Zayn

Trhne rameny, vzápětí se hrdě usměje.

„Jsem děsnej, tati... Připadám si jak baba. Asi za to můžou ségry, to blbnutí s nimi mě zjevně poznamenalo. Ale i když tu fňukám, že bych chtěl holku," Na pár sekund jsem vypnul a přemýšlel, jestli se začít smát nebo ne. Vztek ve mně bobtnal, měl jsem chuť jej výchovně profackovat. Jasně, já taky nebyl svatej, ale...
„Před třemi dny k nám přišla nová holka." Omluvně jsem se pousmál a začal jej znovu poslouchat.
"Je to taková... No je splachovací, stydlivá, bojí se snad podívat i na profesory. Nicméně... Je fakt pěkná, hodně pěkná a-" Sklopí oči a do podlahy se zazubí. „Mám pocit, že to je ta holka-" „Taková, jakou ty chceš? Buddy, neuplynulo ani deset minut od původního rozhovoru a já jsem zmatený."
„Bojí se mě, stydí, sedí přede mnou... Taťko, jsem hroznej, vím to, ale to je jedno... Jde o to, že po ní vystartoval borec ze třídy. Byla vyděšená a její zařvání z holčičích záchodů se neslo chodbou. Všichni na to srali a já tam šel. Sundal jsem ho z ní a... No skončil na ošetřovně a já v ředitelně. Jen jsem jí bránil, tati. Měl jsem ho nechat?" Hrdý úsměv a on ví, že má vyhráno.

„Ještě mi ale vysvětli-" „Já nevím, tati. Nevím... Mám rozhašený asi fakt emoce. Prostě... Ve škole jsem za děvkaře, nechci kurvu, Kate dolézá a Rylie se mě stydí a přitom..." Zoufale si povzdechl a pobaveně se usmál.
 „Je fajn se vykecat... Už jsem málem zapomněl, jak jsem ti sedával na klíně a stěžoval si na školku a školu." Sám jsem se uchechtl a nostalgicky pokýval hlavou.

„Budeme mít ještě mimčo?" „Cože?" Odbočil a nevinně se zazubil. „Hladíš mámu po břiše, neustále si něco špitáte... Bylo by to fajn. Teď by „velkej brácha" dostal novej rozměr. Než by se to narodilo, měl bych sedmnáct a mimina jsou magnetem na holky." „Takže, kvůli tvému vztahu si máme s mamkou pořídit prcka?" „To ne. Kvůli mně ne, teda jo... Ale mámu to musí hrozně bolet. Chci, aby byla šťastná, i ty." „Jsme šťastní, nemysli si, že ne. Jasně, bolí to, a mámu víc, než mě. Nikdy nebudu vědět, jaký to je, když v tobě roste dítě, ale..." Trhl jsem ramenem a pousmál se.
 „Máme vás a vy jste pro nás, to nejdůležitější. Je to teď jiný, potřebujete nás míň a míň, hlavně ty... Ale tak to holt je a neboj, o miminko se snažíme-" „Jo, dobře. To mi stačí vědět." Vybuchl jsem smíchy. Jeho strach v očích, že by se něco dozvěděl...
„Někdy si třeba přijdu pro radu, ale už bych šel asi raději spát." „Dobře... Budík si můžeš vypnout." „Cože?" „Můžeš být doma, jestli chceš. Ája se Sofčou budou, asi necháme i Sárku."

Tiše jsem se vracel do ložnice, potlačoval smích.

Byl jsem v jeho věku takový? Měl jsem takový problémy s emocemi a tím, co vlastně chci?

„Byl jsem u Zayna..." Mumlal jsem Sáře do úst v ložnici. Dožadovala se informací, vypadala nekompromisně a mě samotného napadlo, vzít si jeden den volno z práce. Děti budou doma, ona... Rodinná pohoda i mimo víkend.

„Adama jsem potkal v kuchyni, kde se cpal buchtou a práskl ho, že nespí. Potřeboval si promluvit... Holt puberta, dost s ním mává po psychické stránce. Je nasraný na Adama, že ten se vodí s holkou a on nic. A jako bonus, ukázal mi index." „A?" „Ředitelská důtka, zjevně i dvojka z chování. Máme čekat dopis." „Cože?!"
„Frajer se hroutí z holek a přitom jednu bránil. Kvůli ní má zápis ve výkazu... Líbí se mu, ale zjevně je sám zmatený, jak lesní včela. Nicméně, nebudu se divit, pokud slečnu za pár dní přivede. Je tu nová, nikoho nezná, takové plaché kuře, co se jej stydí... Bránil ji a pochybuju, že by se jí nelíbil. Třeba se tu s ní bude za chvíli muchlat na pohovce. Což asi nerozdýchám, od toho má pokoj-" „Zayne!" Sára dusila smích, hladila mě ve vlasech a protočila panenky.

 „Ještě má čas!" „Když bude chtít, stejně nebude čekat, až bude moct skrz zákon. Taky jsem nečekal." „Sklapni...! Nebo začnu já-" „Mlč!" Vítězoslavně se zazubila a omotala kolem mě nohy.

„Neuděláme si zítra lenošný den? Musíš do práce?" „Přemýšlím, že bych si hodil marod, ale... Slíbil jsem láskám, že smí být doma." „Nechci být nevděčná, ale Zaynie je minimálně do oběda ohlídá." „Jeden by čekal, že budeš remcat." „Sofinka prosila, aby směla zůstat doma s Adámkem. Že nevěděli o testu a nechtějí špatnou známku... Zapomněla jsem ti to říct." „Tseh, řekla bys mi to teda až ráno, ano?" „Nezlobil by ses." „Myslíš?" Potlačuju smích a ona slastně přivírá víčka. Hladím ji po tváři, snažím se být co nejvíce něžný.
„Mhm. Nikdy se na mě nezlobíš." „Kočičko, ospinkaná." Zaculí se, otevře oči a našpulí rty.

