Sára

„Mami?" „Ano?" „Zayn má holku? Opravdu?" „Co se tak divíš?" „Je to divný." „Jako co?" „Že dává pusu jiné holce, než mně, tobě nebo Sáře." Kření se Sofi v posteli.
„Jsi rozumbrada. Tobě se nikdo nelíbí?" „Táta." Vyprskla jsem smíchy, hladila ji ve vlasech a vzpomínala, jak jsme si ji ve školce dobírali. Pořád tvrdila, že si vezme tátu, až vyroste...
„Ale no tak. Táta je můj." Uculí se, posadí a povzdychne si.

„Ale jo... Ve škole, jeden kluk. Jenže jemu se já nelíbím." „Jak si tím můžeš být jistá?" „Ani mě nepozdraví, jen když pozdravím já a to mě neba. Nechci se mu vtírat... Je hezkej, ale..." Trhne ramínky, přitáhne kolena k bradě a pousměje se.
„Vzala jsem si tvůj kufřík, abych se naučila malovat. Táta mě nachytal a zlobil se. Byl naštvaný, nechce, abych se malovala. Pořád říkal, že jsem na to malá a nepotřebuju to... Ale jemu se líbí jen ty, co jsou namalovaný a to je pak zbytečný, se snažit." „Jsi knedlík, malej. Myslíš, že by se mu ty namalovaný líbily, kdyby věděl, jak vypadají odlíčené? Jejich mámy jsou pitomé... Na líčení máš ty i tvoje spolužačky ještě dost času. Od mala ti s tátou říkáme, že s nikým cizím nesmíš jít, k nikomu nevstupovat do auta a lži o tom, že jsme někoho poslali nesmíš nikdy uvěřit. Jsi krásná holka Sofi, to ví tatínek i já, jsi až moc hezká a věřím tomu, že jakmile se začneš „dokrášlovat" make-upem a dalším, kluci se budou rvát. Ale vyhraje to jen ten, který bude milovat tvou tvář bez líčidel. Ale, chci říct, že už teď jsi hezká a nechat tě v tomhle věku se líčit... Stačí ti pak sukně a ten tvůj slavnej crop top a dostaneš nabídku i od chlapa, v letech táty a já nedovolím, aby moje holčička byla v nějakým ohrožení a podobně. Na kluky máš ještě dost času, vem si příklad z bráchy. Má skoro sedmnáct a co víme, tak je tahle holčina první, se kterou se tak nějak schází." „No jo... Ale on je odmítal." „Já vím, ale ber to tak, že čekat se vyplatí." „Tys na tátu čekala?" „Já ti nikdy neříkala, jak jsme spolu začali chodit?" „To ne. Jen jsi nám vysvětlovala, proč je děda tátův táta a babička tvoje máma."

S rozzářenýma očima sledovala moje rty, hltala každé slovo a culila se jako měsíček.

„To je krásný! Opravdu? Vy jste chtěli odejít, abyste byli jen spolu?" „Záleží nám na sobě, udělali bychom to." „A to ses nebála, že byste se rozešli?" „Ne. Věřím tátovi víc, než sama sobě. Vím, že co řekne tak splní, jeho sliby nejsou jen plané řeči. Udělá pro mě, co budu chtít. Stejně jako pro vás. A je nejvyšší čas spinkat." „Ale mami!" „Kušuj, cácorko. Předtím jsi zívala na celé kolo." „Ale je víkend. Maminko, prosím. Ještě mi jen řekni něco." „A co to „něco" je?" „Něco." Jako kdybych luskla prsty; únava ji dohnala náhle a jí se zavíraly očka.
Šeptám ji do čelíčka, že ji miluju, usmívá se, upadá do spánku...

Cestou dolů, jsem nakoukla k Adamovi. Spal jako zabitý, vypla jsem film o Spidermanovi – že je to pořád baví, už by to mohli všichni kluci dabovat – a zamířila za Sárou.
Spokojeně držela medvídka, co dostala od Zaynieho k narozeninám, měl na bříšku prázdné bílé srdíčko, kde napsala bráškovo jméno a usmívala se. Zvedla jsem odkopanou peřinu, ztlumila svítící želvu a tiše odešla.

„Kde je Zaynie?" „U sebe. Nebyla jsi u něj?" „Myslela jsem, že budete debatovat dýl. Co jsi mu řekl?" „Že mu udělám ze života peklo, jestli nebude plnit povinnosti." „Jasně, a teď pravdu. Určitě jsi to neřekl takto." Zayn se rozesmál a típl cigaretu.

„Změna pravidel, smí všechno. Má vše dovolené, ale bude se mi hlásit. Doma udělá, co mu řekneme a jinak ať si s Rylie lítá klidně každej den. Pokud budu mít povinnosti splněné. Jinak mu nastanou galeje. Nepotřebuju vidět svoje chování jako zrcadlo v něm." „Ale, ale... Pánešek se zlobí?" „Kočičko..." Pobaveně jsem se usmála a zaklonila hlavu.
„A řekl jsem mu, že jsi měla pozitivní test." „Domluvili jsme se, že to říkat nebudeme!" „Musel jsem... I kvůli zklamání, co on cítil. Hlavně jsem ale chtěl, aby to věděl už teď. Musí pochopit, že se o tebe budu znovu bát a chci, aby dělal, co mu doslova a do písmene přikážu. Jestli dojdu z práce, a ty už budeš mít třeba jen pár dní do porodu a syčák neudělá, co jsem mu řekl... Miluju ho!" Sklonil se a chytil mě za břicho. „Všechny své děti miluju, bez rozdílu. Ale pořád říkají, že chtějí být jako já, tak je k tomu vycvičím. Vím, že se na ně můžu spolehnout se vším, Zayn i Adam... Jsou to úžasní kluci, u kterých vím, že udělají pro holky i pro tebe všechno... Jen chci zabránit vzteku a hádkám, co by mohly nastat. Vím, jak můžou být hormony rozhašený, že to bude zase chvilkama divoký, ukřičený a pak uplakaný, a proto nechci, abys mi pak v slzách křičela do tváře, že Zayn něco neudělal a vypadl ven. Víš, že bych ho pak sjel, s dvakrát takovým vztekem, protože bych byl naštvaný, že jsi plakala kvůli tomu.
Ať je s Rylie pořád, nebudu mu bránit, ale bude poslouchat. Nemusím mu stát za zadkem, jen chci, aby poslouchal a dal mi jednou za čas během dne vědět, že žije. Nic víc po něm nechci."

Culím se, hladím jej po naštvané tváři a jemu začínají cukat koutky.  

*******************************
  ♥♥ ♥♥ ♥  ♥♥ ♥♥