Takové malé poděkování za podporu v komentářích :o) Vážně mě moc těší, že v souvislosti s wattpadem, vzniká asociace mé osoby :o) ♥♥♥
Stejně jak jste psaly v komentářích, i já jsem toho názoru, že pokud vás baví knížka je jedno, jak vypadá autor... Jako... Pro představu vám klidně můžu prozradit, že jsem blondýna s hnědýma očima, ale... *hihi... zoufale hysterický smích*
♥♥♥
***********************************************

Sára

„Ahoj... Miláčku..." Šeptám, když mě probudil tichý pláč. „Ale, máme pročůranou plínečku? Přebalíme, aby byla prdelka suchá, ano?" Šišlu k malému uzlíčku, jež má tvářičku zkřivenou fňukáním.
Jakmile je Sárinka v suchu, tvářička se vyjasni a hladově hýbe pusinkou. „Otesánku... Baštila jsi sotva před půl hodinou." Hltavě pije, slastně přivírá očka...

„Mrs. Malik? Všechno v pořádku?" „V naprostém." „Malá bude asi pěkný jedlík." „Zjevně..." Oplácím sestřičce úsměv, malá má prozatím dost a po odbrknutí, se s ní položím do postele.
Leží mi na hrudi, kouká...

„Co lásko, potatíš se? Budeš mít moje oči, ale vlásky jako havraní křídla?"

Vytáhnu se dosedu, usmívám se na ni a i když Zayn říká a je to i zjevné, že je po mně, vidím v ní jeho. Asi za to můžou tmavé vlásky, jakýsi náznak šibalství v modrých očkách a když roztáhne bezzubou pusinku, jako kdyby se snažila usmát, je to jeho úšklebek.

„Kde má maminka pokoj?" Zaculím se. Zaynieho hlásek pročísl chodbu před pokojem, Sárinka zakňourala.
„Už ti jde návštěva, bráškové a sestřička... Jen doufám, maličká, že si tě okamžitě zamilují a nikdo nebude žárlit. Jsi naše malá, sladká láska." Zamumlu, dveře se otevřou a hysterický výkřik Zayn utne okřiknutím.
Má v očích otazníky, dívá se na nás, dvojčátka se snaží vlézt do postele, Zayna stojí na špičkách.
„Měla hlad... Máte radost?" Stočím pozornost k dětem. Ano!"

„Babi s dědou nepřijeli?" Zayn přistoupil blíž a natahuje ruce. „Nemůžou zaparkovat. Poslední volné místo, jsem zabral já."

Palcem ji hladí po tvářičce, dá ji pusu a klesne na kolena.

„Nekřičte, ano?" „Má čelný vlásky...." „A modlý očička, jako já." Sofinka se odhodlá jako první. Hladí ji, neobratně, po vláskách a přitiskne se blíž.

„Tati?" „Ano?" „Máš mě lád?" Semknu víčka a zoufale zkřivím rty. „Miluju tě. Miluju tebe, Adámka, Zayna a maminku. Teď i Sárinku. Miluju vás všechny od chvíle, co mi mamka řekla, že jste v jejím bříšku. Sofi, jsi moje princezna, rozumíš? Tatínkova holčička... Teď budeš i Sárinka... Budete tatínkovi holčičky." Pustil Sárinku jednou rukou a Sofi se k němu přitiskla. Něco ji zamumlá do vlásků, vyslouží si pusu a další na řadě, co se hlazení malé hlavičky týče, je Adámek.

Zaynie, o deset minut později sedí v křesle, tisknou se mu k nohám dvojčata a drží Sárinku.

„Je moc krásná... Strašně moc. Jako ty." Mrkne na Sofi, hryznu se do rtu. Celý tatínek... „Mám ty nejkrásnější sestřičky na světě." Sofinka se zatočí dokola, chytí tátu kolem nohou a ten mi ji pak podává. Stejně jako Adámka. Tulí se, mazlí...