„Nelíbí se mi, že má poznámku. Líbí se mi ale, že tu holčinu bránil. Líbí se mi, že se zachoval jako ty. Takže já to řešit nebudu." „Mhm, taky jsem za to pyšný. Líbí se ti, že není po mně jen vzhledem, ale už se rýsuje i jeho chování na veřejnosti, ano?" Broukne, políbí mě a prohrábne mi vlasy.
„Miluju tvoje chování, to jak jednáš, jak mluvíš... Líbí se mi, když vidím Zaynieho, jak používá stejná slova, stejná gesta, jak má stejnou mimiku. Dostává svým slovům. Chtěl být jako tatínek, tak je takový." Tentokrát brouknu já. Ležím jí na prsou, hladí mě, pomaličku uspává...

Vzbudil jsem se v ložnici sám. Budík ukazoval poledne a já se s nejistýmúsměvem hrabal dolů. Potřeboval jsem se vyspat zjevně. Práce mě ubíjela a zrovna teď, to bylo fakt hektický.

„Kde je maminka?" Sárinka vypískla leknutím, hrabala se mi do náruče a křenila se. „Šla za babičkou. Pro cukr, došel a obchod je zavřený. Poslala Zayna, a ten je ale teď venku." „A kde jsou dvojčata?" „Sofi je v pokoji. Půjčila si mamčiny věci na malování, tak to asi zkouší. Ale nemám jí to říkat." Našpulí pusinku, já se začínám mračit. „A Ája je schovaný. Hrajem na schovku. Budeš hrát s náma?" „Později."
„Ahoj! Vyspaný?" Nahodil jsem úsměv ke dveřím a přitáhl si Sáru k sobě.

„Proč jsi mě nevzbudila, hm? Kdy děti vstali? Mohli jsme se mazlit." „Nešlo tě probudit, vlastně... Ani jsem to nezkoušela. Vypadal jsi strašně unaveně." Prohrábla mi vlasy a já se sklonil. „Zaynie je kdesi v trapu. Volal mi, že obchod je zavřený a než jsem mu stačila říct, jestli teda skočí k babičce, tak drmolil, že přijde asi až večer. Od té doby, nereaguje. Jen mi po pěti nepřijatých hovorech došla sms s tím, že žije a do devíti je doma." „Že by nějaký rande? Třeba potkal tu holčinu." „Taky mám ten dojem. Ale opovaž se, na něj uhodit." „No dovol?" Culí se, šeptá, jestli chci kávu a shání děti. Sárinka s Ájou se k ní tulí, jak kdyby ji neviděli několik dní a ona hledá Sofču.
„Kde máš ségru, co?" „Nahoře." „A co tam dělá? Chceš to kafe?" Otáčí se ke mně, zatímco sprintuju do schodů. „Nevíme." Dvojička odpovídá, oba se tváří provinile, já souhlasím s kafem...

„Ehm, ehm." „Tati!" „Cácorko... Už jednou jsem ti toto zakázal." „Jen to zkouším... Ostatní se malují a-" „Poslouchej, kočko, mně je jedno co ostatní. Za prvé – maminka by se zbláznila. Na tvůj obličejík, je toto zbytečně luxusní a drahá kosmetika, škoda to plácat. Za druhé – nepotřebuješ to! Si hraješ na velkou holku?" Našpulí rudou pusu a zafuní.
„Všechny se malují! Jen já-" „Jen ty jsi krásná bez make-upu. Sofi, tohle je fakt zbytečný." „Ty tomu nerozumíš." „Si jen myslíš." „Fakt?" „No jasný..." „Jo, jasně." „Sofi, nemyslíš, že jsi na to ještě malá?" „Na vše jsem malá! Ale na vynášení odpadků a skládání myčky, ne, že?!" Stiskl jsem zárubeň dveří a zkřivil ret. Holčička přestřelila a teď bledla.

„Víš, že vás nerad trestám. Ani nevím, komu jsem z vás dal naposledy na zadek, ale teď mám chuť, tě srovnat. S kým si myslíš, že mluvíš?" „Tati..." Sklopila hlavičku a zašoupala nožkou. „Promiň! Já... Chci se jen líbit." „Sofi, a ty myslíš, že s tímhle se někomu zalíbíš? Vždyť to ani neumíš..." „Chci vypadat, jako máma." „Jenže máma, je krásná i bez líčení. Sofi, kočičko, komu se chceš líbit, hm?" „Jednomu klukovi... Ve škole. Líbí se mi už dlouho, ale on se baví jen s těma, co jsou namalovaný, protože-" „Protože vypadají jako kurvy." „Tati...!" Zalapala po dechu a ušklíbla se.
 „Sofi, mně se to nelíbí. Vadí mi to i na mamce, je to zbytečný. Jak pro ni, tak pro tebe. Ale nebudu ti moct bránit, ale až ti bude tak patnáct. Pak mě neposlechneš, teď to ale nechci už vidět, jasné?" „Mamka říkala, že mi na toto," Ukáže pupínky na bradě. „Koupí v lékárně nebo v drogerii nějakej korektor...?" „Fajn, to snesu. Ale zapomeň na linky, rtěnky a já nevím, co všechno tu mamka má. Toto je na co?" Nadhodil jsem konverzačním tónem, seděl jí na posteli a se smíchem jsme řešili, co všechno má Sára v tom obřím kufru... 

*****************************************
Děkuju:o) ♥♥♥
Uvidíme, co bude :o)