Co my víme." „Nenápadně jsem mu naznačil, že pokud by něco takového udělal, asi by mě trefilo. Taky o tom pochybuju. Líbí se mi, jak je svědomitý, že někde nehulí trávu, nechlastá a nechodí v klubech šukat děvky, co si po něm i před ním, užily s dalším. Jsem rád, že to s tou Rylie zatím vypadá nadějně a možná si spolu fakt začnou, ale..." „Já vím, chápu, co mi tím říkáš." Doteky zjemnily, vytahuje se na špičky a šeptá, jestli když děti konečně spí a Zayn je u sebe, se nebudeme věnovat sobě. Nechce být v obyváku, přesunujeme se do ložnice, společně se sprchuje a do postele ji odnáším.
Mazlíme se, šeptáme si sladký slova... Usíná mi u filmu v náručí, po něžným milování...

„Tatínku." „Sárinko... Co se děje?" Slyšel jsem Sárčin hlas z dálky. Než mi došlo, proč mě budí, probudila Sáru. Cítila jsem, jak se nazvedla na lokti a ztišila hlas.
„Co je, miláčku? Tatínek ještě bude spinkat." „Ne, nebude. On mi něco slíbil." „A co ti slíbil? Kočičko, je půl sedmé." „Ale tatínek sliby plní!" „Nekřič." Promnul jsem si oči a podíval se na Sáru. Omluvně i zvědavě na mě pohlédla a naklonila se pro pusu. Hladově jsem ji políbil, zamumlal přání dobrého rána a přemýšlel, kde mám boxerky.
„Hned přijdu, lásko. Vydrž, ano?" „Ano!" Sárka poskočí, hrabe se k nám a dožaduje se pusinek. Hladím ji po prdelce, zatímco se mazlí se Sárou. Ta má mou košili, culí se a je mi jasné, že mi očima dává najevo, že já pořád zapomínám na oblečení, zatímco ona je vždy připravená.
Pod polštářem ukrývá mou košili, občas i kalhotky. Ve většině případů ale jen košili. Je jí dlouhá, kalhotky nepotřebuje...

Zoufale jsem na ni pohlédl a pod jejím, škodolibým pohledem, si motal kolem pasu peřinu.

„Ty jsi nahý, tatínku?" „Uhm..." „Ty se stydíš?" Sára si zuřivě hryže ret. „Když jsme měli tělocvik, tak nám do šatny přiběhl Troy. Měl tričko a trenýrky – tati, to co nosíš ty, to se jak jmenuje? – a on si ty trenýrky stáhl. Ukázal nám," Na chvíli se odmlčela. Sára vypadala, že praskne, já se zasekl v pohybu a koukal na ni, jako na obrázek. „Pindíka?" Tohle Sára nezvládá. Uteče do koupelny, ze které se ozve škytnutí.
„Co je mamince?" „Potřebuje čůrat, zjevně akutně." „A jak se to jmenuje?" „Myslíš boxerky?" „Jo... Tati, ty se stydíš? I před maminkou?" Další škytnutí z koupelny... Nechávám Sárku v posteli a protahuju se do koupelny. Sára sedí na vaně, pláče smíchy a lapavě šeptá, jestli se před ní stydím. S laxností spouštím peřinu a zavrtím pánví. „Vypadám na to, že se stydím?" Exploduje smíchy, nechávám ji tam na zemi, hystericky vyřechtanou a vracím se do ložnice.

„Tak jdeme?" Na jistotu otvírám Sářinu polovinu skříně. Zázračně mi všechny tepláky mizí mezi její oblečením...

„Ano. Maminka nepůjde? Vždyť víš, je to naše tajemství." „Jaké. Tajemství?" Sára lapá po dechu, tiskne se mi na záda a něžně mě líbá na lopatku. „To se neříká a jestli nechceš, abych tě tu zamkl, tak dolů nepůjdeš." Protočí panenky, zamumle, že jde ještě spát a máme si to naše tajemství užít. 

*****************************************
Děkuju :o)
Jsem ráda, že vám kapitolky tak nějak pomáhají :o) 
♥♥♥

*btw, fotky Zayna, bez vousů a se snahou,a by nebyla vidět tetování, mají představovat Zaynieho :o) *