Zayn

Zmizely a já se cítil hrozně. Bylo mi zle... Nechápal jsem to. Nechápal jsem, jak nás někdo mohl nahlásit na sociálku.

Nikdo mě nenapadl, jen ten zmrd a přitom... Čeho by tím dosáhl? Vzali by nám děti, nás tahali po soudech a stejně by pak přece vyplynulo na povrch, že jsme dobří rodiče... Co by jako on z toho měl? Přece nebyl tak naivní, aby si myslel, že by se Sára vzdala dětí a nechala je někde v děcáku a odešla ode mě. A vrátila se k němu? To je fakt takovej šulin?
Znal ji přece... I když on byl kokot, musel poznat, jaká je ona...

A já? Cítil jsem selhání, na celé čáře.

„Lásko?" Jen jsem zavrčel. Sára mi klekla do nohou a nutila mě, abych se na ni podíval. V duchu jsem si opakoval, že ta sladká holka, co se mě dotýká mě miluje a já miluju ji. Potlačoval jsem agresi, chuť si do někoho bouchnout... Zvedl jsem hlavu a nechal ji, aby mi setřela slzy.

„Jestli to byl on, jestli na to přijdu... Zabiju ho a odsedím si to. Sáro..." Škytl jsem a posunul se blíž. Věděl jsem, že chce plakat, že potřebuje moje objetí, ale já se sesypal. Hladila mě ve vlasech, bořil jsem tvář do jejích prsou a potlačoval hlasité vzlyky.

„Maminko? Kdo to byl?" „Tatínek plače?" „Ploč plače tatínek?" Slyšel jsem Zaynieho, jak šeptá k dvojčátkům, že neví. Stáli jako tři sudičky kousek od nás...
Sárinka do toho začala plakat a i když dvojčátka nechtěla jít pryč, Zaynie je odtáhl a šeptal, že Sárinku uklidní.

Sára se mi opřela bradou o hlavu, po chvíli mi zabořila tvář do vlasů a jen mlčela. Nic neříkala, chvěla se v slzách a já nebyl schopný ji uklidnit. Nemohl jsem. Měl jsem co dělat se sebou, abych neřval nahlas.

Když jsem se jakž takž sebral, donutil jsem ji, aby se odtáhla. Ublíženě na mě pohlédla. Vytáhl jsem se na nohy a přitáhl si ji do náruče.
Mlčky jsme se dívali do očí druhého a ona mě váhavě pohladila.

„Jsi ta nejlepší máma, jakou bych mohl pro děti chtít." Zachrčím, chytím ji za dlaň na tváři a skloním se. „Tobě nemůžou nikdy nic vytknout." „A tobě snad jo? Zayne... Uvědomuješ si, co pro děti a mě děláš? Co jsi jim jen vyrobil, jen proto, že to chtěli? Hraješ si s nimi, učíš je... Já se na tebe můžu v každý minutě spolehnout a tohle... Jestli to byl on..." Zavrtí hlavou a schová mi obličej do hrudi.

„Drž mě," Zakňourá, když ji pustí jednou rukou, abych si otřel tváře. „Prosím. Zaynie, drž mě." Sevřel jsem ji v objetí a pak ji vzal do náruče.
Schoulila se na pohovce, Zaynie se pitvořil na ufňukanou Sárinku a dvojčátka přešlapovala u stolu. Oba jsem je chytil a zamumlal jim do ouška, ať se tulí k mamince. Poslal jsem i Zayna, malou přebalil a zhroutil se vedle Sáry, kterou děti zahrnovali pusinkama.

Plést jim hlavičky, vysvětlovat, kdo to byl a proč... Zapnul jsem jim pohádku, Sára se o mě opřela a malá ležela na ní.
Líbal jsem Sáru do vlasů, maličkou hladil po zádičkách a oplácel pusinky dětem. S jejich prosíky jsem vysunul část pohovky, tak se k nám mohli tulit a já si jejich přítomnost vychutnával, snad jako ještě nikdy. 
S úsměvem jsem sledoval Zaynieho, jak natáhl ruku, pod kterou ležel Adámek i Sofinka. Tulili se k sobě, sledovali pohádku a Zaynieho druhá ručka držela mou dlaň. 
Měl jsem chuť se zeptat, jestli se mu neleží špatně, ale než jsem stihl promluvit, došlo mi, že usnul. Stejně jako dvojčátka a chvíli po nich usnula i Sárinka se Sárou. 

