~244~


Sára

„Maminko? Kdo je to?" „Nikdo." „Maminko? Tatínek je rozzlobený, asi se tam perou... Proč s tebou mluvil?" „Protože... Zaynie, než ses narodil, tak jsem s tím klukem chodila... Je to pro tvou hlavičku příliš zamotaný." „Fuj...! Jsem rád, že mám tatínka Zayna a ne jeho. Je škaredej a vypadá, jak kdyby se dlouho nemyl a smrdí..." Zacukaly mi koutky, ale měl pravdu.
Filip vypadal opravdu otřesně. Jen pomyšlení, že na mě sahal, že mě chtěl políbit...

Ani doma jsem moc klidná nebyla. V uších mi zněl hlásek Zaynieho, který nahlas pronesl to, co mu šeptala Sofinka. Čekala jsem, kdy přijde Zayn a zeptá se... A když přišel, málem jsem se sesypala. Jeho sevření kolem mých boků mě vyděsilo.

Na nervy mi nepomohla pořádně ani sprcha.
Jen díky Sárince a jejímu spokojenému výrazu, co měla na tvářičce, když se cachtala v teplé vodě, jsem se zvládla usmívat.
Jakmile Zayn uložil děti, přišel za námi.
Seděl na kraji vany, šplíchal po malé kapičky vody a ona se tichounce chechotala. Křivila pusinku, věnovala mi pohledy, že ji tatínek zlobí a spokojeně zadrmolila, když ji Zayn na ruce položil na záda a ponořil ji. Koukala ji jen hlavička, spokojeně se usmívala, kopala nožkama...

„Půjdeš spinkat, kočičko." „Eeee." „No žádný „eeee" hezky „oooo" jako „jojo"." Tichounce jsem se zasmála.
„Maminka dá pusinku." „Dobrou noc." Líbla jsem malou na rtíky i nosík. Pohladila mě po tváři a přitiskla se na Zaynovu holou hruď.
Slyšela jsem jeho hlas, jak ji brouká písničku a po sprše zalezla pod jeho peřinu. Sám se byl osprchovat, a pak mě pevně objal. Usnula jsem u dialogu dvou hlavních aktérů filmu a vzbudilo mě kňourání malé.
Něco se ji zdálo, po chvilince se utišila a já hledala Zayna. Místo, kde spával bylo studené a já seběhla do garáže naprosto vyděšená s doufáním, že neodjel za Filipem.

Chvíli jsem stála opřená o futra a dívala se na jeho zpocené tělo, na svaly, poslouchala jak buší do pytle...

„Lásko..." „Sáry... Proč nespíš?" „Nemám tebe u sebe." Vytáhla jsem se na špičkách a nechala se obejmout. Odhodil rukavice a narazil mě na svoje potem orosené tělo. Odvedla jsem jej nahoru a rovnou do koupelny.
Pod sprchou jsme se mazlili, rovnou se i něžně pomilovali a do postele mě odnesl.
Zabořil mi tvář do prsou a mumlal, jak se o mě bojí. Jak se bojí o děti... Jak nás miluje a chce nás chránit a bude to dělat, jak dlouho bude moct, ale má strach že selže. Že se k nám Filip nějak dostane. Že mi ublíží, nebo ohrozí děti...
Uspala jsem jej hlazením, neodpovídala jsem... Jen jsem ho hladila a polykala slzy.

Sama jsem se šíleně bála a zase mi ukázal, jakou bezbrannost může cítit chlap, jako on a to mě děsilo ještě víc.
Byli jsme pro něj vším a on dle sebe nemohl selhat. On byl ten, co nás živil, chránil, dával nám lásku, staral se o nás každou minutou... Byl tady pro mě, pro děti a strašně se bál, že až bude jednou opravdu potřeba, nebude na blízku.

„Ty jsi doma?" „Jo... Volal mi šéf, akorát jsem mu chtěl volat, že nedojdu, že mi je blbě nebo něco... Prasklo potrubí, cela firma je kompletně v prdeli. Dokud to nezpraví, mám volno, placený." Přitiskla jsem se k Zaynovi.
Bylo půl šesté, když se malá probudila na krmení a po šesté Zayn většinou vstával. Usnula jsem asi pět minut před šestou a byla šokovaná ráno v osm, když jsem se otočila a rukou narazila do něčeho teplého.
Nechtěně jsem jej vzbudila, znovu se na mně uvelebil a usmál se.

„Miluju tě, krásko. Jsi strašně pohodlná." „Hlavně prsa, co?" Broukl a usmál se. „Jsou dokonalý, víc, než předtím..." „Tak ještě spinkej..."
„Uděláš mi snídani? Do postele?" Brouknul, když jsem si myslela, že spí a utíkala mu z náruče. „A co bys chtěl?" „Sárinku." „A jak? Na sladko nebo na slano?" Maličká začala kňourat, chytala se šprušlí postýlky... „Uděláš mi vajíčka? Se slaninou?" „Za pusu." „Tak pojď." Otevřel oči a hladově mě políbil.
„Večer, až nám budou lásky spinkat, budu důkladnější než ve sprše, hm?" Brouknu, podám mu Sárinku, za chvilinku jsem zpět se sunarem a Zayna pak ke snídani musím budit.
Děti už dole snídají toasty a rozumují nad tím, s čím si budou hrát. 

***********************************************
Děkuju! :o) ♥
 Nemůžu zaručit, že se nic nestane... O:)

*Musela jsem opravit poslední věty... Jsem si, blbka, neuvědomila, že má Zaynie prázdniny =D =D Takže žádné zaspání, hezky volno =D

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top