Sára

„Co tu nacvičujete? Proč se mi hrabete v kosmetice?" „Jen jsme se dívali, co všechno zbytečnýho používáš." Sofinka se uchechtla a přitiskla se k tátovi.
„Co budeme dělat, mami?" „Ty sypej dolů. Nachystala jsem vám meloun. Ať ti ho ti dva nesní. My přijdeme za chvilku." „Mami?" „Ano?" „Budem něco hrát, když jsme doma všichni?" „Tak se domluv se Sárinkou a Ájou a něco nachystejte." Zmizela a Zayn se provinile usmál.

„A mluv!" „Jako co?" „Proč tu má mou kosmetiku?" „Měla nutkavou touhu se začít líčit." „Ale, a to se tatínkovi nelíbí, co?" „Ty bys ji nechala?!" „Ne! Už jednou jsem jí řekla, ať na to zapomene... Druhá věc je ta, že občas když tu nejsi, tak s tím blbneme..." Nafoukl tvář a protočil panenky. „Vyhodím ti to oknem, zničím to, vše otevřu a pustím na to vodu... Stejně je to na dvě věci. Nepotřebuješ to, a určitě to nepotřebuje ani ona. Nasrat." „Udělej to a najdeš všechny svoje hry rozemleté na prach." Vybuchl smíchy a přitáhl si mě na klín.

„Je to moje princezna, nikdy se s tím nesmířím. Je ještě malá! Nebude ze sebe dělat kurvu, ani to pořádně neumí... Dej ji lekci, kup ji ten pošahanej korektor, ale tím to bude končit." Souhlasně kývám, míříme za dětmi...

„Ale-ale-ale... Neříkal jsi, že budeš doma do devíti?" „Mami!!!" Zaynie nadskočil od kastrolu, ve kterém byl zbytek večeře a pohoršeně na mě pohlédl.
 „Chodíš jako duch..." „Vážně? Aspoň víš, proč tobě chtěl dát táta na papučky rolničky. A nezamlouvej, kde jsi byl? Je skoro půlnoc!" „Mami..." „Nechceš, abych ti sem zavolala tátu, viď?" Pobledl, vzápětí zrudl.
 „Jako... Že-že bych dostal zaracha?" „To by bylo pro tebe asi přijatelnější, ale taťku napadlo, jestli nemáš nějaké rande... Víš, že by tě donutil mluvit, nechceš to raději říct dobrovolně?" „Mami!" Zasyčel poraženecky a svěsil ramena.

„Táta ti vše řekl, že?" „Nelžeme si Zaynie..." „Jo, ale-" „Kdokoliv jiný by šel a zeptal se, proč bych to ale dělala, byť mi táta řekl, co se děje? Zaynie, to že si to řekneme mezi sebou neznamená, že to pak budeme řešit. Řeší to vždy ten, komu se svěříš. Jak ty, tak děti." Založil ruce a laxně se opřel o linku.
„Tak jo... Cestou z obchodu jsem potkal Rylie no a..." Zakření se, naprosto pitomě. Jako kdyby vyhrál boj o cennou trofej.

„Byla dost vyjukaná, pozdravil jsem ji a prostě se jen zeptal, jestli je v pořádku. Řekla že jo, ale že nebyla ve škole... Tak jsem se zasmál, že já taky ne. Ona jen kývla, úplně hořela... No a já přemýšlel, co dělat. Nakonec jsem ji znovu pozdravil a vyrazil a po pár krocích..." Zubí se a čím dál tím víc, připomíná svého tátu. „Otočil jsem se, šla pomaličku, tak jsem ji doběhl a zeptal se, jestli by se mnou nechtěla někam zajít. Třeba na zmrzku." „A kde jste byli?" „Na zmrzlině, což bylo divný, pro mě... A pak jsme byli v kině a teď jsem ji byl doprovodit a předtím jsme seděli u jezera." „A?" „Mami... Nic nebylo!" Strčí si do pusy obalený květák, zuřivě kouše, oči mu září... Že by trápení s jeho dětskou láskou bylo úplně z ním? Začínalo mě zajímat, jak Rylie vypadá a jaká vlastně je.

„Nech tam ještě Ájovi, má to slíbené." Ještě pár vteřin jsem se bavila jeho pitomým výrazem a se skleničkou pití, se vracela zpět.