Vytáhl jsem se zpod Sáry, doufal, že ani jednoho nevzbudím a zmizel dolů. Potřeboval jsem opět vztek vyventilovat. Mlátil jsem do pytle a představoval si Filipa. I kdyby za to nemohl on...

Do okýnka někdo zabušil. Mávl jsem na Maxe a otevřel vrata.

„Už máte po návštěvě? Kdo to byl? Akorát jsem za vámi chtěl jít... Vzít prcky na hřiště. Malá měla být akorát vyspinkaná, ne?" „To byla návštěva, za všechny prachy." „Stalo se něco? Vypadáš zbědovaně." „Neřekneš to mámě? Nepotřebuju, aby mi sem naklusala." „Zayne, co se děje?"
„Někdo nás udal... Na sociálce. Prý včera, anonymní telefonát... To, co ten dotyčný nalhal asi způsobilo, že naklusaly hned. Jenže, nemohly najít na nás nic. Omlouvaly se a tak... Ale... Přišla na mou rodinu sociálka, to prostě..." Zavrtím hlavou a posadím se na zídku po bocích při vjezdu do garáže.

„A děti?" „Nic neví. Nebo, viděli je, ale neví kdo to byl. A teď spí. Stejně jako malá a i Sára usnula. Dívali jsme se na pohádku a já šel ze sebe teď dostat vztek... Mám pocit, že vím, kdo to zkoušel."

„Máš podezření? Jako kdo...? Vždyť jste nikomu nic neudělali, aby se mstil. A zrovna takovým způsobem." „Neznáš ho... Jestli je to on..." Zavrtím zničeně hlavou. 

„Chodila s ním Sára, než se Monika dala do kopy s tátou a odvezla ji do LA. Rozešla se s ním po tom, co ji poslal – omylem – nahrávku sexu s její nejlepší kamarádkou... Chvíli na to, jsme byli spolu. Sára se mi líbila od prvního momentu, co jsem ji uviděl a chtěl jsem, aby byla moje... Už jsme spolu na tajno chodili, když se objevil v LA s naivní představou, že by se tam odstěhoval a znovu by s ním chodila. Já se s ním porval, ten den táta zjistil, že spolu máme poměr. Odvezl ho na letiště, kde mu důrazně opakoval, že jestli se znovu vrátí, tak se domů už nedostane protože bude někde u dna. To mi ale řekl táta až po několika týdnech.

Když se táta vrátil, tak nás načapal akorát ve chvíli, kdy jsme měli sex." Zaculil jsem se a poslední větu dodal jen pro pobavení.

Maxovi zacukaly koutky, vzápětí nechápavě nakrčil čelo.

„Ale jak se dostal teď, k vám? Jak vůbec zjistil, že jste tady, kde bydlíte...?" „Setkali jsme se včera, jak jsme byli nakupovat. Asi ho nenapadlo nás tu hledat, to fakt pochybuju. Spíš to byla jen náhoda, ale vystartoval po Sáře. Do Zayna strčil s takovou razancí, že málem upadl a Sofču, která byla se Sárou, naprosto vyděsil. Pak i Áju... Ale za to jsem spíš mohl já, když jsem s ním hodil o pár metrů dozadu. Pak nás sledoval, Sára si ho všimla... Ale myslel jsem, že jsme se mu ztratili... Ale- Pokud by zavolal na sociálku on, stačilo by udat jen naše jména, ne? Jako pochybuju, že tu někde je další Zayn Malik, stejně jako Sára Malik...?" „Mohlo by to tak být... Kor, když spadáme pod správu Londýna."

**********************************************
♥♥