„Uh?" „Copak?" „Plsa." „No...?" „Velký." Adámek mě otlapkává, Zayn se zuřivě kouše do rtu a vezme si jej.
„Co mi saháš na holku, co?!" Smích, tichounký jekot...
„To tak bývá, maminka tam má mlíčko pro Sárinku, tak se ji prsa zvětšila." „Plo nás ne?" Zayn vrtí hlavou, ale oči mu blýskají. Hodí po mně pohledem, zrakem se upíchne na mou hruď a hryzne se do rtu. Potlačím smích a jen co se děti znovu zabývají malou – tentokrát koukají do prosklené postýlky – Zayn mi dosedne do postele.
„Pro Sárinku a pro mě..." „Vážně?" Obejme mě a pevně stiskne. „A ne snad? Neulevuju ti od bolesti?" „A pak mě svou nadržeností tlačíš..." „A ty se omlouváš, že musím počkat, že mě chceš, že chceš abych ti to udělal... A pak sjedeš na kolínka a poskytneš mi dokonalý vykouření." Mumleme, culíme se...
„No konečně!" Dveře pokoje se rozrazily. "Stojíme tři ulice od špitálu...! Kde mám, toho mýho malýho čtrvrtýho parťáka?!" Hlaholí Max, předběhne Trish a sklání se do postýlky...

„Jsi dokonalá..." „V čem?" Konečně doma... Po třech dnech v porodnici, jsme mohli domů- Sárinka byla miláčkem, děti se skoro rvali, aby ji mohli hladit, pusinkovat... Sofinka se angažovala i u přebalování, koupání... Česala ji vlásky, šišlavě ji říkala, jak ji má ráda a že je velká sestřička...
„Ve všem... Čtyři děti, práce kolem nich, nejmenší tě potřebuje momentálně nejvíc a přesto, mám teplej oběd, teplou večeři, doma je uklizeno, všude to voní, a ten nejkrásnější vánoční dárek, mi spinká na hrudi."
Přilehla jsem k němu, zvedl paži a silně mě objal.

„Chybělas mi... Spát tu sám..." Odfrkne si a žadoní po polibku. „Takže, další kniha o komiksech tě nepotěšila?" Dusí smích, vyvrací to...

Dárečky si děti rozbalovali s nadšením, Zaynie nám je opět nosil a dárky pro Sárinku, které kupoval Zayn, trhali zuřivě všichni.
Oblečky, nějaké gumové hračky, chřestítka... „Co je to? Takový velký..." „To rozbal, uvidíme, co Ježíšek přinesl." „Jů!!!" Zaynie viděl obrázek první, já viděla zadní stranu krabice. „Co je to?" „Autosedačka." Mrká Zayn, a jen co to řekne malý, Zayn se směje, že bychom potřebovali větší auto.
„Nevím, asi jsem neodhadl velikost podprsenky." Mumle Zayn omluvně, když děti poklidili balící papír a začali si u krbu hrát s hračkama.
„No, teď je neoblíknu a pak snad jo... Víc ale odhalují, než zakrývají." Laškovně na něj pohlédnu a před očima mám jeho nevinnej výraz, když mi prádelko dal v ložnici, zatímco držel kliku, aby se děti nedostali dovnitř.
Zabručí, pohlédne na spící Sárinku a střelí pohledem k dětem.

„Tvoje tělo je dokonalý, když je nahý... Miluju každou křivku, každý centimetr..." Zavrčím a snažím se oddělat jeho ruce z břicha.
„Přestaň!" „Pusť, prosím." „Ne! Sáro! Lásko... Mělas v bříšku mou holčičku, byl bych zmrd, kdyby mi teď vadilo, že bříško není ploché a pevné, jako bylo... Zase bude, vyběháš to... Ale teď mi nebraň, abych se tě nemohl dotýkat. Zblázním se jinak." Hladím jej po zápěstí, usmívá se a natáhne ruku k Adámkovi. Vyškrábe se k nám a šeptá tátovi do ucha, že si chce stavět lego, s ním...

**************************************
A děkuji za komentáře u předchozí kapitoly :o) ♥♥