Sára

„Můžu?" „Nemáš ještě plný bříško?" „Tlošku." „Tak počkáš na tatínka, hm?" „Jo... Můžu ven?" „Ne..." „S tatínkem?" „Ano." „Ploč až s ním?" Přidá se Sofinka a kření se od ucha uchu. „Protože je na zahradě překvapení!" Vytřeští očička a pusinkami se mě snaží obměkčit... Zabaví je Max, s jekotem před ním utíkají, pak si hrají a Trish mě pevně obejme.

„Víš, pořád mi občas nejde do hlavy, že Zayn má tebe a děti... Jsou dny, kdy mě strašně mrzí, jak jsem se zachovala a pak si řeknu, že to bylo na jednu stranu správné. Jinak byste se asi nepoznali, a to by byla strašná škoda... Vidět jeho, jak je šťastný, jak si užívá tvou pozornost a jak si hraje s dětmi... Asi sis nikdy nevšimla, ani on, ale často sedávám u nás v domě na půdě, v okně a dívám se na vás. Je úžasný sledovat děti, jak řádí se Zaynem na zahradě, jak dělá všechno, aby se smáli a i když si kopou s míčem, vezme malou a nutí ji blbnout s nimi, aby nebyla odstrčená. Stejně tak je krásný se dívat na vás dvě na dece, jak převlékáte panenky, zatímco Zaynie s Adamem blbnou s míčem a sotva se objeví Zayn, mají dalšího parťáka na zlobení..." Potlačuju slzy, usmívám se a jen kývám.
Nezmůžu se na odpověď, pustí mě a jde za vnoučátky.

„Jamie měl jen debilní kecy, nic víc." Lekla jsem se a upustila láhev mléka. Naštěstí, ještě zašroubovanou. Zayn se tiše smál, omlouval se a mumlal mi do ucha, jestli mu udělám taky ledovou kávu a že bych se měla jít převléct do plavek.
„Vyzkoušíme bazén."
Zaynie už je v šortkách do vody, Adámka převléká Zayn, kdy mu dělá stěnu svýma nohama ale Sofinka se odmítá dole převléct. Stydí se a spokojeně cape se mnou do ložnice.

„Kde je babi s dědou?" Šli domů, staví se zítra. Děda má dost a máma taky. Prý nám to přenechají." Směje se Zayn a natáhne ruku k Sofince. „Zavřít očička!"

Řev, jekot, nadšení... Myslím, že naše děti byli slyšet na celou ulici. Z vody jsme je samozřejmě nemohli dostat, malý bazének upadl v zapomnění a Zaynie, po našem svolení, do něj nalákal psi. Ti se teď spokojeně rochnili a krom koupání dětí ve vaně, nás čekali pak i psi. Ty si vzal Zayn do koupelny dole, pak mi přišel pomoct s dětmi.
O půl deváté bylo v domě ticho. Psiska si kňučením vyprosila možnost spát nahoř. Tommy ležel u Sofči v nohách, Jerry vlezl k Zaynovi.

„Tak si tak říkám, jestli nepořídíme spíš Adámkovi pejska... Má ty dva rád a oni přesto jdou víc k Zaynovi a Sofči." Zašeptala jsem Zaynovi, když jsme se v devět přesunuli z obyváku do ložnice a zapnuli si film. Běžel sotva pět minut, když se ve dveřích zjevil rozespalý, rozcuchaný a uplakaný Adámek. Stulil se mezi námi, po chvilince usnul, ale opakoval, že nechce spinkat sám.

„Vidím to tak, že pořídíme třetího psa a rovnou tři králíky. Je úplně jedno, jestli Ája dostane psa, ale pokud si Zaynie vyprosím i blbýho křečka, budou ho chtít taky..." „Holt přes kopírák... Vadilo by ti to? Tolik zvířat...?" „Ne, nevadilo. Ale Zaynie je už ve věku, kdy se zvládne sám starat. Takže... Byla by to jeho povinnost. Nakoupím tomu žrádlo, vše co potřebuje, ale čistit klece nebudu." „Tak dostanou zvířátka na narozeniny." „A tobě další pes nevadí? Určitě by nechtěl nějakou čivavu... Bude chtít taky nějaké větší" „Nelíbilo se mi, jak po nich, když byli malincí, lezli. Vážně jsem se bála, že je kousnou nebo něco... Ale když jsi v práci a děti spí... Je fajn je mít doma. Asi ví, že se trochu bojím, takže jeden je u dětí a druhý se mnou jde všude, kam jdu. Dokonce mě hlídají i před koupelnou."
„Bojíš se?" „Občas... Jsou chvíle, kdy si vzpomenu na Harryho, jak praskaly schody... Vím, že jsme už v bezpečí, ale když třeba bouchnou dveře... Víš, já jediný co jsem chtěla bylo, aby se přestal bát Zaynie. Myslím, že na to zapomněl a chci aby to trvalo po celý jeho život. Pořád vidím tu hrůzu, co měl ve tváři, jak se o tebe bál a co mi šeptal...
Další pes mi vadit nebude, ani mi nebude vadit, když pak Sárinka bude chtít pejska a budeme mít najednou čtyři. Jsou umazlení a přesto se s nimi cítím bezpečně... Nenapadlo tě, proč je na noc zavírám do domu? Nechci, aby to dopadlo jako s Rockym...  A než je pustím na zahradu, tak ji projdu, jestli nám někdo něco nehodil přes plot na konci zahrady... Nechci o ně přijít, myslím, že kdyby jeden z nich umřel cizím přičiněním, Zaynie by si na vše vzpomněl a to nechci."

„Myslel jsem... Že se nebojíš. Proč jsi mi nic neřekla?" „Není to strach jako takový!" „Jo, jasně... Ale bojíš se. Sáro... Musím to vědět. Musím to prostě vědět! Můžu udělat daleko víc, než že budeme mít smečku psů... Bezpečnostní zámky, kamery před dům, i na zahradu. Alarm... Cokoliv!" „Lásko, pššt! Pojď ke mně." Unaveně zvedl oči a zavrtěl hlavou. 

„Celou dobu si myslím, že jsi tu v bezpečí, že se tak cítíš. Že víš, že v tomhle domě jsi v bezpečí a tobě ani láskám se nic nestane... Zítra zajedu do města, bezpečností zámky a kamery můžu zapojit během chvíle... To samý alarm. Holt bude další krabice u dveří a nejenom na stropě (požární hlásič). Udělám všechno, Sáro, všechno rozumíš, abys byla v bezpečí. Aby ses nebála ve vlastním domě... Udělám pro tebe všechno." Zašeptá a položí se mi na prsa.
 „Všechno, jenom pro tebe a pro děti. Pořád ti říkám, jak tě miluju a mám pocit, že to nestačí. Bez tebe bych opravdu neměl nic! Teď bych možná někde s holkama randil, ale neměl bych dokonalou ženu a sladký, krásný, hodný děti. Pro tebe a pro ně, pro vás, udělám opravdu všechno. Splním vše, co budete chtít..." Zvedl hlavu a usmál se. „Rozumíš, lásko?" Kývám, jsem dojatá a on mi utře těch několik slz.

„A neplakej, Sárinka to pozná a nebude se ji to líbit. Žádný slzičky, chci usměvavý miminko, který se na nás bude usmívat a ne plakat." Potlačila jsem vyprsknutí smíchu a objala jej kolem krku.

„Miluju tě a tak jako ty pro nás, já udělám všechno pro tebe." 

************************************
♥♥♥

A za chvilinku na profilu najdete i novou povídku s Harrym :o) s názvem ~ Siblings...?!~