Sára

„Ne, miláčku. Jen se s tatínkem bavíme..." „Já bych chtěla." „My taky." Malá se zakřenila a vecpala se mezi nás.
„Bych měla živou panenku..." Zayn mi věnoval pobavený úsměv a rozvážně pokýval hlavou.

„Ale k takové panence, se musíš chovat moc opatrně." „Tati! Já jsem na svoje miminka opatrná!" „Promiň!" V obraně zvedl ruce, Sárka protočila panenky a šla před nás. Dusila jsem smích. Tiché mumlání, že žádnej chlap, panenkám nerozumí, znělo tak vážně....

„Co jste koupili?" „Mamko! Zayn nebere babičce mobil, ani dědovi! A koupili jste mi čokoládu?" Sárinka běžela vedle pro dvojčata, houkli jsme poděkování a zpětně bylo houknuto, že děti mají úkoly hotové.

„Máš něco do školy?" „Jo... Pomůžeš mi?" „Řekni taťkovi, vybalím tašky." „Nemůžu si hrát?" Objímá Sárinka krabici a krčí nosánek.
„Prvně povinnosti, pak zábava, kočko. Pojď, uděláme úkoly spolu a pak si budeš hrát." „Když mně ale pomáhá Zaynie... S tímhle." Špulí pusinku, utíká pro tašku a u jídelního stolu počítá se Zaynem příklady...

Soukromníčci si k sobě do pokojů odnosili jejich sáčky se sladkostmi a ujmuly se svých, již zažitých povinností.
Ája plnil myčku, Sofinka běžela s odpadky a Sárinka si v obyváku hrála.

„Na co se díváš?" „Neposlechl." „Kdo?" „Zaynie, kočičko. Zjevně to s tou holkou bude vážný, je s ní, co?" „Asi ano... Kam by jinam šel? Občas jsem měla dojem, že je spíš do mě, teď, než do tebe." „Mám obavu," Zvedl Zayn paži a pustil mě před sebe. „Že teď  začne blbnout... Neříkám, že jsem si v duchu neříkal, že by mohl někam vypadnout do klubu, ale teď... Už chápu, proč skřípeš zuby, když jsem mluvil o něm a jeho sexuálním životě. Už se mi to taky nelíbí..." „Zaynie..." Ušklíbl se a vsunul mi dlaně pod tričko.
„Chci dvě lásky. Kočičku a kocourka... Zayn mě přestal potřebovat už dávno, s Adamem to přijde za chvíli... Chci kocourka, kterej bude potřebovat tátu a nebude ohrnovat nos, když mu řeknu, že je prdelka." Potlačila jsem uchechtnutí.

Chápala jsem vše, co mi mezi řádky říkal... Zaynie byl jeho láska a pak Adam. Dokud byli malincí, byli parťáci a teď už tomu tak nebylo.

„A smrádek neposekal zahradu..." „Udělá to zítra... A ne! Neomlouvám ho. Je mi jasné, a nebudu ti bránit, že si zaslouží nějakou formu trestu. Zlobí, kocourek. Vždycky tatínka poslouchal na slovo..." „Kočička ale teď taky zlobí, zní škodolibě." „Mhm, možná? Jak kočičku potrestáš?" „Minimálně týden        si nesedne, jak ji bude prdelka bolet." Dusím smích, otírá se mi bradou o hlavu a pak mi ji bere do dlaní.

„Trápíš mě..." „Počkáš v ložnici, ano?" „Okey..." Vydechl smířlivě a zastavil mě. „Budu zklamaný, ale ne zničený. Chci, aby moje dítě bylo v tobě, ale pokud ještě není... O nic nejde, ano? Nechci, aby ses kvůli tomu sesypala. Nepovedlo se to teď a povede se to příště." Kývám na souhlas, houknu na dvojčata, ať jsou se Sárou dole a zavřeme se v ložnici.

Nemám odvahu se sama na testovací proužek podívat. Zdárně ignoruji nutkavou touhu a otvírám dveře.

„Tak?" „Já nevím..." „Je vadný?" „Ne... Chci, aby ses podíval ty první. Teď budeš opravdu ten první, co bude vědět, že třeba budeme mít miminko." Zjihle se usmál, strnulá grimasa z tváře vymizela a protáhl se do koupelny.
„Vážně? Mám se podívat první?" Zamumlala jsem souhlas do jeho zad a přitiskla se.

Celý se napnul, prudce se nadechl a ve mně se vše sevřelo; kdyby byl pozitivní, přece už něco řekne.

„Lásko..." Zachrčí, obrátí se ke mně a já na něj s omluvou v očích pohlédnu. Začíná se usmívat, v očích má slzy a ty moje stírá. „Neplakej! Lásko..." Sotva stihnu zahlédnout na proužku dvě čárky. Odhodil jej do umyvadla a vyzdvihl mě na sebe.

Jen se usmívá, nic neříká a kývá hlavou na souhlas.

„Ano?" „Ano!" Držím se za břicho, sama se začínám pitomě culit a jemu uteče několik slz. „Lásko...! Tohle je strašně, tak strašně krásný pocit!" „Neraduj se tak... Vždyť... Může to být vadný kus a-" „Vím to! Vím, že je v tobě moje dítě! Doktorka to jen potvrdí. Kdy tam půjdeš? Chci jít s tebou." Zabořil mi tvář do výstřihu a poté co popotáhl, se uchechtl.
„Přišli jsme o drobečka, lásko... Budeš znovu jako v bavlnce, rozumíš? Myslím, že ti zakážu i překládání knížek." „Zaynie..." „Budu horší, než když jsi čekala Sáru! Smiř se s tím, nedovolím ti samotné nic. Budeš mít za zadkem mě nebo děti. A k doktorovi, budu chodit s tebou. Budu tě chránit... Nechci znovu vejít do koupelny, na tvoje zavolání, a vidět jak je voda krvavá. To už nechci." 

****************************************
Děkují ♥ :o)