„Mamko!" „Ano?" Obrátila jsem na schodech a pobaveně na něj pohlédla. „Když ses zamilovalas do táty, jak ses na něj podívala?" „Cože?" „My... Stáli jsme naproti sobě, je stejně vysoká jako ty, i tak drobná a... Byl jsem k ní trochu skloněný, pořád se všeho bojí, tak mluví strašně tiše no a... Zvedla pak oči, přejela mi pohledem celou tvář a strašně krásně se usmála. Bylo to, jako když se usmíváš ty na tátu... Taky ses na něj tak dívala?" „Ano." „Jo? A?" „A? Zaynie..."Potlačila jsem smích a posadila se na schod.

„Dívala jsem se do tátovi tváře a ukládala si do paměti každý detail. Každou vrásku, vous, jizvičky kolem očí ze smíchu... Znám jeho tvář dokonale... Dívám se na něj, bedlivě ho sleduji a vím, že on ten pohled miluje. Dívá se na mě úplně stejně, možná si to ani neuvědomí, ale má najednou v očích tolik něhy, kterou dává jen mně.
Miluje tebe a trojičku neskutečným způsobem, udělá pro vás všechno, ale tolik něhy co dá v pohledu mně, nedá nikomu. Stejně jako já. Tvůj táta, je pro mě tak šíleně důležitý... A... Když jsem se dívala do jeho tváře, a dělám to i teď, těkám pohledem od očí ke rtům a chci, aby mi dal pusu." „Udělala to... Dívala se mi na rty." „Tak až to udělá příště, zkus ji dát pusu na tvář, hm? Ať ji nevysedíš, pokud je tak plachá." „Mami?" „Hm?" „Jaká byla první pusa s tátou?" „Ta nejdokonalejší."
„Miluješ ho pořád tolik, jako když jste spolu chodili?" „Ne." „Ne?!" „Ne zlato, miluju ho mnohem víc." „Mami..." Pousmál se a opřel se o zábradlí.
„Jestli je Rylie ta pravá, tak to poznáš za chvilku. Jak vypadá?" „Je to blondýnka, se zelenýma očima." S uculením jej hladím ve vlasech, šeptám, ať už jde hlavně spát a že jen z benevolence, jej nechám i zítra doma, pokud se mu nebude chtít vstávat...

„Kde jsi byla?" „Ale, pánešek nespí?" „Pánešek sice odpadl vyčerpáním, ale teď má energii. Zayn je už doma?" „Ano, přišel před chvilkou." Zkřivil ret a pokýval hlavou.
„Řekl do devíti." „Lásko-" „Měl napsat, že se zdrží. Bez diskuze-" „Měl rande... Ani to tě neobměkčí?" „S tou co zachránil?" „Ano. Byli spolu v kině, pak seděli u jezera a teď ji doprovázel." „Fajn... Ale jen kvůli tobě a tvým smutným očím. Zná pravidla! Stejně si s ním o tom promluvím, buď bude psát, že se zdrží nebo mu udělám ze života peklo. Nebudu sedět a vztekle pozorovat hodiny, kdy jako dojde." „Nepřišlo mi, že ses nějak o hodiny zajímal."

„Lásko..." Vydechl pobaveně a natáhl ruku po skleničce.
„Přivedla jsi mě na jiné myšlenky, ale přesto jsem na něj myslel a bál se. Netvrď mi, že když jsem tě měl pod sebou, myslelas jen na mě a nezajímalo tě, kde máme kluka." „Zajímalo, ale..." Se smíchem si sedám a skláním se.
„Donutil mě, abych věřila že na motorce je opatrný, myslíš, že to se že se zdrží mě děsí víc, než když skáče na skokáncích? Omyl, v tu chvíli se o něj bojím." „To ano... Ale přece jen, kdyby si někde vrzl, to nerozdýcháš." „Zayne!" Dusila jsem smích, stáhl mě pod sebe a pobaveně se ušklíbl.
„Dostane haštec, o tom s tebou diskutovat nebudu. A mimochodem, co ti jinak řekl o té holčině?" „Nic moc, jen je to zelenooká blondýnka, stejně vysoká a drobná jako já." „Vsadíme se?" „O co?" „Dávám jim týden a přivede ji." „Jsi děsnej." „A ty ne?" „Já?" „Kdo mu vyhrožoval že zavolá tátu, hm?" „Tys poslouchal!" „A pak se na schodech div nezabil, jak jsem sprintoval nahoru." Brečím smíchy a vrtím nevěřícně hlavou. 

*************************************
Děkuju :o) ♥