Zayn

Od něžného milování uplynulo několik dní a teď, v letadle, jsem se myšlenkám na Filipa neubránil.

Svým způsobem jsem cítil neskonalý vděk řidiči, který jej srazil, byť ten měl dle zpráv v televizi a v novinách deprese, že vzal mladému člověku život.
Nebyl stíhaný, jel dle předpisů a Filip mu tam bezmyšlenkovitě vběhl, ale zjevně si ponese jakési trauma až do konce svého života.
Kdyby mohl, poděkoval bych mu. On se trápil, ale mně zachránil rodinu.

Sára byla uvolněná, nic ji netížilo, na scénu se sociálkou také pozapomněla a co se Zayna týkalo, ten byl nad věcí.
Sice mi Sára šeptala, co ji říkal, ale postupem dní na to pozapomínal, až o tom přestal mluvit úplně. Filip byl pro něj tím stejným, co Harry. Bubák, který ohrožoval maminku i jeho.

S úsměvem jsem se díval na spící děti, pozoroval Sáru, která se začala probouzet.

Její slova mě uklidnily, rty pocit pohody umocnila. Hladově jsem ji líbal, šeptal jak ji miluju a chci být jen s ní.
Nemohl jsem se dočkat, až budeme u našich. Jasně, těšil jsem se na tátu, na Moniku i dvojčata, ale přece jen se už viděl, jak budu se Sárou sám na kopci.

Představa válení se v trávě, třeba i milování tam a hlavně lenošení, mě lákala a sváděla. Nemohl jsem se dočkat těch několika hodina, bez křiku dětí, bez neustálého strachu, že mi jeden z nich dupne do klína a vykastruje mě. Sára nemusí chystat nic sladkého, neuklízet, nepřebalovat malou...
Milerád to pro tentokrát přenechám Monice a tátovi. Ať si vnoučátek užijí.

Na letišti nás čekal táta, se zájmem hvízdl a podíval se zpět k autu. Stejný problém, jako u nás. Už jsem hledal nějaké větší auto, čtyři děti jsem do toho svého prostě nacpat nemohl.
Táta nás znovu přepočítal, Sára si kousala ret a Adámek, na pokyn dědy, že polohlasem říká čísla, zvedl ručičky a začal mu pomáhat.
„Tati... Dám ti dvojčata a Kate-" „Já chci jet se Zaynem, ale!" „Kate...!" „Strejdo!" Nafoukla tváře, překřížila ruce. Neříkal Niall, že tohle dělá Lucy, když chce něco, do čeho se jemu nechce? Celá maminka... Opravdu.
„Kate, nějak se musíme poskládat. Pojedeme se Zaynem taxíkem." „Já jedu se Zaynem!" Dupne si cácorka a nafoukne tváře o něco víc.
Musím Niallovi říct, že mu manželství s Lucy opravdu nezávidím. Jestli se i Nicole bude podobat mamince, tak lituju jak Nialla, tak malého Niallerka. Nebudou to mít, chlapci, lehké.

„Kate, já jedu s tetou a Sárinkou a s námi pojede Zayn. Dvojčátka rozdělit nemůžu." „Budeš muset!" Počítal jsem do deseti a schoval ruku do kapsy. Raději, jinak bych ji pleskl. Což jsem měl sice dovolené – od Nialla – ale proč ji začít trestat pár hodin po příletu. Nepochybně se ještě projeví.

Kde jsou ty časy, kdy Lucy byla plachá a stydlivá? Otrkala se a její skryté „já" dávalo Niallovi zabrat. Už jsem fakt chápal, proč se neustále vzteká v práci, že mu z holek hrabe.
Já to říct nemohl. Sára stála při mně, já měl poslední slovo, byť to tak nevypadalo. I když... Kdo ví, co bude až Sofči bude jako Kate.

„Tak je nech, prosím tě. Posadím si Zayna dopředu." „A chytnou tě cajti a co? Budeš platit?" „Jo, ale ty mi to pak dáš." „Super." Táta se šklebí, Adámek něco šeptá Sofince a přeběhne k nám.

„Já pojedu." „Super! Sedím uprostřed." Zoufale jsem pohlédl k Sáře a zamumlal, že děvčátko převychovám, jinak se opravdu neudržím.
Tyhle tyátry ať si zkouší doma na tatínka.

Táta odjel s narfněnou, Zayniem a Sofinkou, my útrpně čekali na taxi. Adámka to samozřejmě nebavilo, kňoural, měl hlad, vzápětí potřeboval čůrat... Nemluvě o Sárince, která sice let prospala, ale teď byla pekelně ukňouraná.
U našich, kam jsme se dorazili dvě hodiny po příletu, jsem měl chuť se jít někam schovat. Ája sice hned přestal kňourat a řádil s dětmi na zahradě, ale Sárinka pořád fňukala.
Sára ji uklidňovala, fňukání a pláč se znásobil, když si ji Monika chtěla poprvé, konečně, pochovat a další hodiny jsme ji museli na střídačku chovat nebo být alespoň u ní, jinak křičela jak kdyby ji na nože brali.
Zvykla si až k večeru a to si ji získal táta. Zjevně ji připomínal Maxe, na kterého byla fixovaná. Monika načučeně seděla v křesle a sledovala, jak její vnoučátko sedí na tátovým klíně a se zájmem zkoumá jeho hodinky.
Představa, že bychom mohli teď zmizet, vzala taky za své a ani druhý den nám to nevyšlo. Naši odjeli na nákup s tím, že se hned vrátí, ale jaksi se to protáhlo a moje nervy dostávaly zabrat.

Lucka s Kate se spojily proti Zaynovi a Zachovi. Dvojčátka odstrčili úplně, po slzavém údolí si hráli se Sárinkou a výlevy Kate způsobovaly, že mi v pěsti škubalo.
Možná by jeda výchovná pomohla víc, než moje a Sáry snaha, domlouvat ji jen ústně.

Mazlil jsem se Sárou na pohovce, po očku sledoval děti a užíval si Sářinu pozornost.

„Brzdi krásko, nebo tě budu muset ojet." Dusí smích a oddělá dlaň z klínu. „A to nechceš?" „Chci, ale tady? Nemám asi odvahu, je nechat bez dozoru." „Večer." Brouknu na souhlas, chytám ji za zadek a přitlačím na sebe.
Vzdychne mi do úst, samolibě se usměje a za mými zády se ozve odkašlání.

„Kate?" „Teto, mně se rozpletl cop. Uděláš mi culík?" Frustrovaně vrčím...

***********************************************

♥♥♥